Móda, jak jsme ji, my dívky, znaly

Když jsem chodila do školy já, tak tepláky se nenosily, ani pionýrské šátky ( jen při slavnostních příležitostech). Nosily se svetry, sukně, kalhoty, zpočátku takové ty děsné hnědé punčocháče, později krepsilonové barevné, ty byly pěkné ... Dost se pletlo, šilo, přešívalo - měla jsem např. kabát z tatínkova kabátu, látku obrátila švadlena naruby, také jsem měla tzv. plyšák ... Paní Soňa píše o tanečních a botách atlaskách, to neznám, měla jsem bílé páskové a k bleděmodrým šatům boty bleděmodré (asi nějaký zázrak, myslím si, že dnes bych bleděmodré boty nedostala) ... Oblečení se muselo trochu shánět, ale někdy se pěkné věci zadařily ... Teď je plno obchodů, hromady zboží, vozí se z kdejaké Tramtárie - no a všichni nosí trika, džíny, bundy ...

Mnoho zážitků nás starší spojuje a bylo to přese všechny nedostatky šťastné a bezstarostné mládí. Maminka byla úžasná švadlena, takže si mě oblékala jako princezničku, přešívala, pletla, háčkovala. Tepláky se nepamatuji, že bychom do školy nosily jako děti. Spíše byla nouze o galoše bílé, o riflích nemluvě, nosila jsem tzv. kaliopky a prý zase přicházejí do módy. V tanečních jsme měly dívky hromadně boty atlasky a jak jsme v nich vytáčely. Mládí je krásné, nehledě na dobu, ve které se odehrává a plyne.

Ve svém článku na profilu z roku 2014 : Vzpomínky na zimu našeho mládí ", trápení s těmito tepláky popisuji. Kdo má zájem, nahlédněte, zavzpomínejte si se mnou..

Paní Marie, krásně jsem si s Vámi zavzpomínala. Moje maminka, ani nikdo z blízkých šít neuměli. Nosila jsem oblečení po starší sestře. Na tepláky dole na gumu, které se v zimě obalily spoustou sněhu nezapomenu. Vzpomínám si, jak jsem asi ve třinácti letech trpěla, když jsem musela nosit do školy takové špičaté boty- pérka. / kombinace kůže a látky, zapínání na pérko/ Byly asi o tři čísla větší, měla jsem hubené nohy v řádkových punčocháčích. Hrozně jsem se styděla...Dnes o tom vyprávím své vnučce, je to pro ní trochu nepochopitelné..

Sit mne naucila znama kdyz jsem si koupila sici stroj, fotek kde jsem ve vlastne sitem obleceni mam hodne, bavilo mne to, ale dnes uz se sitim nekamaradim, mam problem zkratit si koupene kalhoty.

Ráda jsem si zavzpomínala na módu našeho mládí. Měla jsem výhodu, že jsem v deváté třídě chodila do kurzu šití. Potom jsem si dokázala podle časopisu Burda zhotovit "módní" kousky. I plést jsem se naučila. Na fotkách z mládí nám to s kamarádkama docela sluší.

Mám podobné vzpomínky. Maminka byla švadlena, ale šila "o dílo" pro komunál, a tak jsme se, tři sestry. velice záhy naučily šít a přešívat. Jen do těch tanečních nám maminka jedny šaty ušila, nebo přešila, dědily jsme i po sestřenici. Šila jsem pak i na děti a první vnoučata, ale na sebe už ne. Největší majstrštyk byly svatební šaty pro dceru. Ale to ještě žila moje maminka, tak na ně nastříhala podle Burdy.

Mám fotografie z hromadného školního focení 1.-5. třída 1953 -1960. Na to že jsme na ten den měli přijít "lépe" oblečení, tak polovina třídy je v teplákových soupravách, včetně mě a mých dvou bratrů o rok a dva roky starší. Nerada na ta léta vzpomínám a o to víc si dnes hezké oblečení užívám :-)

V teplákách jsme v mém dětství a mládí nechodily do školy, nejvýše na "Žídák" hrát vybíjenou. Jinam jsme chodily normálně oblečené. Do školy jsem začala chodit v r.1950.

Moc pěkný vzpomínkový článek. Vyvolal ve mně vzpomínku na kousavé šedé kamaše, které jsem zdědila asi v šesti letech po synovi máminy kolegyně. Jsou nezapomenutelné! Zoufale jsem je nesnášela! Těžce jsem nesla, že byly klučičí. Naštěstí jsem z nich brzy vyrostla. Jinak jsem měla veliké štěstí na úžasně šikovnou babičku, která mi šila (taky dost přešívala). Vždycky se snažila vytvořit, co zrovna "frčelo". Později si pořídila pletací stroj Dopleta a oplétala celou rodinu, sousedky, moje spolužačky.