Tři přání

Děkuji za pěkný článek,plně se s obsahem ztotožnuji.I mě velmi mrzí v jakém stavu je mnoho našich lesů.Jezdívali jsme k rodičům do Pacova,vždy jsme tam nasbírali spoustu hub a borůvek,nyní jsou místní rádi,že najdou pár hub do bramboračky a trochu borůvek na koláč.Manželova babička žila na venkově a v létě se živili sbíráním hub a borůvek,za den prý nasbírala nůši.Ale vadí mě i to ,jak se hospodaří s ornou půdou atd.atd.,bylo by to na dlouhé "povídání"

Ještě jednou vám všem děkuji ze srdce za vaše kladné hodnocení i osobní vyznání. Pro Jitušku C. - Ano, je málo těch kdo chodí nakupovat do vzdálenějšího obchodu s batůžkem pěšky. Jsem moc ráda, že to tak zatím zvládám i když občas se mi také někdy nechce. Ale ta krásná a klidná rána za každého ročního období skutečně za tu námahu stojí. Ale právě teď u nás dost fouká vítr. A pro Janičku P. - dříve jsem se cítila v lesích sama velmi bezpečně, vím také co to byla vůně poledního lesa - dnes už také víc pociťuji ta různá nebezpečí ?

Tak taková přání mám také. Les mám také velmi ráda, obdivuji staré stromy, ráda si je fotím. Bohužel, už do lesa nemohu chodit, mám potíže s chůzí, ale stále si na krásné procházky se sběrem hub nebo jen tak , vzpomínám a kochám se krásnými fotografiemi právě takovými, jaké jsi nafotila ty. Moc ti za ně děkuji.

Krásný, pozitivní text. Já bych měl přání jen jedno. Aby přestala vládnout ta hnusná politika a aby lidé zase k sobě našli cestu. Pak se dá realizovat vše.

Maruško je to moc hezké, dojímavé a čisté ♥

Napsala jste to, paní Maruško, skutečně srdcem, je nás mnoho, komu je z toho plundrování lesů smutno až zle. Ta auta těžce naložená kládami už mi jezdila kolem chalupy ještě dřív, než udeřil ten žravý brouk, v devadesátkách. Moc ráda jsem chodila do lesa na borůvky, houby, cítila jsem se tam bezpečně, dnes nevím, jestli bych nehledala za každým stromem vlka nebo přemnožená prasata. Jak byl krásný a jak voněl třeba takový polední les!

Milá Maruško, neznám nikoho, kdo by neměl první přání. Není mnoho lidí, kteří umí psát srdcem, tak jako Vy a už vůbec neznám nikoho, ať mladého nebo starého, kdo by chodil nakupovat s batůžkem na zádech do tři kilometry vzdáleného obchodu. Asi tady někde by měl začít každý, jinak příroda nemá šanci k uzdravení. Děkuji Vám za krásný, srdcem napsaný článek.

Všechny moje milé moc vás zdravím a děkuji ze srdce za vaše dobrá slova*

Velmi pěkný článek.

Neznám z mých přátel a známých nikoho, kterému by byl stav naší příroda lhostejný. Mám lesy ráda a když vidím,co se s nimi občas děje,tak mi do smíchu doopravdy není.