Psychologové používají výraz ‚krajina přátelství.‘ Můžeme si pod ním představit situaci, kdy člověk má na světě určitý počet lidí, kteří jsou mu blízcí, rozumí si s nimi více než s jinými, věří jim a je přesvědčen, že mu v případě potřeby pomohou. Zpravidla je získal v dětství, ve školách, v práci, v nějaké oblasti trávení volného času, často žijí v jeho blízkosti. V minulosti, kdy lidé málo cestovali, málo se stěhovali a často celý život dělali jednu stejnou práci, měli přátel mnohem méně, než nyní, kdy současný životní styl umožňuje potkávat stále nové a zajímavé lidi a zjišťovat, že s mnohými z nich si rozumíme, že nás zajímají, že nám připadají inspirativní. Jenže v poslední době se čím dál více projevuje, jak tuto ‚krajinu přátelství‘ změnily sociální sítě, internet. Mnozí lidé se v tomto prostředí řadu let řídili starým příslovím, že čím více přátel člověk má, tím je oblíbenější a tak nějak lepší. Potíž je v tom, že přísloví se vztahovalo k úplně jiné době a v té současné už neplatí, což si lidé neuvědomují.
Jestliže měla hodně přátel žena, která potřebovala za války sehnat jídlo pro své děti, měla vyšší pravděpodobnost, že jí pomohou, než někdo, kdo byl samotář a neměl se kam obrátit o pomoc. Takže šlo o dobu, kdy hodně známostí bylo rozhodně ku prospěchu. Jenže nyní se pod pojmem přátelství spíše skrývá situace, kdy znuděná žena večer přemýšlí, komu zavolat nebo napsat, aby si jen tak poklábosila, postěžovala na manžela, na děti, na práci. Když má známých hodně, hodinku mluví s Alenkou, hodinku s Maruškou, hodinku s Jaruškou, večer je pryč, ale pocit otrávenosti a nenaplnění zůstává, protože šlo vlastně o promarněný čas.
Svět se jakoby zmenšil, protože oproti předkům máme možnosti dostat se v krátké době na vzdálená místa. Města se naopak zvětšila, žije v nich mnohem více lidí, než dříve. Obojí způsobuje, že během života se seznámíme se spoustou osob, se kterými si rozumíme, máme něco společného. Když k tomu přidáme sociální sítě, kolem slova přátelství vznikl jeden velký zmatek, protože si pod tímto pojmem nyní představuje každý něco jiného.
„Myslím, že vhodnější by bylo používat výraz facebookový kontakt, než facebookové přátelství,“ uvedla psycholožka Lenka Šulová.
Zejména starší lidé si se současným nadužíváním slova ‚přítel‘ nevědí rady.
„Nedávno mě zastavila v supermarketu nějaká paní a řekla: ty děláš že mě neznáš, to ti nejsem dost dobrá, když sis mě ani nepřidala do přátel? Já na ni koukala jak tele a vůbec jsem nevěděla kdo je,“ vypráví osmapadesátiletá Marta. „Pak z ní vylezlo, že jsme spolu chodily na základní školu. No vybavila jsem si ji. Byla to trapná situace. Řekla jsem jí, že si už žádné nové přátele nepřidávám, že žádné nehledám. Pro změnu koukala jako tele ona. Pak jsem se po čase dozvěděla, že o mě napsala na nějakém diskusním fóru, kde se prý sdružují naši bývalí spolužáci, že jsem nafoukaná a že se s nimi nechci kontaktovat. Jenže já opravdu nechci po večerech tlachat s lidmi jen proto, že jsme kdysi dávno chodili do stejné školy. V tomhle věku už přece mezi nimi nové přátele nenajdu a ani nechci. Vždyť já nemám ani čas stýkat se s těmi, co mám, tak často a kvalitně, jak bych si představovala. Já chci s lidmi hovořit ne tlachat. Ostatně, jednu kamarádku ze školy mám dosud, ale ne proto, že jsme náhodou seděly v jedné třídě, ale proto, že jsme měly později podobné životní osudy, oběma nám vážně onemocněly děti, byly jsme si navzájem oporu a jsme dosud,“ tvrdí Marta.
Existuje zajímavé zjištění. Kdo se chlubí tím, že je společenský a má hodně přátel, není šťastnější a spokojenější, než lidé, kteří mají blízkých osob mnohem méně, případně jen tři, dvě, jednu.
Psychologové Norman Li a Satoshi Kanazawa se totiž snažili zmapovat, jestli se cítí být více spokojeni lidé, kteří žijí ve velkých městech a tudíž mají četné sociální kontakty nebo ti, kteří bydlí na venkově a okruh lidí kolem nich je výrazně menší. Logicky by se očekávalo, že lidé, kteří žijí společensky, chodí za kulturou, za sportem a mají kolem sebe spoustu možností potkávat se s dalšími lidmi, budou spokojenější než ti, kteří žijí někde na vesnici a maximálně si jednou za měsíc zajdou se sousedem na pivo nebo na ryby. Omyl. Ze zpovídání desítek tisíc lidí z různých zemí světa vyplynulo, že mnohem spokojenější jsou lidé, kteří mají méně sociálních kontaktů a kteří tvrdili, že mají menší počet přátel. „O přátelství se teď hodně mluví, význam toho slova se změnil, ale přitom je to tak prosté. Přítel je přece ten, s kým se dá mluvit, na koho se dá spolehnout a s kým se dá užívat si života,“ řekl Wiliam Rawlins, profesor z Ohijské univerzity, který se proměnou vnímání přátelství rovněž zabýval. „A takového člověka zpravidla poznáme až časem, až to vše společně prožijeme vícekrát. Z toho, že si s ním přeposíláme občas pár vět či fotek na sociálních sítích, ale opravdu nejde dojít k závěru, že jde o přítele,“ dodal. Takže, možná, že bychom si pomalu měli zvykat, že jednou bude platit heslo: čím více přátel, tím hůře.