O desateru
Ilustrační foto: pixabay.com

O desateru

3. 1. 2022

Články na i60 máme ke čtení a máme i prostor se k nim vyjadřovat. Článek Nesesmilníš mne přivedl k této úvaze:

Nejrozšířenější duchovní směr v Čechách je Něcizmus. Jo, něco je nad náma. To něco se mnou musí být spokojeno. Nikoho jsem nezabila, nekradu jako tamten a tuhle jsem dala dvacku žebrákovi. To musí stačit.

Když se podíváme kolem sebe, očividně to nestačí. Problémy rostou tak, že to k optimismu zrovna nevybízí. Tak kde je ten Bůh?

Bůh nám dal desatero. To desatero nějak začíná: V jednoho Boha budeš věřit. Až teprve pak následuje, co se Bohu líbí (světit jeden den k Jeho chvále) a co se mu nelíbí (nesesmilníš) a ostatní si v Bibli najdete v knize Exodus (druhá Mojžíšova) ve dvacáté kapitole.

Lidé, kteří jsou vychováni v tom, že se Bůh dívá a potrestá je, se některým problémům opravdu vyhnou. Ale jsme jen lidi, bez hříchu neumíme žít. Jak tedy poslouchat Boha, když to vlastně nejde?

V jedné křesťanské diskusi se moderátor ptal posluchačů, co křesťan musí. Jedna z odpovědí zněla: Musí milovat bližního svého. Musí milovat? Museli jsme milovat Sovětský svaz a jsme rádi, že jsme z toho venku. Muset milovat je nesmysl.

Co tedy křesťan musí? Musí dávat na chudé a pouštět před sebe lidi ve frontě? Musí si nechat všechno líbit? To vše funguje jen v některých situacích. Ale ve kterých?

Křesťan se musí Boha ptát, co má dělat. A hledat Boží odpověď. Tak teď asi přestanete číst a budete si říkat: Bába se zbláznila, slyší hlasy, to je jasná diagnoza.

Jenže i vy můžete udělat tu zkušenost, že se Boha zeptáte: Co mám dělat? Co  mám dělat v situaci, kdy se partner chová tak, že nejlepší by bylo umlátit ho tupým předmětem? Co mám dělat, když soused spoléhá na to, že schody v domě vytřu za něj jako minule? Co mám dělat, když jsem našla plnou peněženku? Co mám dělat v této konkrétní těžké situaci, se kterou si nevím rady ani já, ani lidi okolo? A pak následuje to napínavé: vyhlížet Boží odpověď. Vsadím kytaru, a že mám jenom jednu, že vám Bůh odpoví. Každému, kdo bude chtít slyšet. Je v tom ohromně vynalézavý a promlouvá ke každému přesně tak, jak ten dotyčný potřebuje.

Tohle jsem se začala učit ve čtyřiceti. To už jsem v životě leccos zpackala. A Bůh mi poradil odpustit manželovi. Takže jsme se tenkrát nerozvedli a naše děti se učily Boha poslouchat od školního věku. Dvě ze tří dětí vystudovaly biblickou školu naší církve, našly tam životního partnera a žijí ve spokojeném manželství se svými dětmi. Nejstarší syn Boha neposlouchá a jeho život nám opravdu nedělá radost a věřím, že jemu taky ne. Že se může vrátit k Bohu a začít znova - to ví, ale ještě to neudělal.

 Naše věřící děti si daly od Boha poradit při výběru životního partnera a neměly sexuální zkušenosti před svatbou. Nyní jsou jeden s druhým spokojeni tak, že další sexuální zkušenosti dělat nemusí. Sex je krásný Boží dar, ale když s ním zacházíme jinak, než Bůh radí, jen si přiděláváme problémy. I s tím v naší církvi někteří udělali své zkušenosti.

Kdysi jsme u táboráků zpívali: Tak už jsem ti teda fouk, prsten si dej za klobouk, nechci tě znát a neměl jsem tě rád, to ti říkám rovnou. My jsme to zpívali, naše děti to žijou a všichni jsme z toho tak akorát nešťastní.

Já vím, i křesťané se rozvádějí, zpackat se dá leccos. Ale Bůh je Bohem nových začátků. Vždycky se dá k Bohu přijít a nechat se z té šlamastyky vyvést. Jenže to musím uznat, že nějaký Bůh je a že je chytřejší než já. 

V roce 2022 vám všem přeji setkání s milujícím a moudrým Bohem. S jeho pomocí zvládnete vše. I samotu, protože kdo chodí s Bohem, ten vlastně nikdy není sám.

 

 

Můj příběh
Hodnocení:
(4.6 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Granda Nekonata
20.06 omlouvám se, špatně jsem se vyjádřila, myslela jsem na ty, co smysl hledají, samozřejmě, že i spousta ateistů má v tomhle jasno
Marie Měchurová
Můj život měl a má smysl. Svojí věřící matky jsem se bála. Nejdůležitější je láska a tolerance, ne desatero. Lásku a úctu si člověk musí zasloužit.
Granda Nekonata
19.13 já bych určitě nerozdělovala, že jsou věřící lepší... však to by nebyly zpovědnice :-) a co je různých pánbíčkářů, kteří mají s vírou společné jen to, že umí oddrmolit Otčeńáš:-) ale máte hlubokou pravduv tom, že věřící to mají v životě jednodušší. Jednak vědí, že jejich život má smysl, i když ho nevidí (boží plán) a pak... na nic nejsou sami, A tak se nemusí bát. Mám ráda tuhle píseň: Hospodin jest můj pastýř; Nebudu míti nedostatku. Na pastvách zelených pase mne, K vodám tichým mne přivodí. Duši mou občerstvuje; Vodí mne po stezkách Spravedlnosti pro jméno své. Byt' se mi dostalo jíti Přes údolí stínu smrti: Nebudut' se báti zlého, Nebo Ty se mnou jsi; A prut Tvůj a hůl Tvá, Tot' mne potěšuje. Nádherná je od Dvořáka v podání Eduarda Hakena https://www.youtube.com/watch?v=26Ebrq4pGHU
Hana Řezáčová
Věřící mají, jak bych to nazvala, jakýsi životní rozměr navíc, mají pocit ochrany, zastání, to nevěřící nemají, musí si pomoci vždy sami ... Nejsem věřící a toto věřícím skoro závidím, přijde mi, že mají život v některých ohledech jednodušší ... Ale i nevěřící žijí tak, že nekradou, nesmilní, snaží se vychovat hodné děti v úplných manželstvích atd. a myslím si, že je jich většina, no a i mezi těmi co jsou každou neděli v kostele se najde mnoho ne zrovna vzorných ... Nedá se přece rozdělit lidi na lepší a horší podle toho, jestli jsou věřící či ne ...
Jana Šenbergerová
Hezký článek. Každý dělá, co umí a čemu rozumí. Všem přeji dobrý rok a doufám a věřím, že nám svoboda vyznání zůstane zachována.
Granda Nekonata
17.57 krásný komentář...
Věra Malá
Velice moudrý článek ... a ta moudrost v něm pramení ze slov moudrosti samotné (to je z Boha). Sama jsem vyrostla ve zcela ateistickém prostředí a moje názory na náboženství byly dlouho velmi podobné některým názorům v této diskuzi, zcela chápu, že není jednoduché a zřejmě ani možné začít věřit v Boha, když ho chceme poznat jen na vlastní oči a na vlastní rozum. Pokud je ale kdokoli z nás natolik upřimný sám k sobě a opravdu má touhu poznat tohoto Boha, který podle Bible sám sebe nazývá jménem "Jsem který jsem" (ten, kdo je jediný, přece nepotřebuje jméno, abychom ho museli rozeznávat od jiných bohů), může ho najít. On sám slibuje, že se dá najít tomu, kdo ho hledá. Ale ještě k tomu desateru. Nejsem teolog, ale ty tzv. "příkazy" chápu spíše jako úžasnou svobodu: Nebudeš vraždit, krást, cizoložit, závidět... Protože když poznáš, jak tě Bůh neskutečně miluje, nepotřebuješ sám za sebe stále bojovat. Je tu přece někdo věčný, komu na tobě nesmirně záleží "Budeš milovat svého Boha a svého bližního a cít své rodiče", protože Boží láska ti bude stále ukazovat, jak nesmyslná je nenávist, sobectví a jak životně nutné je odpouštět - když Bůh odpouští i tobě... Jen je smutné, že my, co říkáme, že Boha známe, tak často svými životními pády své bližní od hledání Boha spíše odrazujeme. Naše hříšnost ale jeho lásku k lidem zrušit nemůže - on ji na kříži neodvolatelně dokázal.
Granda Nekonata
Věřím v jednoho Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, všeho viditelného i neviditelného. Věřím v jednoho Pána Ježíše Krista, jednorozeného Syna Božího, který se zrodil z Otce přede všemi věky
Václav Soukup
V Boha nevěřím, ale občas se obracím na " Anděla strážného ". Podle legendy je prý nám přidělen a bez ohledu na naše vyznání má prý za úkol se o nás starat. Zatím jsem s ním velmi spokojen, " vytáhl mně z mnoha zejména zdravotních " šlamastyk " a snad mu to nějakou dobu ještě vydrží !
Anna Potůčková
Moc hezký, zajímavý a i tázající se článek. Přiznám se, že jsem věřící, stejně tak manžel. Oba jsme byli vychovávání v duchu křestanské výchovy. Věřím v to, že naše manželství trvá právě díky víře. Moc mě trápilo, že dcery které byl veden k víře se na naši cestu nedali a víru nepraktikují. Obě jsou pokřtěné, obě byly u sv. přijímání, obě jsou biřmované. Bohužel snatky už v kostele nebyly. To jsem jim tehdy řekla, že já své povinnosti vůči Bohu splnila, a vše co budou dělat je už jen a jen jejich problém, za který mi jako rodiče už neneseme žádnou zodpovědnost. Ono biřmováním se staly zodpovědné za činy ve vztahu k Bohu.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 50. týden

Blíží se vánoční svátky a s nimi návštěvy v rodinách, u známých, a také jiné společenské události. A tak si tentokrát vyzkoušíme, jaké máte znalosti z etikety.

AKTUÁLNÍ ANKETA

Jak nákladné budou vaše letošní Vánoce - kolik zhruba utratíte za dárky, jídlo atd.?

Do 3 000 korun

21%

Mezi 3 000 - 6 000 Kč

19%

Mezi 6 000-10 000 Kč

20%

Přes 10 000 Kč

21%

Nevím, neumím to odhadnout

18%