To byly časy: Prvomájové průvody a jiné maškarády

1. máj se neslavil na počest KSČ, ale pro zcela jinou událost - a nebylo to v Sovětském svazu, ale v těch svobodných a mírumilovných USA. On to ale dnes nikdo neví a tak je vhodné se navážet do socialismu pod vedením KSČ, který si ten svátek přisvojil. Myslím, že většina těch, kteří dnes nad průvody ohrnují nos, pěkně vzorně mašírovala s praporem či transparentem v čele. Znám jich dost osobně...

Jinak jsem si se zájmem přečetla veškerá vaše vzpomínání a děkuji za ně ! Byla zajímavá. Nikoho nekritizuji, jak říkáte, doba byla taková a chtěli jsme ji přežít. A jestli někdo rád chodil do průvodu a já ne - no a co ? :-))

Jinak jsem si se zájmem přečetla veškerá vaše vzpomínání a děkuji za ně ! :-))

Zuzko, vaše poznámka mě fakt pobavila, zasmála jsem se ! A o to mi jde, mám ráda legraci :-))

Já mám na prvomájové průvody dvě vzpomínky-jako předškolní dítko jsem šla se sousedovic Jirkou v čele průvodu.Maminky nám ušily krásné kroje se spoustou flitrů a oba jsme nesli tyčku,na konci ověnčený kruh,uprostřed velká jednička a sousta fáborů.Přímo ten průvod si už nepamatuji,ale mám z něj jedny z nejhezčích fotek.Druhá vzpomínka je z dob studií zdravotní školy-každý rok jsme povinně musely do průvodu v uniformě a bez ohledu na počasí jsme si nemohly vzít ani svetr .Další povinná akce byla jeden rok,když v Ml.Boleslavi končila etapa Závodu míru.Opět s obrovským předstihem jsme postávaly v cíli na stadionu samozřejmě v uniformě.Každá jsme vyfasovala jeden ručník a naším úkolem bylo podat ho závodníkům v cíli.Netuším komu jsem ho dávala,ale v paměti mi utkvělo skandování polských fanoušků-celou dobu vyřvávali jednu větu-Szozda vygrať tralala!:-)

Možná se nebudu líbit, ale byl bych rád, aby vzpomínky na ty dřívější maškarády by to jediné, co nás, v dnešní pohodě, bude trápit. Povíme si za nějakou dobu. Myslím, že dobře už bylo. Včetně těch prvních májů. Jen ať nám to vydrží.

Já vidím největší problém, že "dobrovolně povinné" bylo každou chvíli něco. Brigády, lampionové průvody, sběr papíru, příspěvky penězi na osvobozenecký boj, spartakiády, nikdo se nás na názor neptal. Držet hubu a krok. Naučila jsem se předstírat co se ode mne čekalo. To není ten nejlepší přístup k životu. V dnešní svobodě má prostor to správné i to nesprávné. Každý si může vybrat, co bude v životě rozvíjet. Je smutné, kolik lidí volí ty nesprávné postoje a jak je těžké prosadit to správné. V jednom se asi shodneme: Jásat na povel nás nenaučili.

zaplaťbůh, že je po socialismu a socialistických taškařicích :-) a že už nemají vliv ti zanícení bolševici

V prvomájovém průvodu jsem nikdy nebyla, měla jsem omluvenku. 1. května s železnou pravidelností, bez ohledu na počasí jsme, celá rodina, sázeli brambory.

Asi budu za blbce, ale já měla ty průvody ráda a nevadily mi. Budovatelská hesla byla celoročně na každém domě, v každé výloze obchodu, potkávali jsme je na každém kroku, takže nic nového na tribuně. A kolikrát jsem po projití pod tribunou pospíchala zpět na seřadiště a přidala se ještě k zaměstnancům matky nebo otce a klidně mávala znovu. Do nového SSM jsme v roce 1970 houfně vstoupili všichni ve druhém ročníku na gymplu, protože se pod jeho hlavičkou pořádaly diskotéky. Už jsem psala níže, že ta doba taková byla, a vlaječky v okně jsme měli na domě všichni, i když mnozí bez přesvědčení, ale proč si kazit kádrový profil? V práci jsem nikdy nezastávala vyšší funkci, tak nebylo potřeba vstupovat do KSČ.