Foto: autorka

V zimě u krmítka

21. 1. 2022

Můj příběh

Autor: Miloslava Richterová

Hodnocení:

(5.1 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jitka Hašková 21.1.2022 20:00

V dětství jsem sem tam mohla pozorovat ptáky, ve městě je moc nevidím. Díky za článek a hezké fotky. Napadlo mne, jestli do krmítka nemůže vlézt kočka? Zdá se mi to pro ni snadné se tam dostat.

Eva Mužíková 21.1.2022 19:49

Vždy mne potěší článek, který vypovídá o pisatelově lásce k přírodě. A tento je právě takový.

Miloslava Richterová 21.1.2022 18:56

Třeba se ještě další druhy objeví, ať tak či tak je to radost. Zdravím všechny milovníky přírody. (Na www.makov.cz jsem se podívala a ještě podívám :-) děkuji).

Marcela Pivcová 21.1.2022 18:06

Na chalupě v jižních Čechách pomáháme sousedovi krmit ptáčky a to nejen v zimě. Dříve sem létalo hodně rozmanitých návštěvníků, v současné době už snad jen vrabci a hrdličky. Zato těch vrabců je opravdu množství - dvacet i třicet není výjimkou.

Jana Šenbergerová 21.1.2022 17:09

Sledovat ptáky mě moc baví. Dělám to nejen na procházkách, ale také živě přes kameru na www.makov.cz. Díky za hezký článek i fotografie.

Zuzana Pivcová 21.1.2022 16:10

Moc jste mě potěšila, zavzpomínala jsem si na ptactvo, které jsme krmily v archivu na pražské Invalidovně. Ano, sýkorky vždy přilétly, popadly semínko slunečnice a hned byly pryč, zatímco zvonci seděli na parapetu a drtili a drtili slunečnicová semena a ostatní ptáčci museli čekat.

Anna Potůčková 21.1.2022 15:40

Zajímavý článek a z vlastní zkušenosti vím, jak jsou sýkorky neposedné a jak špatně se fotí.

Marie Měchurová 21.1.2022 15:23

Ptáčky krmím od podzimu do jara. U nás se mají moc dobře. Pod ořechem nám teče potok a všechny ořechy, které do něho spadnou, sušíme pro ně. Děkuju za rozšíření znalostí o těchto malých stvořeních.

Zpět na homepage Zpět na článek

Vlasta (82 let): Říkají mi sluníčko a já lituju, že jsem nebyla sobecká

Vždy jsem měla jasno, že až mi dojdou síly a přijdou nemoci, nepostavím syny do situace, aby se o mě museli starat. Sama jsem pečovala o nemocnou tchyni a stálo mě hodně sil a nervů A tak jsem se přestěhovala do domova seniorů. Není to místo vhodné pro každého.

Redakce