Tak dlouho chodil se džbánem pro ego, až na starobu zůstal sám

Není to asi moc dobré, když matka a dcera drží pohromadě proti dceřinu manželovi. Právě tak je to ale s matkou a synem proti snaše. Zdá se mi, že u otců to tak moc nefunguje. Nemohu ale nijak zobecňovat, protože jsem takovéhle příbuzenské vazby neprožila. Nám tatínek umřel v dětství a mluvit o mužích pak u nás bylo tabu. To také nebylo dobré, protože jsme se o normálním vztahu muže a ženy nenaučily v mládí nic.

Foto je z Reykjavíku.

Pane Farský: Tak nevím přesně, kde se ta socha nalézá, ale jak ji pozoruji, jak je bytelně stavěná, tak je to zaručeně typ ženy, která by vyhovovala přesně L. Sobotovi, kterou hledal v seznamovací kanceláři u M. Šimka. :) :) :) https://www.youtube.com/watch?v=qnSvk9Ft2u4

Zajímalo by mne něco víc o soše na obrázku. Prosím, kde bych to mohl vyhledat?

To , jak cválá vysypat pytlíček mne dostalo... Ale jinak dusivé čtení hodící se to covidové doby. Marnost nad marnost...

Máma ví většinou prd, ale většinou se řídí jen svou špatnou zkušeností a často to manželství dcery sama vlastní neutuchající pílí „uhněte do podoby“, aby se pak s dcerou usnesly na tom, že všichni muži jsou „bídáci.“ Nikdy ani nevíme, zda třeba i ona nestála za ztroskotáním toho jejího manželství. Pak to odsere i ten nejlepší chlap její dcery, protože ortel nad ním je už vynesen v době, kdy se v rodině ukázal s kytkou. Pak mu nezbývá jen zůstat v klidu, nechat si všechno líbit a věřit, že čas pracuje pro něj, nenechat se vyprovokovat za žádnou cenu. V tchyni je totiž ještě tolik hořkosti a jedu, že z pomsty vůči mužům je schopná zničit každé manželství. Znal jsem jednu, která se krátce před smrtí přiznala: Ano, já jsem hrozně žárlila a záviděla vám, že se máte tak rádi, já jsem si přece taky zasloužila takového chlapa!“ Už vyhublou na kost a kůži jsem ji políbil.

Hezky napsané. A pravdivé. Pořád. A máma ví (o té to hlavně v tom článku je), ví to už obvykle na samém začátku, anebo to tuší...jenže nemůže říct nic.

To je ale příběh spíše z minulého století, dnes už to i jinak na světě letí. Emancipace žen je to, o co tu dnes běží. A tak, co si smutného mohla dříve prožít jen žena, tak dnes už i muž si smí na vlastní kůži také prožít.