FEJETON: Neprchejte, věci mé!
Ilustrace: Tomáš Polák. Poskytnuto portálu i60

FEJETON: Neprchejte, věci mé!

16. 1. 2022

Život mi přinesl poznání, že některé předměty denní potřeby nejsou v soužití s lidmi šťastné a jakmile se jim naskytne šance, člověka opustí. Vlastně se těm jejich útěkům ani nedivím, určitě není lehké existovat s jedinou perspektivou, vyjádřitelnou heslem „Hubu drž a služ!“.

V čele tohoto boje věcí o svržení lidmi nasazených otrockých okovů stojí zapalovače a propisovačky. Kamarád Rampas říkával: „Někde na světě jsou mnohahektarové haly, kde na regálech leží milióny zapalovačů a propisek, který zmizely a nikdy nikdo už je nespatřil.“ Souhlasím, svobodně si tam polehávají a vyprávějí si o lidském nevděku. Ostatně už Jiří Wolker v básni „Věci“ v roce 1921 napsal: Miluji věci, mlčenlivé soudruhy, protože všichni nakládají s nimi, jako by nežily, a ony zatím žijí a dívají se na nás jak věrní psi pohledy soustředěnými a trpí, že žádný člověk k nim nepromluví.“

Myslím, že zapalovače a propisky jsou pro ostatní věci zářnými vzory. Jim se totiž únik z lidského zajetí většinou povede, kdežto jiným předmětům se to až tak nedaří. Například můj mobil, to je chronický útěkář. Zkouší to na mě furt, dennodenně se mi schovává, vyhledává nejbizarnější skrýše a v nich se schoulí v naději, že už ho nikdy nenajdu a on bude svoboden. Jenže, chachá, já mám za ušima. Vždycky zabouchám na souseda na patře, ať mi zavolá, a uprchlíka vystopuju. Malér by ovšem nastal, kdyby se ti hazlíci – tedy můj a sousedův telefon – domluvili na souběžném útěku. Ani nechci pomyslet na velikánskej průser, kdyby se takto domluvily mobily v celém našem domě, nedejbože v celé ulici.

Taky dost záleží na psychické dispozici té které věci. Třeba na jejím temperamentu. Například klíče od bytu mojí vnučky Verunky jsou daleko energičtější než klíče vnuka Honzíka. Zatímco ona musí trávit dlouhé chvíle jejich hledáním, on s nimi nemá nejmenší problém. Dokonce už jsem slyšel i o demonstrační sebevraždě klíčů – kámoška Zdena mi o tom vyprávěla: „Jdu z mejdanu, zastavím se na chodníku, lovím v kabelce cigára, a ti magoři (rozuměj klíče) toho využili a vyskočili přímo do kanálu.“ Velmi záludně se k svému lidskému páníčkovi chovalo i auto mého ghanského spolužáka a kamaráda Sonnyho. Dodnes pamatuju na jeho zoufalé výkřiky: „Já beton včera zaparkovat tu! A auto teď být v prdel!“ Jeho zlomyslnej otřískanej Volkswagen se totiž často v noci schválně přeparkoval jinam, aby ho naštval. Alespoň Sonny to tak viděl.

Již římské právo v Justiniánově kodexu definuje, co jsou to věci se moventes neboli movité. Označuje tak to, s čím se dá hýbat, co je přemístitelné bez porušení podstaty. Moderní právo to přejalo, ale já si myslím, že nastal čas na doplněk. Do právní praxe by měla být zavedena ještě kategorie věcí quid procursu, tedy takových, které jsou na útěku. Prostě předmětů, které permanentně chtějí od člověka zdrhnout, schovat se mu, dezertovat ze služby. Vedle již uvedených jsou to třeba brejle, ovladače, deštníky, peněženky a náprsní tašky, hodinky, kapesní nože, štipky na nehty, někdy dokonce i zubní protézy, atd., každý z nás by tenhle seznam určitě mohl doplnit.

Jak to řešit? Jak ukecat všechny ty předměty, aby disciplinovaně čekaly na místě, kde je chceme najít? Jak docílit toho, že na nás přestanou zkoušet tu pitomou hru na schovávanou. Upřímně řečeno, nevím. Právní či represivní cestou by to asi nešlo, i kdyby nakonec byla do občanského zákoníku zavedena kategorie movitostí na útěku, těžko by asi bylo možné podat třeba žalobu na můj mobil, že se mi furt zákeřně schovává. Anebo nechat vyhlásit celostátní policejní pátrání po uprchlé propisovačce. Maminka mně a bráchovi říkávala, že kdybychom nebyli bordeláři, ušetříme si spoustu času s hledáním věcí. No jo, ale to je řešení nemožné, pořádníčkem jsem se prostě nenarodil. Již zmíněný básník Wolker doporučuje vytvořit si s věcmi hluboký vztah, něco jako vzájemnou lásku. Podle něj ony „Ostýchají se první dát do řeči, mlčí, čekají, mlčí, a přeci tolik by chtěly trochu si porozprávět!“ Že by? Až najdu televizní ovladač, zeptám se ho, jestli touží po mé lásce.

Fejetony Tomáše Poláka
Hodnocení:
(5.1 b. / 23 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Eva Kopecká
Několik těch mlčenlivých soudruhů mi přineslo pár velmi krušných chvilek. Ovšem té radosti, když se věc objeví. Ta je k nezaplacení. Tím spíš, že ji míjíme, přehlížíme, máme ji na dosah, a přitom ji pořád marně hledáme. Nejlépe je, mít skutečně jen to, co opravdu potřebujeme. A nestěhovat to jinam. Velmi mě pobavila známá, jíž se rozprchly děti i muž. Žije sama. V původním velikém bytě. Ona potřebuje všechny pokoje, všechny úložné prostory. Kde mělo dřív věci pět lidí. Ta teda z toho hledání asi nevyjde!
Alena Velková
Já myslím, že se ty věci prostě nudí, a že nejpoťouchlejší jsou důležité dokumenty a lejstra všeho druhu. Dávám je na jedno místo, ale když je nutně potřebuji, nikdy tam nejsou a záhadně a jakoby nic se objeví, až když si složitě seženu jejich kopii :-))
Soňa Prachfeldová
Jsem ráda, že je nás víc, kterým jejich věci dělají zlomyslnosti. Dostala jsem kdysi kávovar. Překážel mi na lince, tak jsem ho uklidila a také mám ráda klasického českého turka. Ale vyšel tu nedávno článek, kde autor chválí a experimentuje. Tak jsem dostala chuť na napěněné kafe. A nenašla kávovar. Je hluboce uražený,ale nevzdám to a doufám, že se mi objeví. Vždyť přece není propiska.
Dagmar Sonnevendová
Ano, také už dlouho jsem toho názoru, když mne mají moje věci rády, vrátí se ke mně....?. No a poslední ztracenou a nalezenou věcí byla moje no vám zubní protéza. Vyzvedla jsem si ji na ztrátách a nálezech města.... No a ostatní to by vydalo na román ☺
Marcela Pivcová
U mne se nejčastěji ztrácely - nebo spíš schovávaly - tužky, propisky, občas hřeben... Klíče musí mít jediné stálé místo, jinak hrozí nebezpečí, že zmizí v černé díře, která se v mém bytě určitě nachází. Ode dne, kdy se ke mně přistěhovaly obě kočky, Babeta a Waldemar, se stále ztrácejí různé hračky - míčky, kaštany a především plyšové myši. Bohužel se velmi často "ztratí" i kočky. Především, když si lehnou na deku, se kterou barevně úplně splynou, nebo se na trochu vyvýšeném místě přitisknou tak, že se stanou neviditelnými. A pak se ještě baví tím, že je někdo hledá.
Jana Porcalová
Moc roztomilá a krásně napsaná úvaha, hezky se to četlo. A ty svoje "hříšníky" já dovedu za tu jejich schovávačku ztrestat. Brejle za trest musely strávit zimu na chalupě mezi barvínkem na skalce, hajzlíci, vysvobodila jsem je až při jarním plení.
Věra Lišková
Tak proto postrádám již dva hřebeny z předsíně, odešly a již se k babce nevrátí, asi je to čekání za dveřmi přestalo bavit a šly také do světa.
Libuše Křapová
Tak o zatoulaných věcech bych mohla napsat celý román. Zlatá náušnice nalezená bůhvíproč při jarním tání v hromadě sněhu ometeném z cestičky k domu, klíče schovávající se v pytli se starým papírem, zápisník se všemi potřebnými telefonními čísly (ještě nebyly mobily) donesený neznámou osobou po téměř roce ke mně do práce a tak dále. Teď už vím, že mi všechny tyhle neplechy provádí skřítek Domácníček. Už jsem o něm také kdysi psala. Poslední roky se soustředil hlavně na schovávání brýlí a přepisování dat v kalendáři u důležitých schůzek. Občas ho slýchám, jak se mi zlomyslně směje. To když hubuju při objevení jeho další neplechy.
Jan Zelenka
Vřele souhlasím. Snažím se dávat tyto věci stále na stejné místo a když je tam nenajdu, je zle. Vždy nadávám na sebe a teď vidím, že za to nemohu, ony prostě utečou. Řešením by bylo, věšet si podobné věci na šňůrku na krk. A bylo by po starosti.
Marie 00000
Krásně napsáno :)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.