To, že lidé časem určitou dobu vidí jako lepší, než jak ji vnímali, když v ní žili, je přirozené a časté. Typický příklad? Mnozí starší muži, kteří vzpomínají na roky strávené na povinné vojenské službě, zpravidla dávají k dobru veselé historky a mluví o pevných přátelstvích, která tam vznikla. Ovšem, když na té vojně byli, mnozí z nich byli zoufalí, naštvaní a netěšili se na nic jiného, než ty promarněné dva roky života uplynou. Ovšem nyní se z jejich vyprávějí zdá, že nich lepšího než vojna v životě mladého muže neexistovalo. Podobné je to i v jiných souvislostech. Často slyšíme, že písničky bývaly melodičtější a dalo se na ně tančit, na rozdíl od dnešního nudného tuc tuc tuc.
Že chléb býval voňavější a déle vydržel.
Že móda byla hezčí, ženy vypadaly jako ženy.
A máslo se lépe roztíralo, to je jasná věc.
Na téma, zda si lidé myslí, že dříve býval svět lepší, proběhl rozsáhlý průzkum mezi obyvateli velkých evropských zemí a ukázalo se, že dvě třetiny z nich tvrdí, že byl. Nejvíce se nad minulostí rozněžňují Italové, jich tvrdí, že dříve bylo lépe, sedmasedmdesát procent.
Podobný průzkum před časem proběhl i v Česku, byl zaměřený na srovnání současnosti a doby před listopadem 1989. Třicet osm procent lidí starších čtyřiceti let uvedlo, že ano, že za socialismu bylo lépe. V průzkumu organizovaném společností Post Bellum a NMS Market Research, lidé nejčastěji zmiňovali, že podle nich bylo lépe, protože byly sociální jistoty, pracovní povinnost a dokonce prý lidé byli slušnější.
Těžko říct, podle čeho se dá posuzovat takzvaná slušnost, ale jisté je, že podobné věty jsou slyšet často: to by si dříve nikdo nedovolil, to by se stát nemohlo, lidé byli přátelštější, slušnější, drželi při sobě.
„Nostalgie je poměrně častý jev a bývá známkou vysoké míry nejistoty ve společnosti,“ uvedla Isabel Hoffmannová, která se podílela na průzkumu v evropských zemích.
Její slova potvrzuje skutečnost, že lidé velmi často nostalgicky vzpomínají na určité potraviny, které jedli v dětství, v mládí. A padají věty: za komunismu bylo jídlo kvalitnější, byly normy, nikdo si nedovolil tolik klamat zákazníky. Jako by lidé zapomněli, jak řezníci nechávali kvalitní maso jen svých známým a na pultech býval často jen nechutný salám. Jenže nyní jsou často nejistí a zmatení ze spousty rozdílných a poplašných zpráv, které se na ně valí z internetu, takže mají pocit, že většina potravin je nekvalitních, ba přímo nebezpečných.
Když přijde řeč na toto téma, přátelé, kamarádi a rodinní příslušníci jsou schopni se ukrutně pohádat, protože zatímco někdo vidí minulost růžově, někdo o stejné době tvrdí, že byla hnusná.
Typickým příkladem tématu vyvolávajícího takové neshody je jídlo. Otázku, zda se za doby mládí dnešních šedesátníků, tedy za socialismu, jedlo lépe, často dostává historik Martin Franc, který se zabývá dějinami každodennosti, tedy i vším, co se týká jídla.
„Na tuto otázku je složitá odpověď a je v ní spousta ale. Každopádně se dá říct, že nyní jsou ve stravování mnohem větší rozdíly a zatímco někdo se otevřel světu a přijímá nové podněty, někdo se zakonzervoval, stravuje se co nejlevněji a tudíž mohl nabýt dojmu, že kvalita těch nejlevnějších produktů šla dolů oproti těm, které byly dostupné před rokem 1989,“ uvedl s tím, že pokud jde o nejlevnější obyčejné uzeniny, ty skutečně bývaly kvalitnější.
Faktem také je, že v potravinách bývalo méně chemických látek, než nyní. Naopak kvalita masa se podle odborníků zvýšila. Takže, v podstatě jde o to, co kdo preferuje. Člověk zvyklý dávat si k večeři levné párky a obyčejný nejlevnější chléb, může tvrdit, že dříve byly tyto potraviny takzvaně lepší a možná má pravdu. Možná ne a jen mu v dětství či mládí prostě lépe chutnalo, nepřemýšlel tak nad tím co jí, nebyl pod vlivem zpráv o tom, že levné uzeniny nejsou kvalitní. Jenže těžko si o tom může povídat třeba s dámou, která trávila hodiny ve frotnách, aby se sehnala jídlo aspoň trochu kvalitní a zajímavé a nyní si užívá obrovské nabídky v obchodech, vybírá si kvalitu, cestuje, má zkušenosti s jídlem z jiných zemí.
Někoho dovedou řeči o tom, že život býval lepší, naštvat. Někdo se naopak v takových rozhovorech vyžívá a vzpomínání na takzvané staré dobré časy mu dělá dobře na duši. Existují teorie, že lidé, kteří si malují minulost na růžovo, si tím vlastně ulehčují život. Například psycholog Marios Biskas, který se tímto tématem zabývá, tvrdí: „Správně stimulovaná nostalgie může zlepšit náladu a dodat životu pocit smysluplnosti. Je to křehký mechanismus, který však při správné dávkování může dodat pozitivní pohled na budoucnost.“
Takže, vzpomínky na minulost by neměly být důvodem k hádkám, i když je těžké vstřebat skutečnost, že každý na ni vzpomíná trošku jinak.
