O desateru

Maruško, tvojí víru ti neberu, klidně si ji měj. Já jsem ateista od mládí, jako dítě jsem se musela před spaním modlit. Moc to nepomohlo. Možná to bude rouhání, ale nevěřím, že je Bůh spravedlivý. Z mého okolí si vzal už tolik hodných a věřících lidí a šmejdy, zloděje a jinou verbež nechá klidně v pohodě dál krást a obírat jiné lidi. Vyrůstala jsem v hádkách a alkoholismu otce. Nebylo to nic příjemného, vše co mám, včetně hodného manžela, jsem si vybudovala sama. Když jsem onemocněla rakovinou, občas jsem se Boha ptala, proč zrovna já, jako bych slyšela a proč ne? Nikoho od víry neodrazuji, každý máme tu svou a nemusí to být jen v Boha. Přeji ti hodně štěstí a zdraví do roku 2022.

Dnes je v OD otázka od Soni Prachfeldové, jestli věříme věštbám. Nevěřím. Zrovna tak nevěřím v Boha. Já vím jsou to nesrovnatelné věci, ale nějak se mi nedaří ani jedna víra. Je to špatně? Cítím to tak, jak napsala Maruška.

Přiznám se, že v Boha nevěřím. Žiju podle svého svědomí, a to mi řekne, co je dobře a co je špatně. Když jsem onemocněla snažila jsem se začít věřit. Četla jsem Bibli, modlila jsem se k němu, ale nebylo to od srdce. S vírou se člověk musí narodit. Rodiče byli věřící, ale nechovali se tak. Hádky byly na denním pořádku. Nejvíc mi pomohla moje báječná milující rodina.