Vzpomínka: Čas chmelových brigád
Na chmelnici s Alenkou. FOTO: Poskytnuto z archivu D. Řeřichové

Vzpomínka: Čas chmelových brigád

14. 2. 2022

Poslední červnový den nastalo před modřanskou školou hloučkování, objímání a předávání si adres, protože telefon měl tehdy málokdo. Slibovali jsme si, jak se po prázdninách sejdeme, avšak nikdy už k tomu nedošlo.

Naše cesty se s posledním vysvědčením na základce navždy rozešly, i budova byla zbourána.

Rodiče mě sice pochválili, ale jedničky pro ně byly standard, takže žádné ovace se nekonaly. S maminkou jsme odpoledne došly do místního zahradnictví, kde mě nerudný majitel stručně zasvětil do úkonů, které budu od následujícího dne vykonávat. Zdálo se mi to celkem jednoduché. Doma jsme pomáhali na zahradě a motyku jsem měla v ruce častěji než kabelku.

Ale ouha. Osmihodinová šichta s rýčem bez ohledu na vedro či déšť bylo něco jiného než vytrhat plevel z několika záhonů.

Puchýře na rukou se nestačily zahojit, záda obolavělá, končetiny poštípané od všelijakého hmyzu.

Po měsíci jsem dostala svou první výplatu – tři sta korun československých.

Polovinu jsem dala mamince a za druhou si koupila jednobarevné šaty. Poprvé ve svém životě, protože do té době se v šestičlenné rodině vše neustále přešívalo.

Má radost byla neskutečná a s kamarádkou Alenkou jsem si ji čtrnáct dní náležitě užívala.

V polovině srpna přišel povolávací rozkaz na chmelovou brigádu.

Jako budoucí studentka ekonomické školy jsem přibyla do party bojující o zelené zlato v Kněževsi u Rakovníka.

Čekalo nás čtyřicet spartakiádních lehátek na půdě obrovské stodoly. Komfortní hygiena se odehrávala nad koryty se studenou vodou. Strava sestávala z kolínek a masa v kožichu. Od té doby tuto výtvarnou podobu těstovin nejím, z vepřové kůže se štětinami mám dodnes kůži husí.

Nebylo v mých silách natrhat víc než šest věrtelů, což byla hodnota stravy a ubytování, takže jsem stále visela na černé listině s výstrahou, že budu potupně odeslána domů. Naštěstí nevzniklo podezření, že se jedná o sabotáž. Na vině byly jen obě ruce levé.

Nepomohly ani maminčiny povzbudivé dopisy a zásilky s oblíbeným kondenzovaným mlékem.

Nepomohly ani nájezdy dědečka a strýčka, kteří obětavě obden přijížděli na pionýrech z nedalekého Chomutova a pilným stahováním chmelových štoků se snažili napravit moji pošramocenou pověst. Klukovsky vyhlížející strýc, jenž je o pouhých deset let starší než já, vzbuzoval v mých souputnicích neskrývané touhy a já jsem jim měla napomoci v získání jeho přízně. Nepokrytě přiznávám, že občas za to přibylo pár zelených šištic do věrtele.

Ostatně první hlubší prolnutí dívčího a chlapeckého světa česáčů mělo na chmelové brigádě své kouzlo.

I já jsem byla poněkud drsnějším způsobem vyzvána na rande.

Nešikovná pusa sice padla, ale za pár dní kluci z průmyslovky v Masné splnili svou normu a jejich mise na chmelu skončila.

Dovolím si ovšem nesouhlasit s tezí, že chmel obsahující fytoestrogeny tlumí mužské vášně. Možná až v tekuté podobě.

O legraci a bláznivé kousky na chmelnici nebyla nouze a třeba jsme i trochu pozvedli naše národní hospodářství.

Před odjezdem šla má výkonnost trochu nahoru, takže jsem dokonce obdržela pár korunek za poškrábané ruce, které jsem pak v tanečních umně schovávala v bílých silonových rukavičkách.

Chmelové brigády mě neminuly ani v dalších letech, patřily tehdy k studentskému folkloru podobně jako účast při sbírání brambor či cukrové řepy.

Jo, to všechno vodnes´ čas…

Nebo ne?

Můj příběh vzpomínky Zimní soutěžení 2022
Hodnocení:
(5 b. / 49 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marcela Pivcová
Samozřejmě se mi při čtení Vašich vzpomínek začaly vybavovat i ty moje brigádnické. Jako studenti jsme jezdili na žně, na brambory, jednou dokonce jsme vytrhávali len. Když se o jídlo pro všechny brigádníky starala jedna kuchařka, chodily jsme - my dívky - pomáhat s nádobím a úklidem v kuchyni. Jídlo bylo jednotvárné: chleba, housky, sýr, salám, paštika... Vedle školních brigád jsem šla několikrát o prázdninách sama na brigádu do obchodu nebo do výroby, abych si mohla koupit něco, po čem jsem toužila: brusle, prošívanou bundu nebo pěkné boty.
Eva Mužíková
Tak to mne veškeré brigády organizované školou minuly. Snad proto, že jsem studovala SZTŠ a tam jsme v rámci praxe měli práce na polích docela dost. Ráda jsem si Vaše vyprávění přečetla.
Ladislav Hnyk
Sice jsem nikdy na chmelové brigádě nebyl, ale na bramborových nespočetněkrát. Jako školní děti jsme si vydělávaly hodně peněz, protože jsem byly placené za nasbírané pytle. Jako dospělý jsem byl též několikrát na bramborách od fabriky a byly to nejlepší brigády. Vždy musel jet buď harmonikář nebo kdo uměl hrát na kytaru.Sice to bylo zadrarmo, ale ve fabrice placené průměrem.Co se lidi u toho nahádali, proč on a ne já. Při cestě na pole se vždy stavělo v nějakém krámě a koupila se bedýnka piva a nějaká kořalka.Ano, pracovalo se, ale též popíjelo. A je zajímavé, že když jezeďáci přivezli svačinu (rohlíky a salám), tak se jedlo se špinavýma rukama (nebyla voda na umytí, takže se špinavé ruce otřely o kalhoty a jedlo se ).Zrovna tak při pití.Přivezli několik várnic s čajem a dva hrníčky, takže se sběračkou nabíral čaj a všichni pili z těch dvou hrníčků.NIKDY NIKDO NEBYL NEMOCNÝ.V dnešní době nemožné, protože lidi by si stěžovali, že nemají hygienu. Po skončení sbírání se jelo do nejbližší hospody a tam se hrálo, zpívalo a tancovalo (nikomu nevadilo, že v gumákách) až do půlnoci a pak se jelo domů. Nejhorší byla rána, kdy se muselo jít do práce a jela další parta. Jak sleduji tento režim, dneska by to bylo nemožné, protože lidi jsou líní jít dělat někam zadarmo (respektive jenom za svačinu) a ještě k tomu bez hygieny.
Jana Porcalová
Malá oprava - ten postřeh o dnešní absenci studentstva při brigádách a větší účasti cizinců (asi hlavně Slováků a Ukrajinců) a důchodců mohu potvrdit ne panu Zelenkovi, jak píši, ale Soukupovi. Měli jsme chalupu cca 50 m pod česačkou na Žatecku.
Jana Porcalová
I tady se mohu vzpomínáním připojit, dík za ně. Chmelu jsem si užila jako Rakovničanka dost a dost - drátkování (vím, co vážila ta hromská balancující tyč), zavádění, samozřejmě ruční česání (dneska už, pane Zelenko, téměř neexistující, jedou česačky) a po sklizni na podzim úklid stočených vyčesaných štoků ze chmelnic. Znám jako středoškolačka i bramborové brigády, jednocení řepy, sušení sena - a vůbec si nemyslím, že nám to tenkrát bylo ke škodě, i když jsme asi moc práce nestrhli. Rádi jsme na to vzpomínali po letech na našich schůzkách, kde jsem taky jednou na pozvánku trošku zaveršovala: "Až na své mládí, co po něm je veta, dívat se budeš s despektem kmeta, v uších ať stejně zní ti dál ten vítr večerní, když v chmelnic strunoví tehdy ti stříbrně písničky o světě, o štěstí, o lásce lhal. Yesterdey..."
Jana Šenbergerová
Nevím, může-li být vzpomínka půvabná, ale ta vaše pro mě taková je. Na chmelu jsem byla jen jednou jako gymnazistka. Ještě dnes mám ruce drsné, když si na to vzpomenu. Mé maximum bylo 9 věrtelů. Tam se mi pečlivost rozhodně nevyplatila. Poprvé jsem se tam v umývárně, o jaké píšete vy, setkala se šváby. Mnohem víc jsem si užila bramborových, řepných a žňových brigád. Rádi na ně na srazech vzpomínáme, občas při tom vyplave na povrch, co se tehdy tutlalo. Byly to krásné časy našeho mládí, ale ty současné také mají něco do sebe. :-)
Zuzana Pivcová
Ve Vašem vzpomínkovém příspěvku nacházím i podobnosti se svým mládím. Třeba to, jak jsme si v prázdninovém táboře slibovaly s dívkami odjinud, že si budeme určitě psát, že se navštívíme, ale už k tomu nikdy nedošlo. Nebo přístup naší maminky ke školním známkám. Jedničky byly samozřejmostí, za kterou se nepochválilo. Když se ale během roku, ani ne na vysvědčení, objevila ze zkoušení známka o něco horší, tak to byla pro maminku malá "tragédie" /totéž se týkalo sestry Marcely/. No, a k čemu mi to bylo?? Na brigádě jsme odsud z bramborářské oblasti nebyli nikdy na chmelu. Ale bramborová brigáda byla také dřina. Zima, i déšť, nekonečně dlouhé řádky, kde jsme se vlekli s dvěma koši - dobré a nekvalitní brambory, oběd v zimě na mezi, pokud to bylo s ubytováním, tak jak už se děvčata zmínila přede mnou. Ale mládí to bere jinak a já jsem byla ráda, že jsem na skok z domova a v partě.
Jana Vargová
Díky za vzpomínku na brigádu, kterou jsem neokusila. Zatímco brambor a řepy bylo požehnaně. Jó, to byly časy!
Jitka Chodorová
Na chmelové, ale i jiné brigády ráda vzpomínám. Jídlo si nepamatuji, ale pelechy na spaní byly asi všude stejné, studená voda na hygienu, spaní v různých stodolách, taky myšky nás navštívily, ale nejlepší byly ty večery, ale co budu psát, každý ví, kdo tam byl, jak kouzelné to byly časy. Děkuji Danielo za pěknou vzpomínku.
Danka Rotyková
Nikdy bych nevěřila, že budu na chmelové brigády také ráda vzpomínat. To byly časy.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.