Jak jsem se naučila lyžovat

Krásné vyprávění. My jsme sice na hory nejezdili, stačily nám malé kopečky kolem domova. Také jsem byla na soustředění ve Špindlu, omylem zařazena do první skupiny. To tehdy frcely kaliopky. A hlavně byli jsme mladí.

Vtipné vzpomínkové vyprávění. Zimy na horách bývaly s dětmi náročné, ale krásné. Manžel ty naše naučil perfektně sjezdovat. Se mnou se mu to bohužel nepovedlo. Odnaučili mě to na lyžařském tréninku ve druháku, když mě nutili sjezdovat na umrzlé sjezdovce. Od té doby jsem se začala bát. Ale alespoň na běžkách jsem se pak naučila. Dnes už mám ale spíš chodky a ne běžky :-).

Bezva vzpomínky! Já stála ve druháku na lyžařském výcviku na půjčených lyžích poprvé a naposled.

Se školou se nejezdilo a poprvé jsem stála na lyžích v manšestrákách za bony s křivým švem ve 20 už vdaná s Pepou. Lyže se šroubovanými hranami, dlouhými na vzpaženou ruky a přeskáče jsme si vynesli na Lysou Horu od Zlatníku a poprvé jsem viděla i šlepr... Nezapomenu na ten úžasně horký čaj /v dnes již zbouraném malém vytopeném dřevěném asi ŠANTÁNU... Ještě pak i celkem malého syna jsme tam tahali a pořád něco někde sjížděli a jezdili s potápěči i na Slovensko. Můj styl byl určitě hrozný ale proč ne... Zoji, hezky jsi to napsala a my jsme si s Tebou zavzpomínali...

Pěkný příběh při kterém jsem si zavzpomínala i na svoje lyžařské začátky.

Vaše vyprávění jsem si ráda a s úsměvem přečetla. Samozřejmě jsem si navíc připomněla i naše školní lyžařské kurzy na horách. Když se mi lyže rozjely už moc rychle, brzdila jsem sednutím na sníh. V družstvu mezi spolužáky jsem byla jediná holka a oni mě svými výkony nejméně o třídu převyšovali.

Hezké, díky.

Moc hezký, úsměvný článek. U nás v Podkrkonoší se začínalo lyžovat pomalu v batolecím věku. Děti berou vše spontánně.

Díky za skvělý článek, a mám to stejné jako Alenka T. V životě jsem ani na lyžích nestála, natož pak aby na nich sjela z nějakého kopečku.

Krásné, milé a vtipné.... Děkuju.