Vzpomínka: Čas chmelových brigád

S jistou nostalgií jsem si přečetla nejen článek ,ale i řadu diskuzí k němu.Já jsem ale byla na "druhé straně barikády"bydlela jsem totiž v chmelařské obci na Podbořansku.Jako mládež jsme na sklizeň chmele těšili,protože se do obce nahrnuli česáči a to byla doba,kdy se obec snažila o zajištění jejich kulturního vyžití a každý den se promítal nějaký film a to zdarma,což platilo i pro nás-starousedlíky.Je jasné ,že jsme to plně využívali,i když z dnešního hlediska to bylo děsné,nejen co se týká filmů,sedělo se na dřevěných lavicích a plátno bylo pověšené na nějaké stodole.Mnohdy došlo i na jisté kamarádství,které pokračovalo pár dopisy.

Holky já už se myší nebojím. Ale vzpomínám, že na chalupě, když proběhla první myška kolem mě, tak já i malá dcerka jsme stály na židlích a ječely na celou dědinu. Ale byly jsme tam samy a musely to vyřešit. Nakoupit pastičky, naklást, a co s tím dál ? Pracovní rukavice od malty a šup s myšičkou i celou pastičkou do popelnice. Vykoupila jsem všechny pasti v okolí a úspěch byl zaručen. Několik let se pak u nás neukázaly.

Ještě jednou moc děkuji za souznění. /Eleno, myší se bojím i teď. :-)

Takové vzpomínky polechtají mozkové závity a koutky úst zvednou nahoru k úsměvu. Já jsem na chmelu nikdy nebyla a bramborové brigády jsem z duše nenáviděla, bála jsem se myší. Danielo, děkuji.

Miloučké vzpomínky. Já také na chmelu nikdy nebyl, jen na bramborách - a to i později jako učitel.

Brambory je záležitost na celou zimu a pokud je brambor zmrzlý, tak týden po rozmrznutí proteče mezi prsty. A že komunisti, respektive JZDáci potraviny nezaorávali, to je mi tedy novinka. Naše políčka byla na okrajích JZDáckých kamenitých lánů a paměť mi díky Bohu slouží dobře. Jedno z políček nám výměnou za kvalitní pole přidělili v místě, kde se do dnes říká Na Kamenci. Kameny v kamenité půdě mají svoji cenu, proto tam jsou.

pro Alena Tollarová I když zmrzlé brambory, tak se s nimi dalo krmit (prasata a pod).Komunisti potraviny nezaorávali.A kamení se vybíralo, aby na poli něco rostlo, protože kámen zabraňuje růst rostlinám a nehledě na to, že se to pak špatně oře, protože kámen se vzpříčí a může poškodit secí stroj, radlici při orání atd.I staří hospodáři na polích sbírali kamení.

Já odjížděla s budoucím prvním járem na gymplu na první chmelovou brigádu 21.8.1969, ještě mi nebylo ani 15, protože jsem zářijová a máma měla samozřejmě o mne strach, protože se očekávaly nějaké demonstrace. Vesnice se jmenovala Liběšice. Ruční trhání a na krku šňůrka s navléknutými kolečky za věrtely. Moje výkonnnost mizerná, ale první cigareta, nesmělé polibky, zpívání při kytaře, výborná rajská omáčka z ešusu...ach jo, to byly časy. Za ty tři vydělané stovky jsem si koupila látku na šaty do tanečních a lodičky. Za rok jsem jela už na česačku a platonicky jsem se zamilovala do našeho mladého a krásného zdravotníka a denně jsem si vymýšlela nějaké choroby, bolesti a úrazy, abych ho mohla na ošetřovně navštívit :-) A výdělek byl mnohem vyšší a mohla jsem si tak poprvé v životě nakoupit hodně oblečení, protože do té doby jsem nosila většinou jen darované po někom. Bramborových brigád taky několik, poslední na VŠB

Všem, kteří si krásné zážitky a hromadu legrace, které si na různých brigádách užili, to ze srdce přeji, přestože já jsem to "štěstí" neměla. Fyzické práce, ne jen na poli, krom sběru chmele a zmrzlých brambor, jsem si od dětství užívala dost a dost. Nebyly to však brigády s hromadou srandy, ale "boj" o holé živobytí a přežití. A přestože dnes už jsem stará, tak vím, že tato celoživotní zkušenost pod heslem, "Co se v mládí naučíš, v stáří jako když najdeš", se určitě ještě hodí. Ne každý bude mít to štěstí.

Jsem překvapena a dojata vašimi příspěvky. Máme podobné zkušenosti a dokážeme brát věci s nadhledem. Děkuji. ( Snímek pořídil strýček, který jediný z rodiny měl fotoaparát.) :-)