Jak přežít Vánoce, když jsou poprvé jiné

Martine, vzpomínat na blízkou osobu ve zlém? To snad ne. Samozřejmě že nikdo není dokonalý, ale ukládat si do paměti vědomě to nepovedené - no, každý to máme jinak. Pokud to vám pomůže. Já si to představit nedovedu.

Jak přežít Vánoce bez milované osoby? Co třeba takto? Zavzpomínat na ni i jinak proti všem konvencím, jak jsme se s ní i často zbytečně hádali kvůli naprosto nedůležitým a malicherným věcem a jak nám tím i ubližovala, že nebyla vůbec jen tak svatá a pak se opřít o trvalé pilíře svátků – o televizní pohádky, zavzpomínat si na své dětství, dopřát si tradiční jídla, ale jen v symbolickém množství – tedy bez potřeby prášků proti bolestem a jedlé sody. A pochvalovat si, že se někam vypařil ten zbytečný dárkový shon a nákup zcela zbytečných věcí, že ta tam je konečně ta naprosto zbytečná úklidová mánie – co všechno vždy polovinu těch dřívějších svátků a opravdových hodnot deklasovalo. Zpočátku to třeba bude ještě dřít, ale pak se to snad poddá – nikdo nám s tím nepomůže – jsme na to sami už bez té milované osoby a je to tedy jen naše soukromá věc - žít se přece musí a žádné skoky za milovanou osobou do hrobu nám nepomohou a ještě by nám to mohlo oběma ublížit, přistihnout ji tam inflagranti, jak si i tam užívá s někým jiným. :)