O desateru

Sońo, pěkně jsi to popsala. Já se vyjadřovat veřejně nechci, protože bych to stručně neuměla. Je to na velmi dlouhé debaty, diskuse a také to necítím jako věc veřejnou a jednoznačnou. Vždyť ....kdo ví ? .....

Myslím si, že člověk , který věří v Boha, či v něco , co nás obklopuje, ale přitom nepropadne fanatismu, je na tom o něco lépe s nadějí. S nadějí v lepší život mezi námi, protože nebude necitelný k druhým. Jsme jedno velké lidské společenství a těžko všichni mohou být stejní. A jsme hosty této planety ale nechováme se tak. Neznám moc svatých, nečtu Bibli, jsem člověk s chybami, jako každý jiný. Ale říkám, že Bůh je největší demokrat. On nám dal svobodnou vůli, abychom dělali , co chtěli. A také neseme za svoje konání následky. Nevím, proč jsou tu zlé nemoci, války, rozvody, opuštěné děti, vraždy, nenávisti a nesnášenlivosti. Dojedou na tyto zlé věci i ti hodní, kteří nikdy nic špatného neudělali. Asi vše má svoji příčinu a důsledek. Když nad těmito věcmi přemýšlím, nejsem z toho moc moudrá, ale ani se nenechám ovlivnit jakoukoli společností, ať věřící, či nevěřící. Jsem takový laik a svoji víru nosím v srdci, jako naději, že nejsme sami, že snad to jednou i poznáme. Ano, myslím, že kdo má lásku a milosrdenství v sobě, má v sobě i kus Boha. Je to na každém z nás , jak to chceme a umíme vnímat.

Do kostela jsme chodili celá rodina za almužnu pracovně. Tatínek byl varhaník, maminka za doprovodu varhan zpívala, bratři byli ministranti a já šlapala vzduch do varhanních měchů. Není člověk ten, aby se zavděčil lidem všem. Pro jedny maminka krásně zpívala, pro druhé krákala, takový už je život. Co cítím - vnímám, tomu věřím a je to Bůh, kdo mi kryje záda, jinak bych tu po celé dlouhé řadě operací a těžké pneumonii v létě 2020 nebyla. Když jsem ještě věřila na Ježíška, každé Vánoce mě zklamal. Teď věřím v Boha a vím, že nemám jediný důvod nevěřit ♥ Není možné chtít boží spravedlnost bez víry v tvořitele všeho kolem nás. Bůh je láska ♥

Máme v domě věřící a u nich doslova platí, že Pánaboha tahají za nohy a čerta za rohy. Jsou zlí, zákeřní a ... věřte mi, špatně se s nimi žije. Často ostatním křivdí a fakt nemám pocit, že by mi Bůh kryl záda. Mám i další známou, která je také věřící a je to velice hodná a empatická paní, soucitná a ta mi vysvětlila, že až po smrti se to těm špatným spočítá a hodní budou odměněni. Ale já bych chtěla boží spravedlnost už nyní, jenže to tak nefunguje.

Znám starší paní, která chodí do kostela. Když se u nich v domě měnila okna, líbilo se mi, že za ní přišli lidé, známí z kostela. Jedni přinesli igelity na přikrytí nábytku, druzí, nabídli pomoc, přinesli nákup. O tom je křesťanství, o kultivaci vztahu mezi lidmi.

Doba temna a zase před očima.. promiňte, neporozumíme si. Trápení už bylo dost a jestli mám krytá záda, je to pořád trápení. V tohle museli věřit ti chudáci, co se podepisovali třemi křížky a zde jen čekali na spravedlivý život potom.

Nakladatelství Stefanos vydalo v roce 2020 knihu Snubní prsten za život od Petra Jaška. Není to veselé čtení, ale pro Petra Jaška dobře dopadlo. Třeba se tam dovíte něco o křesťanství.

Proč myslíte, že církev v době rekatolizace ničila lidem Bible a vyháněla je do zahraničí? Křesťanství opravdu není vykořisťování chudých lidí bohatým klérem. Podstata je v tom, že se můžu obětovat, můžu si nechat ukřivdit, Bůh mi kryje záda. Tuhle zkušenost za mne nikdo neudělá. Víte, kolik je dnes, v civilizovaném světě, umučeno křesťanů v totalitních režimech?

21.41 nejsem teolog, ale to je otázka týkající se svobodné vůle člověka... (lidí)

Ale jestliže se všechno děje před jeho očima, proč nezakročí, proč museli/musí počestní lidé trpět? Nespravedlivé.