O desateru

20.06 omlouvám se, špatně jsem se vyjádřila, myslela jsem na ty, co smysl hledají, samozřejmě, že i spousta ateistů má v tomhle jasno

Můj život měl a má smysl. Svojí věřící matky jsem se bála. Nejdůležitější je láska a tolerance, ne desatero. Lásku a úctu si člověk musí zasloužit.

19.13 já bych určitě nerozdělovala, že jsou věřící lepší... však to by nebyly zpovědnice :-) a co je různých pánbíčkářů, kteří mají s vírou společné jen to, že umí oddrmolit Otčeńáš:-) ale máte hlubokou pravduv tom, že věřící to mají v životě jednodušší. Jednak vědí, že jejich život má smysl, i když ho nevidí (boží plán) a pak... na nic nejsou sami, A tak se nemusí bát. Mám ráda tuhle píseň: Hospodin jest můj pastýř; Nebudu míti nedostatku. Na pastvách zelených pase mne, K vodám tichým mne přivodí. Duši mou občerstvuje; Vodí mne po stezkách Spravedlnosti pro jméno své. Byt' se mi dostalo jíti Přes údolí stínu smrti: Nebudut' se báti zlého, Nebo Ty se mnou jsi; A prut Tvůj a hůl Tvá, Tot' mne potěšuje. Nádherná je od Dvořáka v podání Eduarda Hakena https://www.youtube.com/watch?v=26Ebrq4pGHU

Věřící mají, jak bych to nazvala, jakýsi životní rozměr navíc, mají pocit ochrany, zastání, to nevěřící nemají, musí si pomoci vždy sami ... Nejsem věřící a toto věřícím skoro závidím, přijde mi, že mají život v některých ohledech jednodušší ... Ale i nevěřící žijí tak, že nekradou, nesmilní, snaží se vychovat hodné děti v úplných manželstvích atd. a myslím si, že je jich většina, no a i mezi těmi co jsou každou neděli v kostele se najde mnoho ne zrovna vzorných ... Nedá se přece rozdělit lidi na lepší a horší podle toho, jestli jsou věřící či ne ...

Hezký článek. Každý dělá, co umí a čemu rozumí. Všem přeji dobrý rok a doufám a věřím, že nám svoboda vyznání zůstane zachována.

17.57 krásný komentář...

Velice moudrý článek ... a ta moudrost v něm pramení ze slov moudrosti samotné (to je z Boha). Sama jsem vyrostla ve zcela ateistickém prostředí a moje názory na náboženství byly dlouho velmi podobné některým názorům v této diskuzi, zcela chápu, že není jednoduché a zřejmě ani možné začít věřit v Boha, když ho chceme poznat jen na vlastní oči a na vlastní rozum. Pokud je ale kdokoli z nás natolik upřimný sám k sobě a opravdu má touhu poznat tohoto Boha, který podle Bible sám sebe nazývá jménem "Jsem který jsem" (ten, kdo je jediný, přece nepotřebuje jméno, abychom ho museli rozeznávat od jiných bohů), může ho najít. On sám slibuje, že se dá najít tomu, kdo ho hledá. Ale ještě k tomu desateru. Nejsem teolog, ale ty tzv. "příkazy" chápu spíše jako úžasnou svobodu: Nebudeš vraždit, krást, cizoložit, závidět... Protože když poznáš, jak tě Bůh neskutečně miluje, nepotřebuješ sám za sebe stále bojovat. Je tu přece někdo věčný, komu na tobě nesmirně záleží "Budeš milovat svého Boha a svého bližního a cít své rodiče", protože Boží láska ti bude stále ukazovat, jak nesmyslná je nenávist, sobectví a jak životně nutné je odpouštět - když Bůh odpouští i tobě... Jen je smutné, že my, co říkáme, že Boha známe, tak často svými životními pády své bližní od hledání Boha spíše odrazujeme. Naše hříšnost ale jeho lásku k lidem zrušit nemůže - on ji na kříži neodvolatelně dokázal.

Věřím v jednoho Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, všeho viditelného i neviditelného. Věřím v jednoho Pána Ježíše Krista, jednorozeného Syna Božího, který se zrodil z Otce přede všemi věky

V Boha nevěřím, ale občas se obracím na " Anděla strážného ". Podle legendy je prý nám přidělen a bez ohledu na naše vyznání má prý za úkol se o nás starat. Zatím jsem s ním velmi spokojen, " vytáhl mně z mnoha zejména zdravotních " šlamastyk " a snad mu to nějakou dobu ještě vydrží !

Moc hezký, zajímavý a i tázající se článek. Přiznám se, že jsem věřící, stejně tak manžel. Oba jsme byli vychovávání v duchu křestanské výchovy. Věřím v to, že naše manželství trvá právě díky víře. Moc mě trápilo, že dcery které byl veden k víře se na naši cestu nedali a víru nepraktikují. Obě jsou pokřtěné, obě byly u sv. přijímání, obě jsou biřmované. Bohužel snatky už v kostele nebyly. To jsem jim tehdy řekla, že já své povinnosti vůči Bohu splnila, a vše co budou dělat je už jen a jen jejich problém, za který mi jako rodiče už neneseme žádnou zodpovědnost. Ono biřmováním se staly zodpovědné za činy ve vztahu k Bohu.