Můj zážitek
FOTO: autorka

Můj zážitek

26. 12. 2021

Ležela jsem v nemocničním pokoji. Byla noc, den po operaci žlučníku. Nemohla jsem spát bolestí. Nebolelo mě břicho, ale moje pravé rameno jako by bylo rozdrcené těžkým zásahem. Co mne to jen napadlo? Později jsem se dozvěděla, že právě ta strana břicha vede nerv do ramene a tomu se něco nelíbilo.

Sedla jsem si k oknu a pozorovala noc, zaparkované sanitky i auta. Po bezpečnostní nádrži pluly kachny, parkovištěm přišly dvě tmavé osoby, stály u hladiny. Ostraha má dlouhou chvíli, došlo mi, nedávno vandalové v noci poničili lékařům ve službě auta. Co je to za lidi, když ublíží těm, kteří nás zachraňují?

Zabývám se genealogií, pročítám zveřejněné matriky a další archiválie, takže i knihy zemřelých. Kolik dětí, úplně malých či starších, zemřelo, kolik zemřelo matek po porodu, kolik bylo nemocí, proti kterým lidé nic nezmohli. V jedné z mých rodin zbyl praděd jediný z jedenácti narozených dětí, přitom jeho babička pomáhala na svět všem dětem ve vesnici i svým vnoučatům. Otci v jiné rodině zemřely tři malé děti a manželka, rozhodl se přestěhovat a stejně ho nemoci dohonily, zemřeli další tři synové. Z každé rodiny byl otec v 1. sv. válce; v mých rodech se naštěstí vrátili, ale každá obec má památník se jmény těch, kteří nepřežili. Skláním se před prací lékařů.

Ten krutý zásah do ramene mne trápil až do rána, nechtěla jsem obtěžovat sestru. Hřál mne pocit, že jsem to všechno před nástupem do nemocnice stihla. Bylo hodně práce na vyhledávání. Do čtivé podoby jsem to pak psala po tři noci dost dlouho a stihla odevzdat mojí tetě. Udělala jsem jí obrovskou radost, dostala ode mne dárek, otcovskou linii rodokmenu. Kroniku šťastné části jejího života. Před loňskými a znovu před letošními Vánocemi přišla o své nejbližší. Hned jak budu schopna, rozpracuji druhou část, matčinu linii.

Nedělám jen grafické znázornění nebo stromy života, ale údaje, letopočty a jména dávám do souvislostí, píši rodinné kroniky, koncem letošního roku jsem dokončila pátou. Text doplňuji historickými údaji a fotografiemi, někdy pro srovnání i současnými fotografiemi místa nebo mapkami; vším, co by mohlo být pro současníky zajímavé. Nejcennější jsou fotografie rodinné, příbuzní mi je rádi zapůjčují. Pokud možno navštěvuji i místa, kde předkové žili. S úctou a pokorou sestavuji rodinné příběhy, ty pak příležitostně, podle zájmu, věnuji svým příbuzným.

Usmála jsem se, zažiji často různé příhody. V jedné chalupě mě majitel zval, abych šla dál, a trval na tom, abych mu řekla nějaká jména těch mých předků. „Tak ty neznám,“ řekl zklamaně. „Ani nemůžete, říkala jsem vám to, je to už tři sta let.“ Koukal na mne, jako bych spadla z nebe.

Můj příběh Vánoční soutěžení 2021
Hodnocení:
(5.1 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Miloslava Richterová
Paní Ivano, přečetla jsem, to je přesně ono, tyhle výpravy za minulostí, tak ať se daří i nadále:-)
ivana kosťunová
Mám také rozpracovaný rodokmen našeho rodu, na jedné větvi jsem došla až do r. 1846. Můj problém je ten, že nepracuji systematicky a vytrvale. Mám třeba i roční výpadek. Ale snad to dovedu k nějakému zdárnému konci a budu moci předat svým dětem. Pokud vás to zajímá, popsala jsem jednu takovou pátrací výpravu pod názvem "Výprava za minulostí našich předků" 29.8.2016 - na mém profilu.
Miloslava Richterová
To je moc dobře, bez těchto překlenovacích údajů hledání v matrikách těžko začít. Já jsem též děkovala své mamince, která mi přehled svých sourozenců, rodičů a jejich rodičů připravila a já to po její smrti našla. Dokončila jsem to, co ona začala.
Martina Růžičková
Velice pracná a časově náročná záležitost! Obdivuji vaši trpělivost. Na rodokmen si netroufám, ale alespoň začínám zpracovávat pro vnučku přehled příbuzných, jejichž fotografie jsme dohledala a o nichž alespoň něco vím.
Miloslava Richterová
Každá rodina je rozvětvená a bez práce nejsou koláče:-) Vycházím z toho, co najdu na netu. Základem jsou matriky, pak všechny další dostupné materiály. Hledám, kde se dá. Na matriční úřad někdy napíši, zajdu nebo zavolám, chodím i po hřbitovech, ale základem je internet. Je potřeba štěstí, aby se příslušné matriky a jiné knihy vůbec zachovaly.
Jana Šenbergerová
Z vás by měla radost moje starší dcera. Už léta mě uhání o rodokmen aspoň k babičkám. Moji předkové žili v pohraničí a v archivech jsou těžko k dohledání. S manželovými to není o moc lepší. Obdivuji vaši trpělivost a cílevědomost. Ta mi v tomto případě naprosto chybí.
Anna Potůčková
Zajímavý článek. ale toto by mě asi nebavilo už z toho důvodu, že naše rodina byla velmi rozvětvená a dalo by to spoustu práce
Naděžda Špásová
Jste dobrá, na genealogii bych neměla trpělivost. Nevím, jestli bych chtěla všechno vědět o své rodině.
Granda Nekonata
12.51 jj, dědeček byl v legiích a mě se podařilo získat z vojenského archivu záznamy o něm :-)
Soňa Prachfeldová
Je to hodně zajímavé, neméně pracné. Naše teta take sestavovala rodokmen, nejací prapredkove6 jsou na Moravě a v Německu. Bohužel teta zemrela a prý to někde úředně ulozila a nevím kde. Děti neměla, ani sourozence, byla jsem její jediná příbuzná.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 48. týden

V čase adventním a vánočním často televizní stanice nabízí divákům známé filmy a pohádky. Tento týden si budete moci v kvízu vyzkoušet, jak dobře je znáte.