Jak přežít Vánoce, když jsou poprvé jiné
Ilustrační foto: Pexels

Jak přežít Vánoce, když jsou poprvé jiné

18. 12. 2021

Ta situace potkala či potká někdy v životě každého z nás. Najednou jsou před námi Vánoce, které poprvé budou jiné než obvykle. Třeba bez manžela, manželky, rodičů či jiných příbuzných, kteří v tomto roce zemřeli a my jsme byli řadu let zvyklí trávit svátky společně s nimi.

Třeba letos děti poprvé ohlásí, že chtějí Štědrý večer prožít jinde než s námi. Nebo jsme se právě v tomto roce rozešli s partnerem či partnerkou a najednou zjišťujeme, že tyhle Vánoce budou první bez něj. Takové přelomové svátky jsou zkouškou odvahy. Ale nikomu nezbývá nic jiného, než se s nimi vypořádat.

„Vždy jsem zdobila okna světelnými řetězy už koncem listopadu a manžel se mi smál, že jsem první v ulici,“ vypráví šedesátiletá Pavla. „Letos na jaře zemřel. A já si najednou uvědomila, že nemá smysl ta okna vůbec zdobit. Že nemám pro koho péct, uklízet. Dcera mi říká, že mám dělat vše tak, jako když s námi Josef byl, že si mám udělat Vánoce hezké sama pro sebe. Štědrý večer strávím stejně u dětí, ale tu dobu před ním a po něm bych prý měla mít doma hezky. Jenže mně se nic dělat nechce. Najednou je mi to úplně fuk. Nechce se mi ani k dětem. Nejraději bych Vánoce prožila jako úplně obyčejné jiné dny, v županu u televize s naším kocourem u nohou,“ vysvětluje.

Stejné to nikdy nebude

Její kolegyně z práce je vdovou už tři roky a také vzpomíná, že první Vánoce bez muže byly nejhorší. „Syn pracuje ve Spojených státech, zval mě tam, ale nechtěla jsem letět. Udělala jsem si pěkné Vánoce sama. Napekla jsem jako jindy, přichystala pěkný stůl, kapra a bramborový salát. Takže den utekl. Ale večer přišla ta hrůza. Najednou jsem se sesypala. Jídlo tam leželo na stole a nakonec jsem vše vyhodila, protože jsem vůbec nemohla jíst. Došlo mi, že jsem sama. Jen jsem brečela. Další rok jsem s kamarádkou jela na Vánoce na její chatu do Beskyd a bylo to o moc lepší. Letos pojedeme zase na chatu k jejím známým. Rozhodla jsem se, trávit prostě Vánoce úplně jinak než to bývalo s manželem, abych je přežila. Hlavní je nevzpomínat, nesrovnávat,“ vypráví.

„Takové Vánoce po ztrátě někoho blízkého prožil snad každý a žádná univerzální rada, jak se s nimi vypořádat, neexistuje,“ říká psycholožka Laura Janáčková. Upozorňuje však všechny, kterých se to týká, že první rok, tedy první Vánoce jsou nejhorší. „S tím se musí počítat. Po roce nejhorší smutek obvykle začíná pomalu pomíjet.“

Změna dostihne každého

Tři kamarádky z Prahy strávily poslední Vánoce tak, že šly pomáhat organizovat Štědrý večer pro matky v azylovém domě. Pro každou z nich byly ty Vánoce zlomové. Jednu opustil dlouholetý partner, druhé zemřela máma, třetí ovdověla. „Než abychom se trápily doma, rozhodly jsme se strávit ten den s ženami, které mají těžký život. Nakonec jsme si tam moc hezky popovídaly a naše trápení nám najednou připadalo tak nějak menší,“ vypráví pětapadesátiletá učitelka Irena, která tyto netradiční Vánoce loni vymyslela.

Až se dostaneme do situace, že před námi budou první Vánoce odlišné od těch, na jaké jsme zvyklí, zkusme je brát jako přirozenou změnu, která jednou či vícekrát v životě potká každého. Je to těžké, ale zkusme to. Vánoce si nezaslouží, aby se v našich myslích změnily v symbol trápení, samoty, hysterie. A hlavně, nemysleme si, že to, že jsme zůstali o některých Vánocích sami, znamená, že jsme staří, nepotřební, všemi zapomenutí. Stejný problém má mnoho mladých lidí. Například ti rozvedení, kteří si děti takzvaně předávají.

Třeba pětatřicetiletá Klára tráví sama už třetí Štědrý den po sobě, protože si její dvě děti pokaždé k sobě bere manžel. „Jsem už tak vycvičená na štědrovečerní samotu, že mě vůbec netrápí. Naopak. Koupím si dobré víno, nezdravé dobroty, jako třeba pytel chipsů a čtu si. Je to moc hezký klidný večer,“ říká se smíchem a podotýká, že podobně tráví svátky i její další mladé rozvedené kamarádky. „Není to ideální, ale prostě se nám to tak v životě stalo,“ dodává.

psychika Vánoce
Hodnocení:
(5 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Všichni mají své ztráty a nálezy, Každý se s tím vyrovnává dle své povahy . Jsem 15 let vdova a rok mi trvalo, než jsem se dostala z otupění. V srdci mám svého muže i další milované z rodiny. Je to tak, někdo odejde dřív a my tu žijeme, než nadejde čas. Ať je to žití dobré.
Eva Kopecká
Na tyhle svátky člověk víc než kdy jindy vzpomíná na ty, co už tady nejsou. A žije-li sám, tím spíš. A pokud je vzpomínka datovaná na odchod blízkého člověka právě kolem Vánoc, je to tím horší. V pětatřiceti dát děti bývalému a udělat si s nimi nadílku později, je úplně dobře snesitelné. Ty děti se zítra, pozítří přece vrátí. Horší to je, když člověk stárne, přijde o blízkého člověka, který s ním bydlel. To už nikdy nebude jako dřív. A jinak to vnímá člověk, rozvedený po dohodě a z vlastní vůle, jinak člověk, který byl vyměněn a odejit a jinak člověk, který je už seniorem, žijícím trvale osamoceně. Děti daleko nebo nejsou ochotné s ním svátky trávit a co teď. Ono to nicnedělání u pohádek jednoho brzy omrzí. Stejně ale, jak se ty životní podmínky mění...začne to tím, že dospívající syn a dcera mají svoje zájmy a společný čas berou jako nutné zlo, pak dospělý potomek přitáhne domů známost a končí to tím, že člověk čeká, zda ho pozvou aspoň na chvilku na návštěvu. Když se to tak vezme kolem a dokola...je ten život neveselý. Pořád něco, někoho ztrácíme.
Marie Ženatová
Jsem už dvacátý rok vdova. Každé dopoledne na Štědrý den jdu na hřbitov, kde mám už velmi mnoho těch mých nejbližších a vzpomínám na ně jen v tom dobrém, to špatné je nejlepší všem odpustit. A Štědrý večer trávím od té doby střídavě v dobrých rodinách dětí. Vždy jsem jim říkala, že mohu být doma sama, ale oni nechtějí. Je mi u nich vždy dobře, jsou tam milá vnoučátka, krásná pohoda a nádherné zážitkové souznění. Ale když přijdu domů, o to víc na mne dolehne samota a smutek i když vlastně nejsem sama - mám kolem sebe velmi dobré sousedy, udržuji s velmi mnoha známými dobré přátelské vztahy. A často mám ráda i tu svoji samotu s knížkou nebo s vámi zde na i60. Ale jak píše paní Jana J. na Vánoce jsou bolestné vzpomínky nejhorší. Pro mne jsou to nejtěžší vzpomínky na tragicky zemřelého vnuka v 19 letech a malou vnučku 7,5 měsíců. Ano, ty dveře se neustále otevírají. A když každý rok na hřbitově dopoledne zapálím svíčku tak se s tím stále znovu snažím smiřovat.
Jana Jurečková
V roce 1994 mi umřela dcerka. Bylo jí 12 let. V roce 2007 tragicky zahynul syn. Zůstali jsme sami a na Vánoce jsou vzpomínky nejhorší. Nedají se nikam založit nebo zavřít do skříně. Není na světě žádný klíč. Ta skříň se pořád otvírá.... Tak jdeme aspoň na hřbitov zápálit svíčku. Z rituálů jsme nic nezměnili. Máme stromeček, kapra a dáváme si dárky. Letos jsem poprvé udělala i venkovní vánoční výzdobu oken. Manžel ty svátky neprožívá, já jsem úplný opak. Vše musí být jako dřív a pak se všude kolem rozhostí klid a mír....
Jiří Dostal
:-) Upřímnou soustrast, ale i ta se vejde do ducha Vánoc skrze Ducha svatého... :-)
Jarmila Komberec Jakubcová
Manžel zesnul před třemi léty na první svátek vánoční. Když jsem za ním byla na Štědrý večer byl už v umělém spánku. Je to velmi smutné vzpomínání. Netušila jsem jak je rakovina rychlý zabiják.Protože ještě koncem října jsme spolu pobývali na Gran Canarii.
Jana Šenbergerová
Tak dnes bych byla úplně klidná, i když smutná. Teď už vím, že přežít se dá všechno, dokonce i vlastní smrt. Manžel zemřel po Dušičkách a já skončila s infarktem na ARO. Po propuštění z nemocnice jsem hned dostala lázně. Za ty jsem našemu zdravotnictví velmi vděčná, protože mě postavily na nohy. Do Vánoc jsem se stihla smířit nejen se svým změněným zdravotním stavem, ale i s manželovým odchodem. Domů jsem se vrátila před Štědrým dnem a tady mám v paměti prázdno a pusto. Vůbec nevím, kde a s kým jsem je strávila. Budu se muset zeptat dcer. Se současným mužem si vždycky o Vánocích s láskou připomeneme své předčasně zemřelé partnery.
Libuše Křapová
Jistě, každému pomáhá něco jiného. I můj manžel měl chyby, ale když jsem ho ztratila, tak mi na mysl nepřišly. Truchlila jsem fest, pomáhaly mi tehdy pouze dvě osoby, ale nakonec jsem se z toho dostala sama. A stále nostalgicky vzpomínám jen na to pěkné. Přesto, že už zase nejsem sama. A zase mám velice hezký vztah.
Danka Rotyková
Já panu Martinovi naprosto rozumím, mám to podobně. Stokrát si na mého manžela vzpomenu a v duchu ho pochválím za jeho milou a laskavou povahu. A pak si i vzpomenu, že všechno nechal vyšumět, někdy i důležité věci. Nepřiznal to a já to potom napravovala. Bylo to dětinské, ale bylo to tak. Nic jsem s tím nenadělala, zkrátka měl i chyby jako já a všichni ostatní. Už mu to dávno nemám za zlé, ale zapomenout, to bych lhala sama sobě. I tak vzpomínám s láskou.
Martin Vrba
Libuše, já jsem si to také nedovedl představit, ale je to opravdu lepší, než se z toho nervově zhroutit a být rok v pracovní neschopnosti a být tím dokonce směšný okolí, které to nepochopí. Ano totiž i potom vzpomínání i ve zlém, toho totiž v opravdu milujícím člověku toho pořád zbude ještě dost pěkného – a s tím se už dá přežít. Ty věci se těžko vysvětlují ale mělo to být návodem třeba i jen pro jednoho, kterému by to pomohlo . . . .

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Tento týden končí dne 17. listopadu, tedy v Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva. A to bude také téma vědomostního kvízu tohoto týdne.