Zapšklost a jak na ni

Snad mě nepodezíráš ze spasitelského komplexu? :-) ten mi tedy nehrozí :-) prostě jsem se chtěla podělit, upozornit na to.. k dušení vzteku - jasně, to je špatně, ale právě v seniorském věku je čas zkusit si to trochu přestavět a víc si užívat dny.

:-) Psavé kejklení aspirující na úvahu s esejistickou manýrou si žádá hluboký ponor do tématu, z něhož (toho ponoru) je pak literární výsledek sublimátem povědomosti a znalosti. Až v úhrnu článku i diskuse se dobíráme podstaty "vo co go", ale i tak dobře, zejména zásluhou paní Ledlové. :-)

Máte pravdu! Koukám na to a fakt jsem čerpala i z toho druhého článku. A vůbec jsem si to neuvědomila, příště si dám na uvedení zdrojů větší pozor. Takže tímto děkuji za upozornění! Teď už chápu: vám připadá, že zapšklost a naštvání na svět jsou dvě různé věci, které jsem pospojovala jen tak halabala. Já si za obsahem svého článku ale stojím. Naštvání na svět je největší část podmnožiny, kde množinou je zapšklosti. Naštvání na svět je přitom nejsnáze řešitelné (Jde jen o úhel pohledu na život). Jestliže mě "návod" na to jak pootočit kormidlo, oslovil mě, může zaujmout i jiné. Vždyť i já sama vždy uvítám, když mi někdo řekne, že existuje zajímavý člověk nebo zajímavý článek nebo zajímavý portál. Vítám tedy Vaše upozornění k formě a zůstávám na svém stanovisku k obsahu.

"Staří lidé nám často připadají zapšklí – a nejspíš takoví skutečně jsou, aspoň ze statistického pohledu. Exaktně se k tomu lze vyjádřit jen těžko, protože vědci „zapšklost“ a „nerudnost“ neměří. Drobné poruchy mozku, které stárnutí často doprovází, se nicméně projevují i nevlídností, stejně jako bezmoc, která doprovází úbytek sil, finančních možností i pokles společenského postavení." Tato pasáž o zapšklosti je z článku Otázka na konci života. V článku Naštvaní na svět, který tak hojně citujete a vysvětlujete, není slovo zapšklost nebo zapšklý zmíněno ani jednou. Protože autor se už v první větě ptá: "Býváte naštvaní nebo smutní, že svět nefunguje, jak byste si přáli?" A pak nám ukazuje, jak z toho ven. Myslím, že naštvaní nebo smutní z téhož důvodu nejspíš někdy byli všichni, ostatně autor byl k sobě i ostatním velice vlídný a zapšklými je ani jejich názory skutečně nenazval ani jednou.

14.18 co jsem citovala z článku, který jsem nečetla? nějak se nechytám...

Ještě dodám, pokud si jakoukoliv nálepku, kterou mi dávají druzí, nepřisvojím, jsem svobodný člověk :-)

Na každém záleží, co si z psaného, ať už z článků, nebo z diskuzních příspěvků přisvojí. Ono na tomto portálu totiž vůbec nezáleží na tom, CO se píše, ale KDO píše a taky tím neříkám, že se mi tu nelíbí, nebo někdo nelíbí. Osobně vnímám rozdíl mezi kritikou a odlišným názorem a je mi úplně jedno jak mě kdo za odlišný názor nálepkuje.

V tomto případě se opravdu stavím za názor Vlasty. Mně by úplně stačil ten závěrečný odkaz na časopis Psychologie. Plesk, a už jsem si přilepila na čelo nálepku "zapšklouna". :-D :-D

Názorný příklad, není to náhodou "zapšklost" někoho, nebo něco kritizovat jen proto, že to zrovna není napsané podle mého gusta? :-)

Tenhle příspěvek mi připomíná pohádku Jak pejsek s kočičkou pekli dort. To se vezme ne jeden, ale dva články pana Vojtěcha Pišla (Naštvaní na svět a Otázka na konci života. Ten druhý autorka asi omylem ve svém příspěvku nezmiňuje, i když z něj čerpala a citovala), z článků vytáhni z kontextu pár mouder, zamíchej, vlož do toho sem tam slovo zapšklost, místo názory napiš zapšklé názory a podobně a je to. Návod je na světě. Škoda, že portál Psychologie.cz je otevřený pouze předplatitelům a většina čtenářů si tak nemůže oba původní články přečíst a udělat si svůj obrázek. Podle mého názoru se tento "dort" příliš nepovedl.