To byly časy...

Všichni moji milí známí i neznámí moc vám děkuji za vaše dobrá slova. Víte, já když něco píši tak hlavně jen ty dobré vzpomínky, ne ty špatné. Třeba jak mi psala milá Zuzanka P. - že obdivuje můj přístup k práci, která pro mne nikdy nebyla dřinou, za kterou bych si zasloužila politování a že jsme určitě všichni pracovali s radostí. To víte, že i v tom dětském věku jsem viděla ty veliké rozdíly v životě svých spolužáků, kteří měli hodně polí nebo téměř žádné - těm se skutečně žilo daleko líp. Možná mne i mnozí litovali, ale já jsem to tak nebrala, protože v naší rodině jsme museli dělat všichni a kdyby na to byla maminka skutečně jen sama, tak by se velmi brzy úplně sedřela ... Ale teď v mém věku se mám skutečně velmi dobře a moc děkuji, že jsem se ho v takové pohodě mohla dožít ...

Maruško to je nádherné vzpomínání.

Já si pamatuji svou babičku, měla hospodářství, pole, řepu, chovala zvířata. O prázdninách jsme tam jako děti jezdili. Práce hodně, ale taky velká legrace. Bydlíme na vesnici a manžel si drží stále pole, je to jeho srdeční záležitost. Pěstuje brambory a ostatní plodiny. Já mu jen pomáhám. Dříve si děti i rodiče všeho vážili, tím je asi ta doba jiná. Děkuji za hezké vyprávění.

Velice poutavě jste nám popsala své dětství. Obrázky vašeho tatínka jsou kouzelné.

Krásné vzpomínání. Přečetla jsem si článek trochu ve spěchu, večer se k němu ráda vrátím a vychutnám si ho. Bertice

Paní Maruško, moje a Zuzčino dětství bylo od Vašeho odlišné - byly jsme děti z malého města, které měly docela jiné aktivity, hry i povinnosti. Mnohé souviselo i se skutečností, že jsme měly poměrně starší rodiče než naši spolužáci. Tatínek šel ze zdravotních důvodů brzy do invalidního důchodu a maminka nastoupila do práce jako úřednice. Naše práce byla spojena se školou - hudba, cvičení v Sokole, ale i sportování: lyže, brusle, plavání... manuální práce jsme měly velmi málo. Tu jsem se za několik let, když tátínek zemřel a maminka měla zdravotní problémy, musela hodně rychle doučit. Ale stejně ráda i přes řadu starostí vzpomínám.

Paní Maruško, líbí se mi Vaše poutavá vyprávění, která mě přenesou do doby, na niž já si už nepamatuji. Děkuji Vám za ně, stejně jako za půvabné obrázky Vašeho tatínka.

Krásné vzpomínky doplněné úžasnými obrázky. jsem sice válečné dítě, ale městské, tak jsem nic takového nezažila.

Krásné vzpomínání ! Když se dralo peří, dělali jsme děti, jako že už spíme a přitom jsme poslouchali napjatě různé informace lechtivého charakteru. Kdo za kým chodí, komu kdo " zahýbá " apod.

Maruško, moc hezké vzpomínání. Já jsem na venkově trávila jen prázdniny, téměř od narození asi do 17 let. Jako dítě jsem si ten „pravý“ venkov ještě užila. Moc ráda na dobu tam strávenou vzpomínám.