Novinky - pro mnohé hrůza

Je to všeobecný problém. Návody nic neřeší, jsou k ničemu. Dostala jsem malý digitální budíček, ale ani mně ani dárci se nepodařilo ho zprovoznit. Tak leží nečinně v šuplíku. Mám starší pračku ale moje praní bylo ze začátku stal pokus-omyl. Nyní znám ai 2 možnosti, tak peru. Naštěstí to pračka pochopila a nečiní mně potíže. Ono čtení návodů by mě asi taky moc nepomohlo, mám 6 dioptrií a lupu a mnohé nepřečtu ani tak. Pokrok nezastavíš, se říká, ale pro všechny to pokrok není.

Že si s něčím nevíme rady? Když bylo ovládaní nějaké funkce nějakého přístroje jedním knoflíkem, čudlíkem, tlačítkem, tak to ještě šlo, to bylo tak do 80. let minulého století. Zapnout dráťák, rádio, televizi, gramofon, to nám šlo. Pak to někdo chtěl udělat ještě pro více účelů a jednodušší – přidal funkce, u magnetofonu se při nahrávání musely stisknou dva knoflíky současně (tam to začalo!) dále ale knoflíky už šetřil a přiřadil jednomu čudlíku v kombinaci s jiným čudlíkem více funkcí a tím to udělal ve skutečnosti složitější – tedy jen pro sobě rovné. Kdybychom to nechali všechno na těchto lidech – na odbornících, tak ti by se k nám chovali po čase asi stejně vstřícně, jako kdyby nás hadí žena školila, že se správně máme poškrábat za pravým uchem jen pravým palcem od nohy směrem přes hlavu. :) Ve skutečnosti jsou tedy ty hodiny zastaralé, protože správný pokyn pro uvedení moderních hodin do chodu musí znít jen vyslovením pouhé věty: „Hodiny seřiďte se ve 24hodonovém módu (12hodinovém módu)! „ Tak nějak to možná zařídili i mimozemšťané pro místní lid a nechal je tedy otvírat velké dveře do skály jen heslem„ Sezame otevři se!“, protože ten písemný pokyn neuměli přečíst a mysleli se, že je tam jen rozsypané sezamové semínko. Tak to ti moudří udělali k užívání tehdy tedy i pro ty, kteří mají své kvality jinde -(tedy doufejme). Dnes se tomu říká: „Příjemné uživatelské prostřední“ A to hlasové ovládání přečkalo věky v pohádkách.:)

Já už se sama nic zprovoznit nepokouším. Radši to svěřím dětem a pak jsem klidný a spokojený uživatel.

Raději si pustím na YT video a zastavuji a vracím se, ale výsledek je dobrý. Spravila jsem si i žaluzii, trvalo to sice skoro den, ale jak ten řetízek do ozubeného kolečka zavést , mi video ukázalo.

Jeden z Murphyho zákonů praví: Pozor na výrobek, jehož manuál je větší než výrobek sám!

Hani, máš pravdu. Návody jsou náročné na srozumitelnost, ale nejvíce mi na nich vadí to malé písmo, které někdy v brýlích a ještě s lupou ani nepřečtu. Snažím se vše zprovoznit sama, někdy mě zachrání děti nebo vnoučata. Ale nebráním se používat nové věci, naopak. Zvláště chytrý telefon mi dělá radost a poskytne mi informace, které potřebuji převážně při cestování.

Ti výrobci nám to dělají schválně, aby ti mladí měli taky někdy navrch. Ale, snad podle Parkinsona, nebo, kde jsem to sebral, platí :"když selžou všechny pokusy, přečti si návod k použití". Jenže :-)

Návody jsou velký problém. Většinou bývají špatně přeložené a i vynechané informace. Mě pomáhá, že čtu návod v angličtině. I když mám radiobudík, kde mi to nepomohlo. Na nastavování více funkcí je tam jeden knoflík a podle toho kolikrát jste ho stiskli nastavujete určitou funkci. Tak už ho používám jako hodiny a rádio.

Také bojují s návody , jak uvést zakoupenou věc do provozu. Posledně zakoupenou super moderní stolní lampičku jsem sice už rozsvítila. Ale ukazatel času a data stále vzdoruje. Dnes se o to pokusila i moje podstatně mladší sousedka, marně:)))

Souhlasím, že návody jsou psány často nesrozumitelně a miniaturním písmem, takže občas volám SOS směrem k vnoučatům. Jinak je to asi jako se vším. Mnoho mých vrstevnic nepotřebuje k práci on-line platformy nebo chytrý mobil aj. a jsou spokojené, já to mám naopak a fandím moderním technologiím.