Někde jsem zaslechla, že vánoce jsou za dveřmi. Otevřela jsem rychle dveře, ale žádné vánoce tam nebyly. Byla jsem smutná, ale možná, že jsou za dveřmi někoho jiného a ke mně přijdou později. Zacinkají na zvoneček, já jim otevřu a hezky je přivítám. Připravila jsem jim trochu cukroví, rybí polévku, bramborový salát,smaženého kapra a ještě jsem jim upekla štrůdl.
Pustila jsem vánoční koledy, aby se vánocům u mně líbilo. Také jsem nazdobila i malý vanoční stromek. Prozradila jsem též, že jsem napsala Ježíškovi dopis. Vánoce mě prosily, abych jim ho přečetla a tak jsem to udělala.
Milý Ježíšku,
prosím, nenos mi zase letos šálu nebo bačkory. Já bych od tebe chtěla něco jiného. Udělej zase ten náš svět normálním. Zažeň ten covid a zavři někam ty, co nás s ním stále straší. Tuhle jsem si pustila televizi a vyslechla, co už lidí očkovaných i neočkovaných na ten covid zase zemřelo. Třásla jsem se asi hodinu hrůzou, zamkla dveře na dva západy a pro jistotu jsem neotvírala ani okna, aby mi sem ten odporný covid nevlezl.
Dále Ježíšku ještě zařiď, ať už nemusíme chodit v těch strašidelných maskách. Stejně nevím, jestli ten covid odstraší, že dýcháme to, co vydechujeme. Možná, že se zahubíme sami.
Také začínám být nahluchlá a není to stářím. Když na mne někdo promluví, já ho přes ten hadr neslyším. Hadr toitž hrozně tlumí zvuky. Také mám pocit, že se v té masce hrozně dusím. Když nakupuji v samoobsluze, tak než obejdu regály a nakoupím si, tak mě u poklady tak dojde dech, že mě tuhle museli skoro křísit.
Prosím Ježíšku, zařiď, abychom mohli bez průkazu našeho zdravotního stavu si zajít do restaurace na jídlo a také navštívit všechny akce. Chybí mi to, protože jsem ve strašné nevýhodě. Já, neočkovaná, nesmím totiž vůbec nikam a hlavně bez té modní obličejové okrasy.
Přestala jsem se smát a používat obličejovou mimiku. Není to totiž vidět. Jo a ještě Ježíšku nedovol, abychom se nedočkali příštích vánoc.
Na závěr jsme si ještě s vánocemi zazpívaly koledu a v tichosti a aby nás nikdo neviděl, jsme se rozešly.
Tak tady ještě posílám tu koledu:
Vánoce, vánoce odcházejí,
mávejte přátelé,
vánoce vánoce odcházejí
a nebyly veselé.
Naše teta má už léta,
dali jsme ji očkovat
také jsme jí zakázali
se strýcem se milovat.
Ten náš děda říct si nedá,
jde nám trochu na nervy,
cukroví už všechno snědl,
teď jí psovi konzervy.
Bez prskavek tvrdil Slávek
na štědrý den nelze být.
Neměl k tomu žádný návod,
tak zdemoloval byt.
A když sní se, co je v míse
televizor pustíme
pozorně si poslechneme
kam už zase nesmíme.
Mně se z toho klíží zraky,
bylo toho trochu moc.
Jen doufám, že vydržíme
zas až do vánoc.
PS: Je to povídání trochu předčasné, ale snad to nevadí.
Bohužel článek už je v chodu a tak jenom doufám, že se do mně nepustíte, že jsem se těch vánoc nějak dotkla.
