Vzpomínka: Čas chmelových brigád
Na chmelnici s Alenkou. FOTO: Poskytnuto z archivu D. Řeřichové

Vzpomínka: Čas chmelových brigád

14. 2. 2022

Poslední červnový den nastalo před modřanskou školou hloučkování, objímání a předávání si adres, protože telefon měl tehdy málokdo. Slibovali jsme si, jak se po prázdninách sejdeme, avšak nikdy už k tomu nedošlo.

Naše cesty se s posledním vysvědčením na základce navždy rozešly, i budova byla zbourána.

Rodiče mě sice pochválili, ale jedničky pro ně byly standard, takže žádné ovace se nekonaly. S maminkou jsme odpoledne došly do místního zahradnictví, kde mě nerudný majitel stručně zasvětil do úkonů, které budu od následujícího dne vykonávat. Zdálo se mi to celkem jednoduché. Doma jsme pomáhali na zahradě a motyku jsem měla v ruce častěji než kabelku.

Ale ouha. Osmihodinová šichta s rýčem bez ohledu na vedro či déšť bylo něco jiného než vytrhat plevel z několika záhonů.

Puchýře na rukou se nestačily zahojit, záda obolavělá, končetiny poštípané od všelijakého hmyzu.

Po měsíci jsem dostala svou první výplatu – tři sta korun československých.

Polovinu jsem dala mamince a za druhou si koupila jednobarevné šaty. Poprvé ve svém životě, protože do té době se v šestičlenné rodině vše neustále přešívalo.

Má radost byla neskutečná a s kamarádkou Alenkou jsem si ji čtrnáct dní náležitě užívala.

V polovině srpna přišel povolávací rozkaz na chmelovou brigádu.

Jako budoucí studentka ekonomické školy jsem přibyla do party bojující o zelené zlato v Kněževsi u Rakovníka.

Čekalo nás čtyřicet spartakiádních lehátek na půdě obrovské stodoly. Komfortní hygiena se odehrávala nad koryty se studenou vodou. Strava sestávala z kolínek a masa v kožichu. Od té doby tuto výtvarnou podobu těstovin nejím, z vepřové kůže se štětinami mám dodnes kůži husí.

Nebylo v mých silách natrhat víc než šest věrtelů, což byla hodnota stravy a ubytování, takže jsem stále visela na černé listině s výstrahou, že budu potupně odeslána domů. Naštěstí nevzniklo podezření, že se jedná o sabotáž. Na vině byly jen obě ruce levé.

Nepomohly ani maminčiny povzbudivé dopisy a zásilky s oblíbeným kondenzovaným mlékem.

Nepomohly ani nájezdy dědečka a strýčka, kteří obětavě obden přijížděli na pionýrech z nedalekého Chomutova a pilným stahováním chmelových štoků se snažili napravit moji pošramocenou pověst. Klukovsky vyhlížející strýc, jenž je o pouhých deset let starší než já, vzbuzoval v mých souputnicích neskrývané touhy a já jsem jim měla napomoci v získání jeho přízně. Nepokrytě přiznávám, že občas za to přibylo pár zelených šištic do věrtele.

Ostatně první hlubší prolnutí dívčího a chlapeckého světa česáčů mělo na chmelové brigádě své kouzlo.

I já jsem byla poněkud drsnějším způsobem vyzvána na rande.

Nešikovná pusa sice padla, ale za pár dní kluci z průmyslovky v Masné splnili svou normu a jejich mise na chmelu skončila.

Dovolím si ovšem nesouhlasit s tezí, že chmel obsahující fytoestrogeny tlumí mužské vášně. Možná až v tekuté podobě.

O legraci a bláznivé kousky na chmelnici nebyla nouze a třeba jsme i trochu pozvedli naše národní hospodářství.

Před odjezdem šla má výkonnost trochu nahoru, takže jsem dokonce obdržela pár korunek za poškrábané ruce, které jsem pak v tanečních umně schovávala v bílých silonových rukavičkách.

Chmelové brigády mě neminuly ani v dalších letech, patřily tehdy k studentskému folkloru podobně jako účast při sbírání brambor či cukrové řepy.

Jo, to všechno vodnes´ čas…

Nebo ne?

Můj příběh vzpomínky Zimní soutěžení 2022
Hodnocení:
(5 b. / 49 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Ženatová
Děkuji za milé vzpomínky. Já jsem byla na chmelových brigádách dvakrát na Žatecku ovšem na jaře - to jsme byli rozděleni do dvojic. Chlapci vztyčovali delšími tyčemi dráty na konstrukci chmelnic a my děvčata na ně zaváděli mladé výhonky, které se na podzim sklízely. Na ubytovnách se slamníky se mi líbilo /doma jsem to měla podobné/ a jídlo bylo pro mne úplně vynikající - totiž tak veliké a chutné porce jsem už nikdy nedostávala. Ovšem musíte si představit, že my jsme na jaře pracovali v jiných podmínkách - většinou bylo dost chladno a to i na ubytovnách. Na umývání byla jen studená voda, na tu jsem byla doma také často zvyklá. Při práci v zimě jsme byli také všichni často nabaleni jako strašáci. Naší školní dvojici to ale šlo nejlépe - byli jsme vyhodnoceni i dobře oceněni. Velmi ráda na tyto brigády vzpomínám a to skutečně jen v tom nejlepším*
Anna Potůčková
Na chmelové brigádě jsem sice nikdy nebyla, ale článek jsem si moc ráda přečetla. Jsou to krásné vzpomínky. Za to jsme na účilišti chodili na bramborové brigády a do Litenčic do ovocných sadů trhat a sbírat jablka. Ale i tam bylo veselo a byly i nějaké lumpárny.
Daniela Řeřichová
Velice všem děkuji za milé ohlasy. Těší mě, že jsem ve vás vyvolala příjemné vzpomínky a společně dáváme dohromady mozaiku (nejen) chmelových brigád. :-)
Helena Záchová
To byla hezká doba.
Dana Divišová
Danielo, máme krásné vzpomínky na studenská léta a první lásky. Taky jsem jela v srpnu 69 z ekonomkou do Kněževsi, taky jsem tam poznala první nesmělou lásku z průmyslovky z Masné. Možná jsme se spolu potkaly. Ta stodola s vojenskými palandami a slamníkem...jak sis ho první noc uválela, tak zůstal. Nová přátelství , některá vydržela do dnes i po více než padesáti letech. První kola s rumem, první tajná cigareta. Oblečení jak hastroši, klobouk na hlavě. Byla jsem třikrát, vydělala jsem si dost peněz-na první džíny z Tuzexu, na druhé manžestrové džíny, na oblečení, které mi rodiče nemohli koupit. Moc ráda na to vzpomínám. Bohužel, neměli jsme auto, tak jsem na trhání byla sama.
Naděžda Špásová
Danielo, připomněla jsi mi něco, co už bylo zasunuto kdesi hodně vzadu. Taky mám vzpomínky na chmelové brigády. Když jsem začala studovat na oděvce, byla jsem o dva roky starší, než většina prvaček. Byla jsem dokonce na chmelu se sestrou Václava Hudečka, byl se tam za ní podívat, tenkrát byl nafrněnej. Zažila jsem ho později, když jsme točili v Hřensku a on tam přijel za Evou, svou manželkou. A pak druhý zážitek byl v druháku, kdy jsme byly na chmelu ve Vidhosticích, což je vesnice u Vroutku, kde jsem vyrůstala. Vzala jsem tam pár holek do hospody, najednou mě místní frajeři znali. Bylo to spíš k smíchu. Tvoje vyprávění se mi moc líbí.
Danuše Onderková
Moc pěkná vzpomínka, já na chmel nikdy nejezdila, my jezdily vždy jenom na bramborové brigády, ale i tam bylo vždy bezva...
Zdenka Soukupová
Jo, ten čas to všechno vodnes. Taky na chmelové brigády ráda vzpomínám. Kuriozní bylo, že na jedné brigádě jsme spali v nějakém kamrlíku přímo v hospodě za výčepem. Tam i zpět jsme museli přes ten výčep, jiný vchod nebyl. Ale přežili jsme to ve zdraví.
Václav Soukup
Četl jsem někde, že sběr našeho " zeleného zlata " obstarávají v dnešní době hlavně cizinci a důchodci. Mladí se do této práce " moc nehrnou " ! Všem česáčům uděluji dodatečnou pochvalu ! Jako konzument piva si takové práce velmi považuji.
Jan Zelenka
Chmelové brigády neodmyslitelně patřily k prázdninám. Já jsem ale moc šikovný nebyl a nic jsem si nevydělal. Když už jsem po maturitě jezdil do Prahy, v naší škole byly ubytované chmelařky z kladenské zdrávky a pražského Matfyzu. To bylo něco pro nás. Jednu studentku jsem si nakonec vzal za ženu.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.