Napsat povídku, která by měla dobrou uměleckou hodnotu, není zase tak snadné, jak by se na první pohled zdálo. Povídky se vůbec nepíší snadno. Napsat román je sice složitý úkol, ale na fabulaci celého příběhu máte relativně hodně prostoru. Román má převážně větší množství postav a více dějových linií, povídka, omezená rozsahem, může mít dějovou linii jen jednu. Počet postav v povídce je obvykle malý a její hrdina neprochází žádným velkým vývojem. Povídka zachycuje většinou pouze jeden aspekt života či jeden vybraný moment, nikoliv lidský život jako celek. Nenechte příběh rozpliznout v mnoha dějových odbočkách! Povídka musí mít v tom omezeném prostoru spád a čtenáře zaujmout.
V historii světové literatury se objevilo velké množství výborných povídkářů. Nelze zde vyjmenovat všechny ty nejznámější. Takže jen pár význačných jmen.
V Německu to byl např. Thomas Mann nebo Heinrich Böll, ve Francii Guy de Maupassant nebo Prosper Mérimée, ve Velké Británii Graham Greene či Robert Louis Stevenson. Ve Spojených státech jich bylo mnoho, jmenujme tedy pouze ty nejznámější. Bret Hart, Ernest Hemingway, Jack London, Edgard Allan Poe a mnoho dalších. Skvělí povídkáři se objevili v ruské klasické literatuře. Anton P. Čechov, Ivan S. Turgeněv nebo Nikolaj V. Gogol. Ruská klasická literatura, to je kapitola sama pro sebe a určitě velmi nosné téma na samostatný článek.
A na závěr povídkáři čeští. Těch je skutečně velmi mnoho, tak také jen pár jmen. Karel Čapek, Jaroslav Hašek, Jan Neruda, Božena Němcová nebo Miloslav Švandrlík. Ostatním se omlouvám, jsou jich desítky.
O čem psát?
Na prvním místě je nápad. Inspirace. Může k vám přijít kdykoli, většinou, když to nečekáte. Takže je dobré mít po ruce nějaký sešitek, kus papíru, kam si budete moci kdykoli zapsat vše, co vás napadne. Mě občas něco napadne v noci, v posteli, kdy se snažím usnout. Ze zkušenosti vím, že když nevylezu a nepoznamenám si to, ráno už o ničem nevím. Jednou mi přišel vhod i pivní tácek v restauraci. Nápad jsem dostal i při vaření oběda. Než jsem si ho ovšem stačil celý poznamenat, spálil jsem oběd. Tak pozor.
Většinou vás napadnou jen nějaké zlomky informací, něco, co jste zažili a co by stálo za literární ztvárnění, osoba, která vás zaujme, hrající si děti, vaše představy a touhy, které můžete vtělit do hlavní postavy povídky. Dobrá kvalita povídkové zápletky do značné míry záleží hlavně na vašich životních zkušenostech.
Hledejte inspiraci ve skutečném životě. Třeba i v tom vlastním, který můžete mírně upravit. Do plusu, či do minusu. Je to na vás. Můžete si vypůjčit různé povahové rysy jak u svých známých, tak i u lidí, které jste v životě poznali. Detaily běžného života vám pomůžou vybudovat zajímavou postavu. Můžete i spojit různé vlastnosti a rysy více lidí a sestavit si z nich pouze jednu postavu.
Konstrukce povídky
Když se objeví nápad, musíte si vybavit základy povídky. O čem budete psát, kdo se v povídce objeví, jaká bude zápletka, jak budou vypadat a vystupovat aktéři povídky.
* Úvod: uvádí postavy, prostředí, dobu, případně počasí atd. Není to ovšem dogma. Můžete vpadnout přímo doprostřed děje a v průběhu děje se vracet.
* Průběh děje: v příběhu se rozvíjí zápletka, události vedou k vyvrcholení nebo bodu zvratu. Toto by měla být nejsilnější část vašeho příběhu.
* Závěr: příběh se uzavírá. Závěr může vyřešit základní konflikt příběhu, může být uspokojivý, optimistický nebo i negativní, smutný. Můžete mít i svůj originální nápad na zajímavý závěr. Můžete se od základní ideje posouvat dopředu nebo dozadu, tak, jak jsem již uvedl, a ptát se „co bude dál?“ nebo „co bylo předtím?“. Důležité je, co chcete svým příběhem sdělit, a podle toho bude celá konstrukce příběhu vypadat.
Obsah
Příběh povídky by měl být uvěřitelný. Pokud ovšem nepíšete sci-fi. Postavy, vystupující v příběhu, musí být realistické. Zkuste si třeba postavy povídky napsat a k nim přiřadit povahové rysy. Všechny tyto informace se nemusí v povídce objevit, ale vám to může pomoci v realizaci příběhu. Já jsem tento postup např. použil při psaní svého románu „Zrcadlo nesplněných přání“. Pomohlo mi to udržet charakterové rysy jednotlivých postav.
Postavy nemusí být dokonalé. To by celý příběh znevěrohodnilo. Každá postava může mít nějaké chyby a vy s nimi ale musíte umět pracovat. Měly by podpořit základní linii příběhu. Čtenář se potřebuje s realistickými postavami ztotožnit. Na různých povahových rysech se dá postavit celý příběh.
Rozsah povídky
Ten je zcela na vás. Důležité je, jak se vám podaří ztvárnit příběh, jak vykreslit hlavní postavu. To musí být smysluplné, bez ohledu na počet stran. Moje povídka „Milenci umírajícího času“, podle které jsem svou knihu povídek nazval a kterou jsem zveřejnil na íčku na přelomu dubna a května 2020, má např. 50 stran a jiná povídka, „Egyptolog“, pouze stran 6. Daleko důležitější je silný průběh děje - úvod - peripetie - závěr. Kdo se psaním teprve začíná a s fabulací děje nemá ještě dostatek zkušeností, měl by volit kratší texty, na kterých pozná, na co stačí, jak má vystavět příběh a co může v budoucnu ještě dokázat.
Protiváhou povídky je román. O tom bude poslední, desátý Koutek.
Zdroje:
www.wikihow.cz/Jak-napsat-povídku
www.fanzine.cz/jak-napsat-dobrou-povidku
cs.wikipedia.org/wiki/Povídka
