Lońské léto jsem silně omezil cestování na 170km vzdálenou chalupu a měl jsem v Praze spousty volného času. Tak jsem se do toho pustil a na vyhledavači naklepal: seznamky pro seniory. Z jejich velkého množství jsem zvolil jednu rakouskou, od které jsem očekával velkou míru solidnosti.
Po vyplnění dotazníku, který by byl díky své rozsáhlosti a skladbě otázek vhodný i pro piloty stíhaček, jsem druhý den obdržel cca 30 fotografií starších žen v "negližé" a výzvu k zaplacení zálohy ve výši cca 27 EURO. Rychle jsem se odhlásil a po dlouhém vybírání jsem našel jednu českou seznamku, která vypadala dobře. Do svého profilu jsem popravdě napsal, že jsem ženatý a nemám zájem o sex. Vybral jsem si přezdívku "Filosof", s tím, že hledám vzdělanou a moudrou dámu staršího věku k občasným schůzkám v malé a tiché vinárně, kde bychom jen tak "klábosili" o životě, Vesmíru a dílech velkých filosofů. Připojil jsem pohodovou fotečku ze zahradní restaurace a čekal na nabídky žen s tím, že vše mimo Prahu budu odmítat.
Dorazily hned 3, ale pouze jedna s fotografií. Dáma uváděla v profilu věk 62 let, ale na fotce jsem viděl hezkou ženu, které nemohlo být více než 40 let. Po přečtení jejích očekávání mě okamžitě rozbolely záda, nohy a přidal se strach o moje peníze. Požadovala totiž pomoc na své velké zahradě, dlouhé výlety daleko za Prahu a pravidelné cestování k jižním mořím! Z druhého zájemce se nakonec vyklubal chlap, a tak zůstala paní ve věku 64 let, která souhlasila s návštěvami restaurací, kde prý ráda jí. Místo vína však dávala přednost pivu. Čistě ze studijních důvodů jsem se rozhodl ji pozvat na schůzku.
I když jsem dost "omlácený svým pestrým životem a povoláním", řeknu Vám po pravdě, že těch pár minut, kdy jsem na ní čekal na zahradě u stanice metra Malostranská, mně bylo pořádně horko. Co čert nechtěl, procházely kolem mě spousty žen různého vzezření a věku. Měl jsem samozřejmě připravený "únikový plán" (zmizel bych pod záminkou, že musím na WC do metra), ale naštěstí nebyl třeba. Paní Jiřina vypadala moc dobře a celou cestu do "mé pivnice" jsme se dobře bavili. Poručila si oběd v ceně 295,- Kč a k tomu "vyžahla" 3 plzně jakoby nic. Potom se mně vyplakala na mé staré hrudi z toho, že žije se svou 85 starou a nemocnou matkou a dcerou narkomankou a že by se ráda co nejdříve ke mně nastěhovala! Naštěstí mně jako každé odpoledne zavolala moje vnučka, a tak jsem měl možnost vyjít před restauraci. Vrátil jsem se se smutným výrazem na tváři a vymyšlenou omluvou. Zaplatil jsem jí ještě čtvrté pivo a vyrazil hned na první tramvaj, která jela.
Z toho mého malého průzkumu nelze vyvozovat žádné velké závěry. Přesto si myslím, že šance na sblížení dvou lidí v seniorském věku jsou poměrně malé, ne-li mizivé. Opustit své rituály a zavedený způsob života pro člověka, kterého ani dobře neznáme, je velké riziko! Vzpomínám si na jednu diskusi k článku, kde se 2x rozvedená žena ptala pana Hausmana na to, jestli má ještě ve svém věku nárok na lásku (bylo jí tuším 65 let).
Neodolal jsem a napsal k tomu následující komentář: Právo na lásku tato paní bezpochyby má! Taková láska k vlasti nebo k přírodě je určitě mnohem lepší, než láska k dědkovi, který se celý den "šourá" po bytě v trojúhelníku mezi TV, WC a PC, překáží v koupelně a nadzdvihává pokličky na sporáku!
Rozhodně tím ale nechci brát naděje osamělým lidem, zejména mimo velká města. Ty jejich nabídky mně připadaly velmi upřímné a v některých případech jsem i "zaslzel." Pokud někdo z Vás ví o páru seniorů, kterým se touto formou "zadařilo" a jejichž vztah trvá delší období, napište to!
P.S.: Obličej jsem si zakryl půllitrem úmyslně, protože jsem nechtěl, aby mě nějaký návštěvník té registrační stránky poznal. I když jsem nic zlého neudělal, manželku by to nejspíš nepotěšilo.
