O desateru
Ilustrační foto: pixabay.com

O desateru

3. 1. 2022

Články na i60 máme ke čtení a máme i prostor se k nim vyjadřovat. Článek Nesesmilníš mne přivedl k této úvaze:

Nejrozšířenější duchovní směr v Čechách je Něcizmus. Jo, něco je nad náma. To něco se mnou musí být spokojeno. Nikoho jsem nezabila, nekradu jako tamten a tuhle jsem dala dvacku žebrákovi. To musí stačit.

Když se podíváme kolem sebe, očividně to nestačí. Problémy rostou tak, že to k optimismu zrovna nevybízí. Tak kde je ten Bůh?

Bůh nám dal desatero. To desatero nějak začíná: V jednoho Boha budeš věřit. Až teprve pak následuje, co se Bohu líbí (světit jeden den k Jeho chvále) a co se mu nelíbí (nesesmilníš) a ostatní si v Bibli najdete v knize Exodus (druhá Mojžíšova) ve dvacáté kapitole.

Lidé, kteří jsou vychováni v tom, že se Bůh dívá a potrestá je, se některým problémům opravdu vyhnou. Ale jsme jen lidi, bez hříchu neumíme žít. Jak tedy poslouchat Boha, když to vlastně nejde?

V jedné křesťanské diskusi se moderátor ptal posluchačů, co křesťan musí. Jedna z odpovědí zněla: Musí milovat bližního svého. Musí milovat? Museli jsme milovat Sovětský svaz a jsme rádi, že jsme z toho venku. Muset milovat je nesmysl.

Co tedy křesťan musí? Musí dávat na chudé a pouštět před sebe lidi ve frontě? Musí si nechat všechno líbit? To vše funguje jen v některých situacích. Ale ve kterých?

Křesťan se musí Boha ptát, co má dělat. A hledat Boží odpověď. Tak teď asi přestanete číst a budete si říkat: Bába se zbláznila, slyší hlasy, to je jasná diagnoza.

Jenže i vy můžete udělat tu zkušenost, že se Boha zeptáte: Co mám dělat? Co  mám dělat v situaci, kdy se partner chová tak, že nejlepší by bylo umlátit ho tupým předmětem? Co mám dělat, když soused spoléhá na to, že schody v domě vytřu za něj jako minule? Co mám dělat, když jsem našla plnou peněženku? Co mám dělat v této konkrétní těžké situaci, se kterou si nevím rady ani já, ani lidi okolo? A pak následuje to napínavé: vyhlížet Boží odpověď. Vsadím kytaru, a že mám jenom jednu, že vám Bůh odpoví. Každému, kdo bude chtít slyšet. Je v tom ohromně vynalézavý a promlouvá ke každému přesně tak, jak ten dotyčný potřebuje.

Tohle jsem se začala učit ve čtyřiceti. To už jsem v životě leccos zpackala. A Bůh mi poradil odpustit manželovi. Takže jsme se tenkrát nerozvedli a naše děti se učily Boha poslouchat od školního věku. Dvě ze tří dětí vystudovaly biblickou školu naší církve, našly tam životního partnera a žijí ve spokojeném manželství se svými dětmi. Nejstarší syn Boha neposlouchá a jeho život nám opravdu nedělá radost a věřím, že jemu taky ne. Že se může vrátit k Bohu a začít znova - to ví, ale ještě to neudělal.

 Naše věřící děti si daly od Boha poradit při výběru životního partnera a neměly sexuální zkušenosti před svatbou. Nyní jsou jeden s druhým spokojeni tak, že další sexuální zkušenosti dělat nemusí. Sex je krásný Boží dar, ale když s ním zacházíme jinak, než Bůh radí, jen si přiděláváme problémy. I s tím v naší církvi někteří udělali své zkušenosti.

Kdysi jsme u táboráků zpívali: Tak už jsem ti teda fouk, prsten si dej za klobouk, nechci tě znát a neměl jsem tě rád, to ti říkám rovnou. My jsme to zpívali, naše děti to žijou a všichni jsme z toho tak akorát nešťastní.

Já vím, i křesťané se rozvádějí, zpackat se dá leccos. Ale Bůh je Bohem nových začátků. Vždycky se dá k Bohu přijít a nechat se z té šlamastyky vyvést. Jenže to musím uznat, že nějaký Bůh je a že je chytřejší než já. 

V roce 2022 vám všem přeji setkání s milujícím a moudrým Bohem. S jeho pomocí zvládnete vše. I samotu, protože kdo chodí s Bohem, ten vlastně nikdy není sám.

 

 

Můj příběh
Hodnocení:
(4.6 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Granda Nekonata
19.46 rozumím, ale neztotožňuji zbožnost s církví
Elena Valeriánová
Michael Weber: Zpověď inkvizitora (doporučuji tuto knihu k přečtení, ale upozorňuji, že to není líbivé čtení ani čtení vhodné před spaním. Často jsem musela knihu odložit a nejdříve se srovnat s tím, co jsem se dočetla.) Kde ovšem byl Bůh, když církev konala ... to netuším, zřejmě měl něco jiného na práci.
Elena Valeriánová
Bůh není totéž co církev a její přisluhovači. To jen lidé potřebují zástupce na zemi a tak to vypadá. Přesně tak jak píše paní Richterová, církev dřela především chudáky, a nikdo nikdy se na lidech nedopustil tolik bezpráví a zločinů jako církev ve jménu víry. Zřejmě jsem ateista, ale asi všichni, každý z nás, pokud je zle se dovoláváme Boha (ale stejně tak policajtů a doktorů a normálně jim nemůžeme přijít na jméno). Boha nebo víru v něco zřejmě potřebuje každý z nás, ale určitě k víře nepotřebuji chodit do kostela a líbat ruce nebo se klanět smrtelníkům. Uveďte mi jen jeden případ, kdy církev - ne Bůh - udělala pro lidstvo něco dobrého. A já vám připomenu: křížové výpravy, inkvizici, desátky, husičky, kuchařky na farách a jejich nemanželské děti, prznění dětí ... a fuj to je snůška hrůz.
Miloslava Richterová
Vadí mi nespravedlnost. Ta bázeń byla směřována na chudé vrstvy. Modli se a pracuj, robotuj. Byla odlišná pravidla pro život chudých a movitých, kteří vše uplatili. Domorodcům v novém světě bylo ukradeno mnoho území, víra vnucena. Bylo upalování lidí na hranici, umírání v žalářích či popravy po selských bouřích, kdy sedláci pracovali na svém v noci, protože v neděli nemohli a jinak byli na panském; později robota 3 dny, ale odvádění dávek. Ohni hřbet a nerouhej se. Byl to těžký, nespravedlivý život a proto mi to, co tady čtu, zavání fanatismem.
Marie Faldynová
Děkuji všem, kdo se vyjádřili, nejlíp to napsala Věra Malá. Ale vážím si každého, kdo napsal svůj názor. S Granda Nekonata bychom si také rozuměli. Je to docela složité téma a tak mne potěšilo, že se objevilo tolik náhledů.
Granda Nekonata
16.39 ono je to myšleno trochu jinak, Zuzanko: bázeň Boží není strachem z Boha, ale vědomím jeho velikosti a lásky, vědomím, že náš život se děje před jeho očima, a že směřuje k setkání s ním. Více: https://magazin.signaly.cz/2108/7d-bazen-bozi
Zuzana Pivcová
Nelíbí se mi pojem Žít v bázni boží. Věřící, hlavně chudí, byli odjakživa Bohem zastrašováni, což není dobré. Protože Bůh, Vesmír atd. chce tvory šťastné. Strašíme se akorát my sami.
Hana Rypáčková
Věřím v něco mezi nebem a zemí, v přírodu. Nad postýlkou jsem v dětství měla obrázek dětí, jdoucí přes lávku a nad nimi anděl strážný. Můj přítel je věřící a neuznává církev. Vystačí si s Bohem.
Jiří Dostal
:-) :-) Na "něcismu" rajtuje už dlouhá léta Tomáš Halík, kreativní vykradač křesťanského odkazu, něcisté ale byli už před Halíkem třeba v kantorském žargonu študáci, co uměli jenom něco. :-)
Margita Melegova
Neverim, vsechno je dano osudem ale druhym jejich viru neberu pokud neskodi tem dalsim.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 15. týden

Uplynulou sobotu proběhll 34. ročník vyhlašování cen České hudební akademie Anděl. Ve vědomostním kvízu tohoto týdne si budete moci otestovat, jak znáte současnou českou hudební scénu. Zabrousíme ale také trochu do historie...

AKTUÁLNÍ ANKETA

Digitalizace postupně prostupuje všemi státními úřady. Jak jste na tom vy - využíváte možnost vyřizování nejrůznějších žádostí on-line (pomocí počítače či mobilu), anebo raději navštěvujete úřady osobně?

Pokud to jde, vyřizuji vše "on-line"

21%

Snažím se vyřizovat věci "on-line", ale ne vždy se mi to daří

20%

Nevím, neumím na to odpovědět

19%

Mám radši osobní vyřizování záležitostí na úřadech

20%

On-line nevyřizuji nic, je to pro mě složité

21%