Pleteme, šijeme, háčkujeme. Návrat obliby ručních prací je zdraví prospěšný

:-) :-) Snad potěším stíhače mých komentářů zmínkou, že jsem ozdravně prožíval psychomotorický účinek ručních prací od útlého dětství; skoro do pěti let jsem strávil život v nemocnici pro komplikované ušní onemocnění, spontánní dětské činnosti byly velmi omezené, součástí ergoterapie předškoláků byly rozmanité ruční práce včetně vyšívání, pletení, tkaní, technická a výtvarná tvořivost, při podchycení zájmu jsme se někteří v pěti letech naučili číst a stihli i základy psaní, psal se rok 1957... Jehlu s kanavou, jehlice a šicí stroj jsem sice během prvních školních let opustil, mistrovou mi byla starší sestra, ale dosud si pěstuji psychickou kondici samozřejmým střídáním hrubé a jemné práce, protože jsem "utrpěl" radost z činností, na které jsem si troufl a osvojil si je, a to při běžném rodinném a pracovním životě. Nebylo mi zatěžko starat se o knihovny a mazlit se sakumprásk s knihami či montovat na pásu traktory, domácí práce všeho druhu byly samozřejmostí, i praní a žehlení mi svěřovala už matka, s kalhotami, košilemi a plizovanými sukněmi neměla trpělivost jako já. Ruční práce jsou krásné, bez nich bych byl blbější. :-) :-)

Také jsem se dříve hodně věnovala ručním pracem - pletení, háčkování a vyšívání patřilo k nejoblíbenějším. Stále mám ještě v bytě některé ze svých tehdejších výrobků. Bohužel už hodně dlouho se těmito činnostmi nezabývám. Důvodem byl nedostatek času. Když teď vidím různé pěkné výrobky, trochu mě to mrzí a přemýšlím o návratu k ještě nezapomenutému koníčku. Jen nevím, nemám-li dnes času ještě o něco méně.

Maminka mne naučila šít, vyšívat, plést i háčkovat. Všechny své znalosti jsem využila ve své rodině se dvěma dcerami. Vyšívala jsem moc ráda, dodnes mám schovaný ubrus s výšivkou cubuláku, který jsem na něm také servírovala. Pletla i háčkovala jsem všechno možné, jen nyní už nemám tak šikovné ruce a špatně vidím. Ale menší věci ještě zvládnu. Je to příjemná činnost, pletu u televize.

Od dětství jsem manuálně zručná, jako dítě jsem vyšívala, jako slečna jsem šila a pletla. Plést jsem se naučila na střední, spolubydlící na intru mě to naučily a od té doby mě pletení nepustilo. Šít jsem přestala, finančně se to nevyplatí, ale leccos opravit na stroji umím pořád. No a háčkovat sice umím, ale moje silná stránka to není.

Driv jsem pletla, sila, vysivala, hackovala ale priznavam bez muceni dnes mne to nebavi ale nic neodmitam a mozna mne to zase chytne.

O ruční práce jsem se zajímala už od dětství, studovala jsem na oděvní škole a textilní tvorbou jsem se zabývala až do nedávné doby. Mám totiž artrózu v prstech rukou, a tak se už nemohu tolik věnovat právě pletení, háčkování nebo vyšívání.

Obdivovala jsem svou tetu. Háčkovala i pletla u televize. Uměla ponožky i záclony, vyšívala obrazy. Já jsem si koupila jehlice a vlnu, když začla 1. koronavirová pandémie. Upletla jsem si čepici a chňapky do kuchyně. Pletli jsme kdysi ve škole a já se jen ujistila, že jsem to nezapomněla. Baví mě to pořád, krásný relax na doma...

Pletení mě bavilo asi ze všeho nejvíc, uměla jsem i něco ušít na děti a na sebe, teď už pletu jen po chvilkách aby mne nebolely ruce a záda, ale baví mě to pořád.

Já jsem naopak musela přestat plést, abych si zdraví neohrožovala. Práce s jehlicemi nedělala dobře mému srdci. A tchyni, která pletla celý život, se na stará kolena začaly při pletení dělat červené boule na pažích; taky musela přestat.

V mládí při cestování vlakem do vzdálené internátní střední školy nás jezdívalo víc a všechny jsme v té době většinou pletly a při tom si vesele povídaly. Ale tehdy ve vlaku pletlo i hodně starších cestovatelek. Dnes když jedu ďelší cestu vlakem tak vidím téměř u všech věkových kategorií jen ťukání do chytrých telefonů a mlčení ? Postupně jsem se naučila všechny možné ruční práce a oblékala levně celou širší rodinu. Teď už spíš pletu jen ponožky, ale před několika roky dostala na vánoce jedna z mých vnuček vlnu s jehlicemi. Její maminka ani druhá babička nepletly a tak jsem jí jen začala plést šálu, naučila hladce a obratce a ona se postupně vypracovala tak, že plete překrásné věci podle návodu na internetu, ale je šikovná na všechny ruční práce. Ovšem jejím rodičům začalo vadit, že u toho moc sedí, tak v prázdniny a volné dny už druhým rokem brigádničí jako průvodkyně ve sloupsko-šošůvských jeskyních - v tomto školním roce bude maturovat na gymnáziu.