Klikatosti života (Po 56 letech)
Fotokoláž: autor

Klikatosti života (Po 56 letech)

27. 12. 2021

„Jsme vlastně všichni herci velkého dramatu.

A jednání se střídají a lidé přicházejí a odcházejí.

I láska přichází a odchází a člověku je to vlastně líto.

Ale přesto zkusme věřit.

Věřit, i když je to jen sen. Credo, quia absurdum.“

 

Dovolil jsem si v úvodu této glosy citovat sám sebe, a sice slovy, která jsem napsal ve své úvaze Klikatosti života někdy v  průběhu roku 1965 a kterou jsem zařadil v roce 2015 do své vzpomínkové knihy Návraty. Už ani nevím, kde jsem tu úvahu vlastně psal. Jestli ještě na studiích v  Plzni, nebo až po přestupu do Brandýsa. Napsal jsem toho tehdy až příliš, a tak mi čas zrodu těchto mladistvých textů mnohdy uniká.

Tehdy jsem ještě myšlenku antického křesťanského myslitele Tertulliana – credo, quia absurdum – věřím, protože je to nesmyslné - bral hodně vážně. Nikoli ovšem ve smyslu konfese, ale spíš ve smyslu obecném – víra v  život a v jeho pozitiva. Co můžete také chtít od dvacetiletého kluka, který se ocitá na prahu života! K realistickému pohledu jsem tehdy ještě nemohl dospět.

Když jsem nedávno své Návraty prohlížel, narazil jsem ve zmiňovaném článku na tato slova. Uvědomil jsem si přitom, že kdybych tuto myšlenku, tedy přednost víry před rozumem, tehdy otočil a dal přednost raději rozumu, můj život by se možná vyvíjel jinak. Těch životních „klikatostí“ by bylo určitě o něco méně. Ale ve dvaceti myslíte přece jen trochu jinak než v zasloužilém důchodu.

Klikatosti života. Docela výstižné pojmenování jednoho příběhu. Myslím, že docela normálního příběhu. Ale asi jsem bral tehdy život až příliš emocionálně. Když se ohlédnu zpět, nemohu však říci, že to bylo nějaké velké a zvláštní drama, jak uvádím v citaci, jen těch bouřlivých jednání bylo možná až příliš. A příliš bylo i emocí. Moc na jeden obyčejný lidský život.

Plynula léta a já se po pestré životní sinusoidě konečně „doklikatil“ až do dnešních dnů. Nikoli tedy ve zdraví, ale zvládl jsem to. Možná i s nějakou tou ztrátou kytičky. A lidé mezitím přicházeli a odcházeli, odešla moje žena a bohužel i syn a těch dramatických jednání už nebylo tolik, jako dříve. A já se začal ohlížet. A tento čas vánoční je k tomu vhodnou příležitostí. 

Možná mi dnes chybí ony „klikatosti“, které posouvaly celý můj životní příběh vždy o nějaký ten kousek dál. A možná mi dnes chybí také i něco málo z  té krásné Tertullianovy myšlenky.

Klikatosti našich životů sice přinášejí do podzimu našeho života racionální pohled na svět a určitou zkušenost, ale víra v něco, v cokoli, třeba v budoucnost, v lepší svět, ta se vytrácí kamsi. Dnes už se, ale jen těžko, mohu proto s  touto Tertullianovou myšlenkou naplno ztotožnit. Samotná víra bez rozumové základny nám v životě mnoho nepomůže. Spíš si dnes řeknu s dalším mudrcem té doby, se sv. Augustinem – credo, ut intelligam. Věřím, abych rozuměl. Abych pochopil.

 

 

Kerkýra, Korfu

 * * *

Můj příběh
Autor: Jan Zelenka
Hodnocení:
(4.9 b. / 24 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Václav Soukup
Takový blábol nejde vůbec komentovat !
Martin Vrba
Jeden pán tady neumí ani pořádně číst a psát a tak ani nepochopil, jak jsem to myslel. Tedy pro něj polopatě. Já nemám nic proti filozofům, mám rád například Platona i Machiavelliho, ale ten můj příspěvek byl jen o tom, že se v běžném životě podle nich řídit nemůžeme, protože ani oni se tím v osobním životě mnohdy neřídili – nebo naopak ano a stálo je to pak i život. V tom je ten „podvod“, protože filozofovat o věcech lze vždy až ex post, ale v běžném životě to nelze – není na to čas a podmínky – moudra se musí totiž vysedět nebo ještě lépe - vyležet, ale životem se většinou běží a filozofující člověk před každým rozhodnutím by za svým životem „pokulhával“. :) Ona už i teta Kateřina působila směšně, když ke všemu připojila přísloví a pořekadlo, a to na věci blízké životu docela obyčejných lidí. Někteří lidé mají pocit, že budou ještě zajímavější, než ta teta Kateřina a přímo úchvatní, když půjdou tedy ještě o level výše a rozprostřou kolem sebe „intelektuálno“ za pomoci citace filozofů a budou předstírat, že se snaží podle nich i žít už od 20 po dnešek. Ale i teta Kateřina ví, že: „Když je něčeho moc, tak je toho příliš“ a pak to působí vyumělkovaně a směšně pro ty, kteří se hned nesloží do submisivní a obdivné polohy před někým, kdo na ně vyklopí: „sud kulatý rys tu pije“. :) :) :)
Hana Polednová
Jedno, hezké "Klikatosti života". Máš ještě hodně let před sebou a přeji Ti, abys mohl už vzpomínat na samé hezké a příjemné věci.
Václav Soukup
Jeden pán zde ve svých třech příspěvcích demonstruje zcela otevřeně svou neznalost filosofie a nemá rád moudra učenců. Jejich filosofování je prý jen podvod ! Jak ubohé a přízemní !!!
Soňa Prachfeldová
Mě se filosofické úvahy velmi líbí, myslím, že občas v hloubi duše i sami nějaké vytváříme podle své potřeby. Určitě se jimi neřídím, ale moudra v tom jsou. Za mlada jsem také moc ráda filosofovala, až si asi moji vrstevníci říkali - ta je nějaká, dokonce o mě říkali, že jsem namyšlená. Měla jsem ráda poezii, hudbu, přírodu, knihy, vlastně to i nyní. Jen člověk životem jede v jiné koleji, přesto je nutné trochu vybočit a potěšit se i jinými věcmi, než prostou, důležitou realitou života. Vše má své zákonitosti a každý jsme jiný. A to je moc dobře. Přeji všem co nejvíce zdraví, ať nás ještě dlouho těší náš život, skládající se z nekonečných , nekončících střípků poznání.
Granda Nekonata
19.10 ok :-) proti gustu... :-)
Martin Vrba
18:54 Myslete si, že je to filozofický směr a hned v tom spatříte hlubokou myšlenku, tedy ve zkratce: „Kdo chce žít, tak nesmí moc myslet.“ :) :) :)
Granda Nekonata
18.23 nejsem schopná takto redukovat život... ale nic proti, každý jsme tu jen a jen za sebe :-)
Martin Vrba
18:03 Život má počátek a konec - nic více, nic méně. Jen něco na něm můžeme ovlivnit, mnohem více ale ne a to neokecáme žádným moudrem. Když máte například zaplatit činži, splátku na televizi, konto máte v debetním zůstatku, je vám už ze všeho 14 dní špatně od žaludku, tak vám nepomůže se hluboce zamyslet a vyplodit ze sebe dávno poznané moudro, že peníze nejsou všechno. A to je ten skutečný život. . . . . .
Granda Nekonata
Myslím, že život má vývoj a proto spíš probíhá jako spirála tvořící DNA (nakonec by to dávalo logiku). Určitě se žije, ale filosofování o něm je podle mě namístě. Jen tím ho můžeme alespoň zčásti sami utvářet.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.