To byly časy...

Děkuji za Vaše krásné vzpomínání doplněné vzácnými obrázky.

Váše vzpomínky jsou mi blízké. Já jsem ale byla na pomáhání sama, bratr odešel ve čtrnácti na internát. Rodiče pracovali v obilím sile, přes léto až do tmy. Dvůr jsme měli plný havěti. Ráda jsem chodívala na pampelišky. Všude rostlo plno třešní, švestek a ořechů - byl to pro nás děti ráj. Moc hezké vzpomínky, a ty tatínkovy obrázky, tak to je pohlazení po duši.

Maruško, píšu to pokud možno vždy u Tvých článků, jak moc si vážím Tvého přístupu k rodině a životu vůbec. Obdivuji také Tvůj přístup k práci, která pro Tebe nebyla nikdy dřinou, za kterou by sis zasloužila politování. Žes byla jednou z vás doma, kde všichni pracovali se samozřejmostí a určitě i radostí. Děkuji Ti a piš dál.

Pane Mraček můj tatínek ty svoje kresbičky kreslil hlavně ve věku od 10 do 18 let. Pak už neměl tolik času a když se ve 28 letech přiženil na téměř 18 ha hospodářství, tak to už byla skutečně hlavně ta dřina. Když se mu stal v 50letech těžký úraz na levé ruce a posléze byl 4 týdny v lázních - tak i tam nemeškal a kreslil hlavně krajinky - měl mnoho nových a zajímavých námětů.

Jsem o něco mladší, než paní Marie, ale také z vesnice. Některé práce mě tedy minuly, třeba pasení krav, ovšem jinak byl náš život hodně podobný. Až při čtení článku jsem si zpětně vše uvědomila. Moc hezké vyprávění.

Paní Marie, Vaše vzpomínky mají vždy obrovskou vypovídací i lidskou hodnotu. Jsem také ze čtyř dětí, ale z města a o pár později. I když jsme žili úplně jinak, tak podobné bylo rodinné uspořádání, samozřejmá pomoc dětí, skromnost a radost z pospolitosti, z drobností. Obrázky Vašeho tatínka jsou velmi sdělné a působivé, děkuji.

Krásné vzpomínání. Myslím si, že je dobré, když se o něj zajímá i mladší generace. Když jsem já byla malá, prosila jsem vždy babičku, aby mi vyprávěla. A leccos jsem si ani pŕedstavit neuměla. Stejně jako moje vnoučata nedávno chtěla vědět, co to byl “inkoust”.

Je zajímavé číst tyto dávné příběhy. Je z nich cítit až jakási nostalgie. Myslím si, že řada z nás by vyměnila dnešní přecivilizovaný svět za ta svá dětská léta.

Moc hezké a milé vzpomínky.

Jak jiné jsem měla dětství! Byla jsem jedináček, ve městě, v domě plném knih ... Také jsem musela něco pomoci, nakoupit, vyluxovat, ale většinu času jsem si hrála s dětmi venku a hodně hodně četla ... Je obdivuhodné co autorka a sourozenci všechno doma jako děti zvládli, jak moc v hospodářství byli schopni pomoci ... A jaké krásné vzpomínky na dětství zůstaly! Moc pěkné počtení ... A půvabné obrázky!