CESTA - báseň z roku 1965
úvodní foto, Plzeň: Pixabay.com

CESTA - báseň z roku 1965

23. 1. 2022

Cesta
 

Tisíce za noci padá hvězd,  

tisíce na nebi umírá sluncí

a včera večer spadla jedna.

Prochodil jsem město křížem krážem,

chudičké neony mi svítily na cestu

a za mostem se táhly do daleka

voňavé stíny tlejícího listí.

V parku krouží listí kaštanů

a na lavičce svítí srdce,

protknuté šípem.

Botanická zahrada je loukou asfodelů,

jen řeka Lethe ztratila se kdoví kam.

A proto nemohu zapomenout.

Po cestě plné kamení stoupám na Golgathu.

Kříž vzpomínek mne sráží na kolena.

V altánku vzdychají prkna a milenci.

Kolem staletého stromu usíná lavička.

Vdechuji syrový ozón opadalých stromů,

syrovou vůni zapovězené lásky.

Ještě chvíli mě líbej!

Tvé bílé tělo září jak diamant

ztracený v trávě.

Na ňadrech se černá uschlé jehličí.

Směješ se v bolesti,

která vytryskla ke hvězdám,

směješ se,

protože se stydíš plakat.

Ale nakonec to nevydržíš

a stejně se rozpláčeš.

Malý uzlíček lásky

schoulený pod hvězdami.

Kolem je nebe, poseté perlami

a dole svítí město.

Malý pokojík

se sluncem v rozzářených očích.

To město se zvony a chrámy  

A s domkem, přilepeným pod tovární zdí.

Vedle mne muž s koštětem

smetá spadané uschlé listí,

je šťastný, zpívá si.

A kolem mne umírá tisíce hvězd.  

V altánku sténají prkna

a hlasy milenců uvnitř.

Možná, že pomůže,

když se pomodlím v pološeru spících kostelů.

Starý farář už mne nebude vyhazovat.

Položí mi ruku na rozpálené čelo a řekne -

Miluj a odpouštěj!

Pane faráři,

jsme oba staří blázni.

Oba věříme v iluzorní věc.

Vy v Boha a já v Lásku.

Raději si to necháme pro sebe,

aby se nám nikdo nevysmál.

Je noc

a cesta nazpátek

je vždycky smutná.

Tak prochodil jsem město

křížem  krážem.

I parkem prošel jsem.

Syrový ozón sed mi na duši,

jak kámen.

Varhanní koncert přestal právě hrát.

V přírodním kině hrají fantastický film. 

Sedl jsem si nahoru.

Dole seděla Ona a plakala.

Odcházím a ona mává bílým šátkem.

Lavička s křížem září do noci

a park je ještě smutnější,

než býval dřív.

Přešel jsem most,

chudičké neony mi posvítily na cestu

a město,

to velké špinavé město,

se mi smálo.

 

 

 

 

 

Moje poezie
Autor: Jan Zelenka
Hodnocení:
(5.1 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Jurečková
Když padá hvězda, člověk si má něco přát. Báseň je překrásná.
Jan Zelenka
Jitko, byla to léta 1963 - 1965. Škoda, že jsme se tenkrát neseznámili.
Jan Zelenka
Přátelé, moc vám děkuji za příznivé ohlasy. Mám ale takový nepěkný dojem, že v těch dávných letech, kdy mi bylo 17 až 25 let, jsem měl bohatší fantazii i víc tvůrčí invence, než dnes. Někdy na jaře bych měl mít v pražské Viole pásmo z mých veršů starších i novějších. Moje klubová kolegyně má v Praze recitační soubor a slíbila mi to. Snad se mi povede u toho být.
Soňa Prachfeldová
Honzo je to nádherné, slovy obyčejnými nejde vyjádřit tak jak v básni. A nějak mě to i rozechvívá, díky.
Jan Zelenka
Já ještě, s dovolením, objasním ten pojem "louka asfodelů". Je to pojem z řecké mytologie, kdy většina zemřelých bloudí, v podobě stínů, bez radosti a žalu, po louce s květy asfodelu.
Irena Mertová
Je to krásné.
Helena Přibilová
Krásné veršování mladické duše.
Jana Šenbergerová
Vaše báseň je pro mě poezií okamžiků. Všechny jsem si dovedla představit, jen asfodely jsem si musela vyhledat. Děkuji za rozšíření mého "botanického slovníku".
Marie Měchurová
Obdivuji každého, kdo něco tak krásného vytvoří...
Jitka Chodorová
Tak si říkám Honzo, chodili jsmei tenkrát kolem sebe, aniž bychom tušili, že za půl století se potkáme zde na portále. Právě dnes jsem opět žila tím městem a událostmi, které k městu tenkrát patřily. Báseń se mi samozřejmě moc líbí, jak jinak taky. I když je dnes vše jinak, mě to město hodně chybí. A tuším, že Tobě taky. Ahoj. A rýmy v básni nechybí.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.