Vzpomínka: Čas chmelových brigád

Samozřejmě se mi při čtení Vašich vzpomínek začaly vybavovat i ty moje brigádnické. Jako studenti jsme jezdili na žně, na brambory, jednou dokonce jsme vytrhávali len. Když se o jídlo pro všechny brigádníky starala jedna kuchařka, chodily jsme - my dívky - pomáhat s nádobím a úklidem v kuchyni. Jídlo bylo jednotvárné: chleba, housky, sýr, salám, paštika... Vedle školních brigád jsem šla několikrát o prázdninách sama na brigádu do obchodu nebo do výroby, abych si mohla koupit něco, po čem jsem toužila: brusle, prošívanou bundu nebo pěkné boty.

Tak to mne veškeré brigády organizované školou minuly. Snad proto, že jsem studovala SZTŠ a tam jsme v rámci praxe měli práce na polích docela dost. Ráda jsem si Vaše vyprávění přečetla.

Sice jsem nikdy na chmelové brigádě nebyl, ale na bramborových nespočetněkrát. Jako školní děti jsme si vydělávaly hodně peněz, protože jsem byly placené za nasbírané pytle. Jako dospělý jsem byl též několikrát na bramborách od fabriky a byly to nejlepší brigády. Vždy musel jet buď harmonikář nebo kdo uměl hrát na kytaru.Sice to bylo zadrarmo, ale ve fabrice placené průměrem.Co se lidi u toho nahádali, proč on a ne já. Při cestě na pole se vždy stavělo v nějakém krámě a koupila se bedýnka piva a nějaká kořalka.Ano, pracovalo se, ale též popíjelo. A je zajímavé, že když jezeďáci přivezli svačinu (rohlíky a salám), tak se jedlo se špinavýma rukama (nebyla voda na umytí, takže se špinavé ruce otřely o kalhoty a jedlo se ).Zrovna tak při pití.Přivezli několik várnic s čajem a dva hrníčky, takže se sběračkou nabíral čaj a všichni pili z těch dvou hrníčků.NIKDY NIKDO NEBYL NEMOCNÝ.V dnešní době nemožné, protože lidi by si stěžovali, že nemají hygienu. Po skončení sbírání se jelo do nejbližší hospody a tam se hrálo, zpívalo a tancovalo (nikomu nevadilo, že v gumákách) až do půlnoci a pak se jelo domů. Nejhorší byla rána, kdy se muselo jít do práce a jela další parta. Jak sleduji tento režim, dneska by to bylo nemožné, protože lidi jsou líní jít dělat někam zadarmo (respektive jenom za svačinu) a ještě k tomu bez hygieny.

Malá oprava - ten postřeh o dnešní absenci studentstva při brigádách a větší účasti cizinců (asi hlavně Slováků a Ukrajinců) a důchodců mohu potvrdit ne panu Zelenkovi, jak píši, ale Soukupovi. Měli jsme chalupu cca 50 m pod česačkou na Žatecku.

I tady se mohu vzpomínáním připojit, dík za ně. Chmelu jsem si užila jako Rakovničanka dost a dost - drátkování (vím, co vážila ta hromská balancující tyč), zavádění, samozřejmě ruční česání (dneska už, pane Zelenko, téměř neexistující, jedou česačky) a po sklizni na podzim úklid stočených vyčesaných štoků ze chmelnic. Znám jako středoškolačka i bramborové brigády, jednocení řepy, sušení sena - a vůbec si nemyslím, že nám to tenkrát bylo ke škodě, i když jsme asi moc práce nestrhli. Rádi jsme na to vzpomínali po letech na našich schůzkách, kde jsem taky jednou na pozvánku trošku zaveršovala: "Až na své mládí, co po něm je veta, dívat se budeš s despektem kmeta, v uších ať stejně zní ti dál ten vítr večerní, když v chmelnic strunoví tehdy ti stříbrně písničky o světě, o štěstí, o lásce lhal. Yesterdey..."

Nevím, může-li být vzpomínka půvabná, ale ta vaše pro mě taková je. Na chmelu jsem byla jen jednou jako gymnazistka. Ještě dnes mám ruce drsné, když si na to vzpomenu. Mé maximum bylo 9 věrtelů. Tam se mi pečlivost rozhodně nevyplatila. Poprvé jsem se tam v umývárně, o jaké píšete vy, setkala se šváby. Mnohem víc jsem si užila bramborových, řepných a žňových brigád. Rádi na ně na srazech vzpomínáme, občas při tom vyplave na povrch, co se tehdy tutlalo. Byly to krásné časy našeho mládí, ale ty současné také mají něco do sebe. :-)

Ve Vašem vzpomínkovém příspěvku nacházím i podobnosti se svým mládím. Třeba to, jak jsme si v prázdninovém táboře slibovaly s dívkami odjinud, že si budeme určitě psát, že se navštívíme, ale už k tomu nikdy nedošlo. Nebo přístup naší maminky ke školním známkám. Jedničky byly samozřejmostí, za kterou se nepochválilo. Když se ale během roku, ani ne na vysvědčení, objevila ze zkoušení známka o něco horší, tak to byla pro maminku malá "tragédie" /totéž se týkalo sestry Marcely/. No, a k čemu mi to bylo?? Na brigádě jsme odsud z bramborářské oblasti nebyli nikdy na chmelu. Ale bramborová brigáda byla také dřina. Zima, i déšť, nekonečně dlouhé řádky, kde jsme se vlekli s dvěma koši - dobré a nekvalitní brambory, oběd v zimě na mezi, pokud to bylo s ubytováním, tak jak už se děvčata zmínila přede mnou. Ale mládí to bere jinak a já jsem byla ráda, že jsem na skok z domova a v partě.

Díky za vzpomínku na brigádu, kterou jsem neokusila. Zatímco brambor a řepy bylo požehnaně. Jó, to byly časy!

Na chmelové, ale i jiné brigády ráda vzpomínám. Jídlo si nepamatuji, ale pelechy na spaní byly asi všude stejné, studená voda na hygienu, spaní v různých stodolách, taky myšky nás navštívily, ale nejlepší byly ty večery, ale co budu psát, každý ví, kdo tam byl, jak kouzelné to byly časy. Děkuji Danielo za pěknou vzpomínku.

Nikdy bych nevěřila, že budu na chmelové brigády také ráda vzpomínat. To byly časy.