Klikatosti života (Po 56 letech)

Jendo, některé Tvé články jsou pro mne složité, proto na ně nedokáži reagovat. To neznamená, že je nečtu. Já dokáži vytvořit občas nějakou rýmovačku, nebo úsměvný příběh. Proto si vážím reakce každého kdo se u mých výtvorů zastaví a přidá pár slov. Zkrátka, ten umí to a ten zas tohle:))

Klikatosti života jsou určitě lepší, než velká nuda, která je někdy omylem nazývána spokojeným a klidným životem.

Klikatosti života - to se mi moc líbí. A celé povídání. Díky za zpříjemnění prosincového odpoledne.

Výraz "klikatosti života" se mi líbí. Kdyby se život neklikatil a šel po přímce, mohl by nastat rychle buď pád, nebo naopak vzestup, logicky následovaný pádem. Problém mám trochu s "herci velkého dramatu". Vím, jak je to myšleno, ale jako herečka se necítím. Protože neumím hrát. Předstírat, že jsem někým jiným.

Děvčata děkuji. Zuzko, nejen život probíhá v sinusoidě. I vývoj civilizace od starověku probíhá v jakýchsi sinusoidách. Na troskách té starší se rodí civilizace nová v nové kvalitě. Viz také - Sedm zákonů prof. Bárty. Zabývám se tím už léta. Je jen otázkou, v jaké fázi té sinusoidy je naše dnešní společnost. To ať si každý zváží sám.

Kdysi mi jedna jasnovidka říkala, že život je sinusoida. Tehdy to pro mě bylo nové poznání. Řekla, že teď jsem téměř na vrcholu oblouku, ale pak půjdu zase dolů, přes průměr až do nejnižšího bodu záporného oblouku. A zase nahoru a tak pořád dál. Poznala jsem, že (alespoň u mne) to takhle platí. Čekání na těžší dobu nebylo dobré, vzbuzovalo obavy, ale pocit naděje, že se vše bude zase obracet k lepšímu, dával sílu. Takže vnímám život takto dodnes. Možná to tak není, ale proč bych si to nemohla myslet, že? Děkuji za krásné rozjímání.

Zajímavé povídání. Děkuji.

Těch klikatostí v životě je hodně...a snad u každého z nás. Hezký článek!

moc hezký článek, mám k tématu povídku "O velikém mrazu." Srdce se Jaguára ptalo, zda chce žít za mlhou, kam se dostal, kde už člověk necítí nic příliš, ani smutek, ani zlobu, ani radost atd. .... Srdce se odpovědi Jaguára nedočkalo. Zato se prudce roztlouklo. To jak se Jaguár díval do svých snů a vnímal svoji touhu žít. Vše bílé zmizelo, mysl utichla. Jaguár snil, ve snu jako kdysi běžel savanou a jeho tělo krájelo stádo antilop. "Odtud se bere síla", napadlo ho. Pak uslyšel, jak mu jeho srdce zpívá známou melodii. A vše kolem se stalo jeho písní. To se svět rozkmital vášní.

Moc děkuji.