Když metereologové předpovídali teplé počasí bez větru a s vykukujícím sluníčkem, odvedla jsem dopolední objem pracovních povinností, opustila kancelář a ve společnosti manžela jsem se vydala na krátký výlet na Kokořínsko. Bylo mi jasné, že nebudeme mít čas brouzdat zdejším krajem, obdivovat přírodní krásy i lidské výtvory. Proto jsme zvolili jen jedno místo, v jehož okolí jsme chtěli strávit jedno únorové odpoledne. Harasov.
Hned po příjezdu nás zaujala chátrající stavba. Škoda, mohl to být pěkný dům. Kdysi to býval krásný, komfortně vybavený hotel, otevřený v roce 1912. Jak jsem se dočetla, prošel lepšími i horšími časy, restituenti hotel převzali v dobrém stavu, ale od té doby chátral a chátrá.
Bývalý hotel Harasov
Harasov, malá lokalita známá i jinými zajímavostmi. Žlutá turistická značka člověka vede kolem dvou skalních čínských reliéfů jing a jang a pokračuje směrem do vesničky Bosyně. My jsme se tudy nevydali, protože jsme se chtěli potěšit pohledem na skalní byt a nedaleký reliféf Ježíše Krista.
Skalní byt
Jak praví internet, skalní byt byl postaven pravděpodobně na počátku 14. století rodem Hrzánů a vytvořen ze sklepů středověkého hradu, který stával na vrcholu skály. Dnes je terčem obdivu všech návštěvníků tohoto místa.
Cestu po červené turistické značce jsme zavrhli, protože všude byly louže a bláto. Jó, kdyby tak člověk uměl létat! Díky velmi slabému provozu jsme se tedy vydali po silnici, z jedné strany rybník, z druhé skály. Vím, že mnozí lidé podobné kouty naší země nemají rádi, protože skály vinoucí se údolím v nich vyvolávají depresi. Já mám skály ráda, teď už se na ně jen dívám s úctou a pokorou. A hlavně, líbí se mi. To jsou místa vhodná pro malíře, sochaře, fotografy, ale také pro děti, které mohou zapojit fantazii, v různých tvarech vidět zvířata, věci, postavy a vymýšlet k nim příběhy tajemné, smutné i radostné.
Jaký příběh by děti vymyslely k tomuto kameni?
Skalní útvary jsou fascinující. Eroze a povětrnostní podmínky vytvořily obdivuhodné tvary, které místy připomínají krajkové vzory. Moje první myšlenka při pohledu na tuto krásu zaletěla do Španělska. Antoni Gaudí! Není možné, aby se při své práci inspiroval právě zde? V jeho casa Batló jako kdybych viděla fragmenty místních skal.
Krajkoví
Barcelona, casa Batló
https://cs.puntomarinero.com/casa-batll-barcelona-photos-and/
S touhou prolézt skalní pukliny, vydrápat se na vrcholek té či oné skály jsem vzhlížela k pískovcovým velikánům pro ně se zbytečnou hrozbou, že bych jim ukázala, kdyby mě nebolela stařecká kolena! Nu, což, už si musím nechat zajít chuť na nejednu sportovní radovánku.
Jeskyně malé i větší, zákoutí zarostlá i prorostlá, malá jezírka a rybníčky. A tajemno. To je pocit, se kterým jsem se procházela touto nádhernou krajinou.
Manžel moje nadšení nesdílel. A protože on chápe moje zaujetí skálami, stromy obrůstající břečťanem a jezdí se mnou, já se zase snažím jeho obětování se nezneužívat. Ukončili jsme naše krátké pěší putování, a když už jsme se pohybovali tak blízko hradu, autem jsme pokračovali Kokořínským dolem, prudkými zatáčkami až na planinu k obci Kokořín. Z několika míst jsme měli hrad jako na dlani. Červené střechy doslova vybízely k vyfocení a my neotáleli.
Slunce na obloze jsme marně vyhlíželi, naopak, zatahovalo se, a proto jsme se rozloučili. Ještě že se manžel soustředil na řízení vozidla za zvuku písniček linoucí se z rádia. Kdyby v autě bylo ticho, určitě by nepřeslechl můj slib Kokořínsku: nejsem tady naposledy! Vrátím se, jakmile se den prodlouží a z lesních cest zmizí bláto. A nepřijedu sama.
Zdroj: internet