Dobrý pocit

Neřád covid způsobil, že nedošlo na mé odhodlání pozvat opraváře šicích strojů na svůj, taky asi 50 let starý, šlapací lučnik. Maminka byla švadlena a všechny tři dcery jsme se u ní vyučily. Šila i tchyně, a ta byla navíc výslovně sběratelka čehokoliv, takže vyhazování jsem si užila již dost. Ale že stále ty odstřižky, zbytky a věci na opravy a přešití, na záplaty, atd. přibývají, to je fakt. Vlnu jsem dala do DD a spoustu pěkných odstřižků, knoflíků a kraječek na ruční práce do komunit. centra pro děti.

Zatim jsem se nedopracovala k dobrému pocitu. Ale budu malovat, uz teď jsem z toho hotová. Tak snad ... A že ty staré šicí stroje něco vydrží , což se o nových prý nedá říct

Dobrý pocit po akci. Určitě za chvíli zjistíš, že jsi vyhodila něco, co by se zrovna hodilo - a naopak :-). Tedy já to aspoň takhle vždycky mám...

Ještě k tomu pocitu. Nedávno jsem se dala do likvidace nepotřebných dokladů. Ale stejně jsem z některých udělala složku - zlikvidovat později,.. To se šanonům ulevilo a mně taky.

Hezký článek. Mám doma 50 let kufříkový stroj Lucznik a ten byl kdysi využitý na 100 %. I když jsem amatérka, šila jsem na děti podle štřihů. Dokonce jsem si nechala nastřihnout několikery šaty do tanečních a povedly se. Mám schované ústřižky látek, ale nevyhazuji je, občas se na něco hodí. Vyhodila jsem jen zbytky na opravy montérek, těch jsem se naopravovala opravdu hodně. Dnes už jen opravuji a upravuji, ale bez šicího stroje si to nedovedu představit.

Děkuji, mám radost, že v tom nejsem sama. Roušky jsem šila taky, ale moc jsme si je neužili. A to jsem nenapsala, že mám ještě velkou tašku se zbytky vlny, protože jsem pletařka.

Ta fotka je nádherná... Taky mám starou Veritasku .. Maminka byla vyučená švadlena a stále na nás šila , i když salóny zrušili.. Naučila jsem se šít a na děti se tak dobře šilo.. Do tanečních šaty a tím jsem skončila.. Po dlouhé době jsem zase šila o sto šest. Bohužel roušky... Z odstřižků ještě na přání Valince na panenku.. Ale vyklízet mám opravdu co.. Krámů v bytě je ještě dost.

Šití je můj koníček ale mám málo času. Nejvíc jsem šila před 2 léty roušky. Vytáhla jsem ze šuplíků různé zbytky látek.

Moc dobře ti Naďo rozumím. Šuplíky, jak tam se věci rády ukládájí... asi samy.

Tento pocit znám a je dobře, když člověk má někoho, s kým by se o něj podělil. :-)