To byly časy aneb Nikdy se nevrátí pohádka mládí

Cítím se mezi vámi jako Metuzalém, maturita v r.1964 . My měli partu holky s klukama a hlavně sport nás zajímal. Ale ten prolamovaný šusták mne dostal ! Nedávno jsem viděla paní a měla takovou tašku na nákup.. Bezva Maruško..

Marie, moc pěkný článek, bylo to všechno podobné, i já mám ten pocit, že jsme všechny chodily do jedné třídy, byly jsme natupírované, na sobě šusťák a podobně, maturovala jsem v r.1966 v Plzni na gymplu. Zlaté časy, které se nikdy nevrátí. Ale máme vnuky, tento týden maturoval náš nejmladší vnuk, jeho bratr bude promovat a v září půjde do školy naše malá pravnučka. Svět je teď jejich, a my se z toho můžeme radovat.

Sluší!

Na úvodní fotce v tom hrozném pokrčeném šusťáku a ta s mašlí ve vlasech na veletrhu.

A Maruško, která jsi Ty?

Maruško, hezké vzpomínání vrátilo i mě do podobných vzpomínek na mé mládí a ten šusťák, tesilový kostýmek s krátkou sukní, to bylo něco. Až na ty vlasy, měla jsem je krátké a žádné tupírování nebylo.

Hezká vzpomínka !

Hezkýýýý... Jen se vloudila malá chybička , Kenedyho zastřelili v listopadu 1963.

Maruško, chodily jsme spolu do jedné budovy :-) Já jen o dva roky později a na Zdravotní školu. nejspíš jsme se i na schodech několikrát potkaly. Ale až íčko nás seznámilo. I já chodila do tanečních k manželům Mědílkovým - bohužel ale pro nemoc skončila po třech lekcích. Díky za připomenutí i mých středoškolských let :-)

Marie, podobnost čistě náhodná, ale mám podobné zážitky, až na taneční, tam jsem nechodila, nebyly peníze a ani čas. Navíc jsem tancovat uměla, takže by to byly vyhozené peníze. Taky jsme byly čtyři, voláme si dodnes, trhla se jen jedna, ta byla snobka už tenkrát ve škole. Moc hezky jsi zavzpomínala. Držím palce, ať vám setkávání vydrží ještě hodně dlouho.