Bylo to v červnu letošního roku, kdy byl tady na íčku zveŕejněn zatím můj poslední příběh o Martě. Během dvou let vyšlo volně navazujících příspěvků na toto téma něco kolem padesáti. Asi polovina jich byla zveřejněna pod společným názvem Pocity, zbytek pak pod názvem Marta. Všechny můžete najít na mém profilu. A pak jsem si naordinovala od psaní na toto téma trochu pauzu. Potřebovala jsem ji, cítila jsem, že mě psaní přestávalo bavit. Chyběla chuť i inspirace. Sama jsem tehdy ještě nevěděla, zda někdy budu pokračovat. Ale pár měsíců uteklo a v mé hlavě pomalu dozrál dějový rámec pro další vyprávění o životě této ženy. Nepíšu o sobě, Marta je imaginární žena zralého věku, ale příběhy z jejího života jsou občas inspirovány tím, co se dotklo mě či někdo z mých známých. Děj často probíhá v reálném čase, a tak místy lehce reaguje i na aktuální společenskou či politickou situaci.
Pro jistotu jsem na start návratu připravila krátkou rekapitulaci hlavních postav. Marta se jmenuje Trnková jen pár měsíců, v červnu se provdala za svého přítele Petra. Oba pracují v Martině firmě, která je zaměřena na úklidové práce a hlídání dětí. Marta má z prvního manželství dvě dospělé děti. Dcera Lada je vdaná, má tři děti - začínajícího školáka Toníka, Aničku a Emu. S manželem Milanem žijí v domě téměř na samotě kdesi na Vysočině. Martin syn Libor je stále svobodný, žije ve stejném městě jako jeho matka a pracuje jako konzultant pro IT firmu. Po několika neúspěšných vztazích se na svatbě své matky se seznámil s mladou lékařkou Alicí.
Petr má z předcházejícího manželství také již dospělou dceru Lenku. Před třemi lety se oba rozhodli po radikálních kotrmelcích ve svých životech opustit Prahu. Prodali byt v centru Prahy, koupili a zrekonstruovali dům v jednom nejmenovaném městě a zde začali znovu od začátku. Petr nastoupil jako zaměstnanec do Martiny firmy, Lenka získala práci v místní nemocnici a zároveň i školku pro svou dceru Sofii. Letos v červnu si Lenka vzala Liborova přítele Martina, se kterým čeká koncem roku další dítě.
Po dvou rodinných svatbách v červnu začal čas běžet jako splašený. Mladí manželé strávili krátké líbánky v Řecku a byli rádi, že se vůbec dostali někam mimo hranice všedních dní. Správně tušili, že Evropa se v letních měsících pouze na chvíli oklepe z covidové pohromy. Uprostřed léta bylo Lenčino těhotenství prohlášeno za rizikové, a to pro ni znamenalo zůstat doma a v klidu. Klidu měla dost, vlastně bývala často téměř celé dny v domě sama. Zpočátku polehávala a občas se prospala i přes den. Když jí bylo lépe, trávila čas pod pergolou na zahradě. Byla ráda, že se o Sofii zejména v prvních týdnech staraly babičky.
Petr s Martou se na léto opět přestěhovali na chatu za město. S přesvědčením, že si tam léto budou užívat stejně dobře jako loni. Odjet někam za hranice je nelákalo. Udělali si několik krátkých výletů po Česku, navštívili pár přátel a známých. Týden strávili u Lady na Vysočině, kde si vychutnali zejména pěší či cyklistické výlety do blízkého okolí. Na oplátku si zase vzali na pár dní na starost všechna vnoučata a Petr pro ně připravil nezapomenutelný prázdninový týden napěchovaný zajímavým programem. Razil zásadu, že děti nezlobí, když na to nemají čas. A vnoučata zaměstnaná od časného rána do pozdního večera zlobit opravdu nestíhala. Petra blbnout s dětmi viditelně bavilo. Určitě víc než Martu neustálá příprava spousty jídla, která pravidleně mizela v hladových krcích. Po předání dětí zpět rodičům si oba hodně vážili téměř posvátného ticha a klidu. Práci na zahradě brali jako relax, i když jí bylo letos mnohem více. Každodenní pozornost si vyžadoval jejich skleník, který Petr na jaře postavil. Neobešel se bez pravidelného a vydatněho zalévání, ale v průběhu léta se postupně odměňoval nádhernou čerstvou zeleninou. Vlastně byli rádi, že se jim za stávajících okolností podařilo tak dobře skloubit život v přírodě s každodenním dojížděním do zaměstnání.
Téměř rozmarné léto uběhlo rychleji než voda. Lenka se během letních měsíců pěkně zakulatila, a i když těhotenství již snášela téměř bez problémů, do práce se před blížícím se porodem už nevrátila. Bylo jí souzeno se na nějakou dobu stát matkou na plný úvazek. A zdálo se, že je s tím více než smířená. Sofie v září začala chodit do první třídy a byla moc ráda, že je maminka doma a má na ní čas. Naopak Martina dcera Lada ukončila několik let dlohou rodičovskou dovolenou a nastoupila v polovině srpna do zaměstnání. Emička si poprvé vyzkoušela jak to chodí ve školce, Toník se postupně seznamoval se svými školními povinnostmi. Jen o svém synovi Liborovi slýchala Marta jen zřídka, byl plně vytížený svým novým vztahem s Alicí.
Letos už Marta ani ve skrytu duše nepřemýšlela o tom, že by se koncem léta přestěhovali s Petrem zpátky do jejího bytu. Smířila se s tím, že budou bydlet dál v podkrovním bytě jeho rodinného domu. Petr ho během léta rozšířil o další malou místnost, kam si Marta přestěhovala pár dalších drobností ze svého minulého života. Bylo jí jasné, že Petr moc stojí o to, aby žili společně jako jedna velká rodina. A byla si jistá, že udělá všechno pro to, aby byla spokojená.