Před Vánocemi v kostele

Věru, moc hezké fotky zevnitř kostela. Je to období, kdy vzpomínáme na své nejbližší, kteří již nemohou být nikdy s námi. Máme je navždy ve svém srdci, i když to stále bolí.

Věro, to je hezky napsaný vánoční článek, upřímný, jako jsi ty sama. A hezký kostel, hezké fotky. Také přeji vše dobré :-)

Milé připomenutí, také se občas stavím v některém z kostelů.

hezký příspěvek :-)

Díky za Váš článek i za fotky, líbí se mi, přeji vše dobré.

Paní Věro, muselo to být dojemné setkání s malým maltézáčkem. Umím si to živě předsravit, občas v lese na procházce potkávám paní s takovými dvěma pejsky a vždycky je ta chvilka, kdy se s nima zastavím, velkým potěšením.

Věrko, ten kostel vypadá moc hezky, v Holešovicích jsem chodila na průmku. Fotky jsou moc pěkné, zvíře vždycky pozná, když je člověk smutný a asi to zařídil někdo tam nahoře, aby tě potěšil, navíc pejsek poznal, že jde o hodnou paní. :-)

Tak tam jsem nikdy nebyla, krásný kostel, krásně vyzdobený ! Příležitostně navštívím, díky !

Věrko tomu věřím, že Tě to nějak zasáhlo toto setkání. Obzvláště v této předvánoční době je člověk tak nějak více citlivý rozebírá své rodinné záležitosti. Co se kostelů týče, chodím do nich ráda. A je jedno zda jsou to kostely katolické, husitské či evangelické. V každém z nich člověk pro sebe něco najde, něco jej zasáhne a osloví.

Věrko, krásná slova. Já mohu akorát vzpomínat. Rodiče leží v Dejvicích a manželka se synem v Čelákovicích. Mám rád kostely s jednoduchou výzdobou. Pokud je někdo skutečně věřící, nepotřebuje ke své víře fůru zlata a nádhery, jak je to zvykem v katolických kostelech. Dokáži se do tvých pocitů vžít. Nikdy nezapomenu, co vše mi rodiče i ostatní mí nejbližší do života dal. Čím mne obohatili. O naše dva hroby se vzorně stará dcera. Život jde dál, jeho koloběh člověk nezastaví.