Tři přání

Věrko, někdejší přání bych ve všem s Tebou nesdílela, ale dnešní závěr je víc než přesvědčivý. Já bych Ti to (a nejen Tobě) ráda splnila. (Ale jak se zmiňuje Monika, cesta přání není zcela přímočará).

Věrko, pěkný článek. Vůbec jsem si neuměla představit jak ta přání uchopit. Pojala jsi to moc hezky. A s tím závěrem lze jen souhlasit. :-)

Pekne cteni rozdelene na detstvi pohadky, jak sel zivot, co je pred nami asi nejvetsi prani sobestacnost do posledniho okamziku.

Věrko, Ty jsi zkrátka hlavička. K Tvým přáním se s dovolením připojuji, hlavně k tomu o soběstačnosti.

Věro, to jsi napsala úžasně. Naprosto s tebou souhlasím a přání mám stejná.

Se třemi přáními je vždycky svízel, asi jako v té anekdotě o chrabrém a ošklivém Vasilovi, co vysvobodil hrbatou Nastěnku. Z ošklivého Vasila se sice stal krasavec, z hrbaté Nastěnky slečna vamp, jenom s tím pinďourem až na zem to Vasilovi nevyšlo - upadly mu nohy. :-)

Věrko,moc pěkný článek a já Ti za něj děkuju. S poslední větou souhlasím i já.

Skoro by se dalo říct, že jsme zmoudřeli, když máme moudrá přání. Ale to ne, my jsme jen dospěli a život nás naučil přát si to, co je skutečně v životě důležité. Zdraví. A já mám ještě jedno přání, aby ti mocní dostali rozum a nezahrávali si s lidskými osudy. Neplánovali válku a neštěstí pro obyčejné lidi. Věrko, přeji Ti aby se Tvá přání splnila.

Krásný článek, Věrko. Já mám přání jen jedno. Ale veliké. ŽÍT! A ne živořit.

Hezky napsané, k poslednímu odstavci se také připojuji :-)