Nejhezčí období v mém životě

Zdravím,pěkně napsáno,přeji zdraví klid a pohodu Franta Schmíd.

Moc hezký článek, který se po ránu u kávy krásně četl. Vzpomínky z paměti nikdo nevymaže a zvláště pak ty milé.

Citlivé, veselé i vážné vzpomínky mě naladily na správnou notu. Už vím, co budu dělat večer, dohledám všechny ostatní tvoje příspěvky... Maruško, moc děkuji

Láskyplné vzpomínky vhání slzičky do očí. A hlavně, že jsou a nic je z paměti nevymaže!

Děkuji moc Maruško za krásné vzpomínání na předešlý život, který jste prožívala vskutku naplněně v kruhu své rodiny. Vždyť vzpomínky přetrvávají a říká se, že neumřel ten, na kterého pořád vzpomínáme.

Děkuji za hezké vyprávění. Já se vdávala ve 23 letech. Vzpomínám si, že jsme se tehdy odstěhovali do Ostravy a já se musela začít starat o děti a vše kolem. Nakonec jsem musela do práce a už toho bylo příliš a moje manželství se rozpadlo. Přesto jsem v životě našla své štěstí. Vdala jsem se znovu a mám muže, který je mi oporou a má mě rád. Můžu už jen doufat, že mě nic zlého nepotká.

:-) Drahanská vrchovina? Místopisně a historicky pozapomenutý region středu Moravy, v polovině sedmdesátých let práce na neznámém renesančním zámku Hanuše Petřvaldského... to bylo žrádlo! :-) :-) :-)

Maruško, jako vždy velmi hezky napsané. Na Tvé články se ráda podívám.

Děkuji vám všem za vaše milá slova*

Paní Maruško, připomněla jste mi pár hezkých dětských let, které jsem s rodiči a Zuzkou prožila v Podkrkonoší, kde sníh a lyže k zimě jako samozřejmost patřily. Zuzka začala lyžovat jako čtyřletá, na krátkých lyžích s "bačkorovým" vázáním, mně bylo o dva roky více. Dostala jsem lyže s řemínkovým vázáním a gumové lyžařské boty. Po několika létech jsem vzala maminčiny lyže - byly celé dřevěné, bez hranek a na špičkách měly takové ty starodávné "kuličky". Ale jezdily - jak závodní sjezdovky!