Když syn rodičům představí ženu, kterou si hodlá vzít za manželku, je to pro jeho matku jedna z nejstresovějších životních situací. Potvrdí se jí totiž to, co už delší dobu cítí, a sice, že přestává hrát v životě syna hlavní roli. Zatímco otec zpravidla přistupuje k akci tak, že zhodnotí, zda je dívka hezká či ne a zda se jeví být holkou do nepohody nebo spíše fiflenou, matky více či méně očekávají, že by si s ní měly rozumět, že by jim měla být něčím blízká, sympatická.
Což ženy tuší, takže se v pozici budoucích nevěst obvykle k tchyním chovají mile a vstřícně. Ovšem pozor, to se po svatbě nezřídka mění.
„Když si syn bral Janu, byla jsem ráda. Viděla jsem, že jsou do sebe opravdu zamilovaní a připadala mi jako milá holka. Chovala se ke mně moc hezky, dokonce mě několikrát vyzvala, ať si spolu zajdeme na kávu, na víno, abychom měly čas si samy povídat, poznat se. To mi od ní připadalo jako pěkné gesto a skutečně jsme si spolu vyrazily několikrát do kavárny a do obchodního centra,“ vypráví osmašedesátiletá Karla. Od svatby jejího syna uběhlo pět let a ona čím dál častěji kamarádkám vypráví o trablech, které se snachou má. „Jana je absolutní vládkyní nad jeho životem a on to, trouba, nevnímá. On snad v každé větě říká, co si Jana přeje či nepřeje. Navíc jsem se od společných známých dozvěděla, že Jana tvrdí, že jsem ze syna vychovala mamánka a říká, že je třeba náš vztah trošku rozbít, abych ho nadále neovládala. Copak já ho nějak ovládám? Naopak, vídám ho čím dál méně, protože Jana pro ně dva stále organizuje nějaké návštěvy, výlety a aktivity. Nás navštíví tak jednou za čtvrt roku a naposledy to proběhlo tak, že řekla, že na vysedávání nad štrúdlem nemá čas, což mě dost urazilo,“ líčí Karla.
Podobné potíže prožívá i její kolegyně, které pro změnu snacha odmítá svěřovat dceru. „Je to moje jediná vnučka. Řekla mi, že si maminka nepřeje, aby ke mně chodila. Ptala jsem se proč a ta malá odpověděla, že maminka tvrdí, že jí nemůžu nijak inspirovat a rozvíjet. No já myslela, že mě trefí šlak. Volala jsem snaše, co to má znamenat a ona celkem suše řekla, že je to pravda. Vysvětlila mi, že místo času tráveného se mnou by se vnučka mohla věnovat třeba angličtině nebo nějakému jinému koníčku, který jí bude v životě prospěšnější,“ vypráví.
Pozoruhodné je, že když to řekla synovi, ten jí nevěřil. Prohlásil, že jde o nějaký malicherný spor mezi ženskými, do kterého se nemíní plést.
Výsledkem je, že v mnoha rodinách se napětí mezi snachami a tchyněmi pomalu, postupně zvyšuje, až naroste do obludných rozměrů, které už žádná z nich nedokáže překonat. Zpravidla ani nechtějí.
„Jenže právě zpracování zahořklosti ze situací, kdy se žena cítila být zranění, odmítnutá, ponížená a nedoceněná je třeba zpracovat. Je nutné tyto emoce vyhojit,“ říká psycholog Pavel Rataj, který se mimo jiné zabývá právě vztahy mezi snachami a tchyněmi. Podobně jako mnozí další psychologové potvrzuje, že poněkud krátkozraké svalovat vinu za neshody v rodinách na tchyně, jak bývá zvykem.
Na jednom internetovém diskusním fóru před časem vznikla diskuse pod názvem Proč my snachy tolik nenávidíme své tchyně. Ženy tam popisovaly, jak silně jim lezou tchyně na nervy a mnohé líčily i to, jak naopak ony jim pořádně znepříjemňují život. Padaly výrazy „nenávidím ji“, „je hnusná“ a podobně. Ano, tak se vyjadřují ženy, které třeba ještě nedávno byly křehkými nevěstami oslovujícími budoucí tchyní láskyplně a mile.
Sympatické na této diskusi bylo akorát to, že ji jedna z účasnit zakončila takto: „Tak začínám přemýšlet nad tím, jaká já vlastně jednou budu tchyně, jestli mě moje snacha bude nenávidět a psát tu o mně. Zapřemýšlejme nd tím, jaké tchyně budou z nás.“
Smutné je, že když se žena dostane do pozice tchyně, kterou její snacha nenávidí, málokdo jí to věří. Společnost je nastavená tak, že spíše straní mladé mamince, která si stěžuje, že tchyně dává jejím dětem nezdravá jídla, než zkušené zralé ženě, která vysloví názor, že se jí výchova vnoučátek nezdá ideální. Zkrátka, od tchyní se očekává, že budou mlčet, do ničeho se neplést, maximálně ihned přiběhnou pohlídat vnoučátka, když budou vyzvány. Ale co se očekává od snach? O tom se vlastně nemluví.
