Ilustrační foto: Pixabay

Slza

7. 1. 2022

Říká se, že každá slza má svůj příběh. Může to být příběh naplněný láskou nebo štěstím, bolestí i radostí, vzpomínkami. Slzy, lesknoucí se na tváři novorozence nebo ve vrásčitém obličeji ženy, v koutku oka zraněného zvířete a možná v podobě kapiček rosy na listech rostlin, vyprávějí.

Můj příběh psychika vzpomínky

Autor: Jana Kollinová

Hodnocení:

(5 b. / 34 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Eliška Murasová 9.1.2022 11:40

Paní Jano, krásný, působivý příběh.

Blanka Lazarová 8.1.2022 15:27

Díky za sdílení těchto intimních pocitů.

Alena Várošová 8.1.2022 14:04

Jani,krásný,životní příběh neznámého člověka, hluboce vrytého do Vašeho srdce při myšlenkách a vzpomínkách na Vašeho tatínka. I ta slza k tomu patří.

Jana Kollinová 8.1.2022 12:26

Děkuji za upřímné komentáře. Myslím si, že málokdo si při čtení mého článku nevzpomněl na rodiče. Říká se, že jedním z životních předělů je čas strávený s rodiči a následně čas bez nich. Já to tak mám.

Jaroslava Handlová 8.1.2022 11:44

Jano, moc smutné. Věřím, že Ti to z paměti nikdy nevymizí. Výstižně jsi to zpracovala. Díky.

Marie Ženatová 8.1.2022 10:39

Milá Jani, díky moc za dojemný příběh*

Jana Šenbergerová 7.1.2022 18:55

Vzácná slza ...

Eva Mužíková 7.1.2022 15:44

Jani nenapíši více nežli - moc Ti děkuji za nádherně podaný příběh.

Jan Zelenka 7.1.2022 15:32

Krásná vzpomínka, ty nám zůstávají s trochou smutku v duši.

Zuzana Pivcová 7.1.2022 14:08

A slza je voda, co je sama....Někdo to kdysi vložil do básně. Jsou i slzy radosti, ale tahle byla z bolesti. Kdyby se tak pánovi alespoň ulevilo. Děkuji, Jano.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Diamantový Silvestr

Bylo mi tak devět nebo deset let a dohadovala jsem se s mladším bratrem o výhodnější místo na…

Ilona Ondráčková

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Prázdniny před šestapadesáti lety

Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená. Bylo nás pět, a měly jsme za sebou první rok v pracovním procesu po maturitě na SEŠ v Gottwaldově. Bylo nám dvacet, všechny jsme byly svobodné, ta pravá láska na nás teprve někde čekala.

Marie Měchurová

Zápisník starého muže: Zmýlená platí

V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To už rok jsem byl doma po vojně, tedy nejvyšší čas osamostatnit se a založit vlastní rodinu.

Zdeněk Folvarčný

Zápisník starého muže: Dobrý skutek

S přáním hezkého dne a poděkováním za „darovaný úsměv“. Tak nějak končil velmi hezký, doručený email od milého člověka. Připomnělo mi to počin z dávných let ještě pracovní kariéry.

Zdeněk Folvarčný