Na horách tál sníh, v nižších polohách už dávno žádný nebyl. O oblíbené „Ladovské zimě“ v čase svátečním jsme si mohli nechat jen zdát.
Renesanční jízda
Vypravila jsem se na Novoroční výlet vlakem. Spoj mezi Havlíčkovým Brodem a konečnou stanicí Slavonice má název „Renesance“. Celkový čas jízdy i se zastávkami byl téměř dvě a půl hodiny. Byla jsem jediná, kdo cestoval od startu až do cílového místa vlaku. Celá souprava měla jen dva poloprázdné vagóny. Zaujala jsem strategické místo. Měla jsem přehled o vystupujících i nastupujících. Mohla jsem během jízdy také dobře sledovat krajinu, připomínající spíše jarní měsíce. Sluníčko za okny, pohoda, mír a klid.
Kudy do Městské památkové rezervace
Jakmile se dostanete z perónu před nádražní budovu ve Slavonicích, vysoká věž kostela vám ukáže směr, kudy zcela neomylně dojdete do centra. Samozřejmě, že turistické značky zde mají, nechybí ani mapa pro cyklisty. Pěšky jsem se vydala podél plotu, za nímž byly vidět hroby a hřbitovní kostel. Pak první domy se zdobnými renesančními prvky ve štítech. Památník obětem 1. světové války, naproti opravená kaplička. Úzká ulice mě přivedla k neobvyklému, architektonicky zcela výjimečnému nárožnímu domu s nepravidelným půdorysem a zvláštním štítem.
Po pár krocích jsem již obdivovala celou Městskou památkovou rezervaci. Ta zahrnuje historické jádro města s řadami domů z období pozdní gotiky a renesance. Nejen různé obloučkové štíty, ale i cimbuřím zakončené některé domy, jsou ozdobou obou náměstí. Mnoho domů krášlí podloubí, jiné zase fasády se sgrafity, nebo dekorativní malbou. Tento vzhled město dostalo již v 16. století, které zde bylo dobou největšího rozkvětu.
Mezi Dolním a Horním náměstím byl zbudován již v polovině 14. století farní kostel Nanebevzetí Panny Marie. Nyní je však z části zakryt okolními domy, nad nimiž vykukuje jen vysoká kostelní věž. Mrzelo mě, že jsem nemohla vystoupat na vyhlídkový ochoz. Bohužel sezóna zde je pouze od května do září. V jiné době se musí návštěvníci předem objednat a to nejméně v počtu 3 osob. Měla jsem smůlu i s prohlídkou Muzea, nebo některých interiérů s cennými sklípkovými klenbami. Vše bylo zavřeno.
Kam jít, když vám vyhládne
Nakonec jsem přece jen objevila na Horním náměstí jednu otevřenou restauraci. V celém prostoru zbývaly jen poslední volné dva stoly. Ta hospůdka si mě docela získala. Nebylo to nic honosného, ale čisté, s přátelskou atmosférou. Neměli sice čočkovou polévku, kterou doma tradičně na Nový rok dělávám. Nevadilo, česnečka byla také moc dobrá. Lennonova šumavská topinka na jídelníčku ve mně vzbudila rozpaky i zvědavost. Počkala jsem si na ni trochu déle, ale o to byla lepší. Vypadala výborně, zaplnila celý talíř, chutnala báječně a dokonale zasytila hladový žaludek. Nikam jsem nespěchala, tak jsem si potom ještě vychutnala pivo a na závěr také kávu. Musím zmínit, že společnost u stolu mi dělali sloni (podívejte se na fotky). Moc se mi líbil také nápis na ubrouscích, do nichž byly zabaleny příbory. Bylo tam napsáno: SNY TŘEBA (DREAMS MAY BE).
Sny proměněné v zážitky
Ten nápis mne utvrdil v přesvědčení, že se do Slavonic ještě někdy vydám znovu. Abych vystoupila na ochoz kostelní věže, prohlédla si památky z výšky a pak i zevnitř. Ráda bych také krátkou túru po značené cestě na zdejší Monserrat.
Vím, že ten známější, velký španělský klášter ve skalách, nemůže zdejší malé dílo se stejným názvem překonat. Ale jako tip na výlet do města, ležícího téměř na hranicích s Rakouskem, by mohl tento stručný výčet slavonických zajímavostí posloužit. Pro zájemce ze vzdálenějších míst by se v sezóně určitě našlo i ubytování. Nechá se někdo inspirovat?