Vzpomínka: Čas chmelových brigád
Na chmelnici s Alenkou. FOTO: Poskytnuto z archivu D. Řeřichové

Vzpomínka: Čas chmelových brigád

14. 2. 2022

Poslední červnový den nastalo před modřanskou školou hloučkování, objímání a předávání si adres, protože telefon měl tehdy málokdo. Slibovali jsme si, jak se po prázdninách sejdeme, avšak nikdy už k tomu nedošlo.

Naše cesty se s posledním vysvědčením na základce navždy rozešly, i budova byla zbourána.

Rodiče mě sice pochválili, ale jedničky pro ně byly standard, takže žádné ovace se nekonaly. S maminkou jsme odpoledne došly do místního zahradnictví, kde mě nerudný majitel stručně zasvětil do úkonů, které budu od následujícího dne vykonávat. Zdálo se mi to celkem jednoduché. Doma jsme pomáhali na zahradě a motyku jsem měla v ruce častěji než kabelku.

Ale ouha. Osmihodinová šichta s rýčem bez ohledu na vedro či déšť bylo něco jiného než vytrhat plevel z několika záhonů.

Puchýře na rukou se nestačily zahojit, záda obolavělá, končetiny poštípané od všelijakého hmyzu.

Po měsíci jsem dostala svou první výplatu – tři sta korun československých.

Polovinu jsem dala mamince a za druhou si koupila jednobarevné šaty. Poprvé ve svém životě, protože do té době se v šestičlenné rodině vše neustále přešívalo.

Má radost byla neskutečná a s kamarádkou Alenkou jsem si ji čtrnáct dní náležitě užívala.

V polovině srpna přišel povolávací rozkaz na chmelovou brigádu.

Jako budoucí studentka ekonomické školy jsem přibyla do party bojující o zelené zlato v Kněževsi u Rakovníka.

Čekalo nás čtyřicet spartakiádních lehátek na půdě obrovské stodoly. Komfortní hygiena se odehrávala nad koryty se studenou vodou. Strava sestávala z kolínek a masa v kožichu. Od té doby tuto výtvarnou podobu těstovin nejím, z vepřové kůže se štětinami mám dodnes kůži husí.

Nebylo v mých silách natrhat víc než šest věrtelů, což byla hodnota stravy a ubytování, takže jsem stále visela na černé listině s výstrahou, že budu potupně odeslána domů. Naštěstí nevzniklo podezření, že se jedná o sabotáž. Na vině byly jen obě ruce levé.

Nepomohly ani maminčiny povzbudivé dopisy a zásilky s oblíbeným kondenzovaným mlékem.

Nepomohly ani nájezdy dědečka a strýčka, kteří obětavě obden přijížděli na pionýrech z nedalekého Chomutova a pilným stahováním chmelových štoků se snažili napravit moji pošramocenou pověst. Klukovsky vyhlížející strýc, jenž je o pouhých deset let starší než já, vzbuzoval v mých souputnicích neskrývané touhy a já jsem jim měla napomoci v získání jeho přízně. Nepokrytě přiznávám, že občas za to přibylo pár zelených šištic do věrtele.

Ostatně první hlubší prolnutí dívčího a chlapeckého světa česáčů mělo na chmelové brigádě své kouzlo.

I já jsem byla poněkud drsnějším způsobem vyzvána na rande.

Nešikovná pusa sice padla, ale za pár dní kluci z průmyslovky v Masné splnili svou normu a jejich mise na chmelu skončila.

Dovolím si ovšem nesouhlasit s tezí, že chmel obsahující fytoestrogeny tlumí mužské vášně. Možná až v tekuté podobě.

O legraci a bláznivé kousky na chmelnici nebyla nouze a třeba jsme i trochu pozvedli naše národní hospodářství.

Před odjezdem šla má výkonnost trochu nahoru, takže jsem dokonce obdržela pár korunek za poškrábané ruce, které jsem pak v tanečních umně schovávala v bílých silonových rukavičkách.

Chmelové brigády mě neminuly ani v dalších letech, patřily tehdy k studentskému folkloru podobně jako účast při sbírání brambor či cukrové řepy.

Jo, to všechno vodnes´ čas…

Nebo ne?

Můj příběh vzpomínky Zimní soutěžení 2022
Hodnocení:
(5 b. / 49 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Martina Růžičková
Prima vzpomínání. Já měla obdobně pošramocenou pověst na brigádě bramborové, kterou začal 1. ročník na gymplu. Když jsem košík konečně zaplnila, při vyklápění na valník, který byl na moji postavu poněkud vysoký, jsem si zpravidla polovinu brambor vysypala na hlavu... Taky se mi moc líbí fotka :-)
Granda Nekonata
nějak se nemohu na tu fotku dost vynadívat... je moc moc hezká a děvčata na ní taky :-)
Alena Tollarová
Na chmelovou brigádu jsem nikdy "povolána" nebyla. Na SEŠ jsme občas místo školy byly autobusy odvezeny na pole někde v Petrovicích u hranic s NDR a tu vybíraly zmrzlé brambory, tu sbíraly kameny z pole. Sice jsem nepochopila, k čemu to bylo, ale legrace byla. Jednou jsme byly i na lnu.
Hana Polednová
Moc hezké vzpomínky na čas chmelových brigád. Často vzpomínám na první chmelovou brigádu, na kterou jsem měla jet v srpnu 1968. Byla jsem moc zklamaná, že se neuskutečnila. Nyni už je to o ničem jiném. Pobývám každý rok na chalupě mezi chmelnicemi a mám ráda vůni, která se line, když se suší chmel.
Lenka Kočandrlová
Zažila jsem brigády na ředkvičkách,bramborách (celý gympl),na višních a také na chmelu,to mi bylo 19 let.¨Bylo to v Mradicích,někde na Žatecku.Bylo nás 5 děvčat a jedna starší paní na ubytovně plné kluků-horníků a studentů VŠ.V tom našem pokojíku jsme spali na slaměných pytlích,voda tekla i teplá a myslím,že jsme měly i vyhrazený záchod.Bylo nutné se neustále zamykat,neboť nám vytrvale lezli hoši dveřmi i okny dovnitř,až to bylo otravné....Byla to strojní česačka,kde se jelo na denní a noční směny,byli jsme tam skoro 14 dní a přišli do školy asi o den,dva později.Ručně jsme trhali jednu mladou chmelnici,tak jsem si užila i tohle.Celou dobu jsem jen přehrabovala hráběmi chmel před vstupem do sušičky a vypínala jsem chod stroje,když bylo zapotřebí.Jinak nic,vykecávala jsem se se strojníky a kluky,co neustále za mnou chodili,krásné časy....Celkem jsem si vydělala 1000 Kč a něco za to ruční. Vzpomínám ráda.
Marie Seitlová
Pěkná vzpomínka na mládí, to já na chmelu nikdy nebyla. Ale bramborových brigád byla dost. Jednou jsme jeli i na sena na týden, bylo to super. I když strava i postele jak popisujete. Jó to bylo mládí a vzpomínky ještě jsou.
Věra Ježková
Na chmelu jsem nikdy nebyla.
Soňa Prachfeldová
Jako by se psalo i o mně. Drsné podmínky, do věrtele nepřibývalo, studená voda, tvrdé kavalec v opuštěné škole. A nádhera mládí, energie a veselí. Děkuji Danielo.
Daniela Řeřichová
Přátelé, nenapadlo by mě, kolik máme společného. Vaše komentáře jsou balzámem na duši, děkuji. :-)
VANDA Blaškovič
Paráda! I my jsme byli s gymplem v Kněževsi a v Hořesedlech. Jednou nám to překazili Rusáci v 68. Ale nezapomenutelné bylo, když jsme přišli pozdě na večerku...:) a za trest jsme běhali 5 koleček kolem kostela. Ale ta pusa a laskání za to stálo!...:)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.