V mé předchozí fotoreportáži o podzimu, kterou najdete zde, jsem se vás ptala, který hudební nástroj patří podle vás jednotlivému ročnímu období a hlavně k podzimu. Mně podzim zní jako hra houslového virtuosa.
Anička Čípová:
K jaru bych přiřadila flétnu, k létu foukací harmoniku, k podzimu housle a k zimě basovou kytaru
Eva Mužíková:
K mému podzimu ladí táhlé měkké tóny, vykouzlené saxofony. Jejich táhlost připomíná, kvílející meluzína. Jejich měkkost srdcem cítím, když se zvolna brodím listím.
Jana Kollinová:
Moje jaro je flétnové. Děkuji za inspirativní článek, ke kterému se vracím a hledám vlastní propojení ročních období s hudebními nástroji.
K podzimu však také patří barvy. Je to pestrá paleta červené, oranžové, okrové a třeba žluté. Jsou to teplé tóny, které se však s pokračujícím podzimním časem ztrácejí, zanikají až se na konec příroda zahalí do šedé a hnědé, barvy země po které šlapeme, jen místy pro zpestření probleskne tyrkysová, k nebi se vzpínají obnažené ruce stromů, keře se chvějí v podzimním větru bičované plískanicí.
Nastává čas šálů a rukavic, knih a horkého čaje. Nastává čas nostalgie, krátkých dnů a dlouhých nocí.
… a hudba doznívá
houslista dohraje
orchestr složí nástroje
… příroda usíná
