Léta padesátá
Naše rodina v 50. letech. FOTO: Poskytnuto z rodinného archivu Věry Liškové

Léta padesátá

26. 5. 2022

Poválečná doba byla daleko drsnější, než se zdálo z úhlu dětského pohledu, ale mám jen své dětské vzpomínky. Často jsem byla na návštěvě u babičky a dědy, v malé vesnici v Pošumaví.

Krajina je tam zvlněná do oblých vln zalesněných kopců. Mezi nimi se ukrývají malá údolí, tak pro jednu osadu s políčky na svazích. Pamatuji si ještě původní přírodu, než došlo k melioraci a rozorání cest a mezí.                                                                                       

Kolem vesnice byly louky s malými potůčky a jeden prudký potok, který pramenil v lese, jeho čistá voda napájela tři rybníky. V tom prvnim jsme se s ostatnimi dětmi v létě koupaly, prostřední byl na soukromém pozemku a poslední na návsi si v létě užívaly kachny a v zimě na něm bruslily děti.         

Do vesnice nevedla asfaltová silnice, ani tam nezajízděl autobus. Na autobusovou zastávku se muselo jít asi kilometr polní cestou k hájence, kolem které vedla silnice do nedalekého městečka. O spojení se světem se staralo rádio a začínala vysílat televize. První dvě rodiny, které si koupily přijímač s obrazovkou velikosti větší pohlednice, daly do kuchyně všechny své židle a zvědavci se večer dostavili, včetně nás dětí. Program byl jen jeden a koukali jsme na všechno. Pamatuji si jen na oblíbený seriál Tři chlapi v chalupě, ve kterém hrál pan Lubomír Lipský, ale ten se vysílal až v roce 1961.

Nejvíce se děti scházely na návsi, kde se domlouvaly akce na příští den. Chodily jsme do lesa na maliny či borůvky, nebo na dobrodružnou výpravu na obecní třešně. Jednou se plánovala cesta do okresního města. Přemlouvala jsem pak babičku, zda mohu s dětmi na výlet. "Jdi se zeptat dědy, když tě pustí, tak si jeď," odpověděla. Běžela jsem do dílny za dědou, ale měl podobnou odpověď, záleží na babičce. Nakonec mne, po mém neúnavném pobíhání od jednoho k druhému, pustili, ale vymysleli to jinak. Nikdo mne nevzbudil a na autobus se muselo jít kolem páté ráno. Dětem pak řekli, že ještě spím, což byla nakonec pravda.    

Dnes se to zdá neuvěřitelné, ale po vesnici a blízkém okolí jsme chodily bez dozoru dospělých. Auta tam byla vzácností, a před nebezpečím nás chránila varování. Když jsme s kamarádkou uviděly na stráni hada, který se vyhříval na velkém kameni, běžely jsme pryč a oddechly si až na návsi. Vždyť nám starší děti vyprávěly, že zmije vyskočí do dálky dva metry, hrozné, i když to mohla být jen nevinná užovka. Romantické vzpomínky mám spojené i s vůní sena na louce, a zvuky venkova. K večeru byl v sadu slyšet žabí koncert, který se konal u rybníků.

Na začátku padesátých let se začalo zakládat JZD. Děda odevzdal pole, les a odvedl kravky do společné stáje. Nový družstevní kravin pomáhal i stavět, ale bylo mu už sedmdesát let. Na lešení se mu zatočila hlava, spadl a narazil si žaludek. Měnová reforma v roce 1953 jej připravila o úspory na stáří a byl mu vyměřen malý důchod. Mluvil o zlodějích a dost jej to zlomilo.

Žili jsme skromně, většinu potravin, tak jako jiné rodiny na vesnici, jsme získali ve vlastním hospodářství. Jinak to ani nešlo. Ve vsi byl malý obchod, kde se kupovala mouka, cukr, sůl, káva, chleba a pro nás děti mejdličko, vařené z cukrové řepy. Každý družstevník si mohl ponechat jedno menší pole, tak zvanou záhumenku. Zde měl děda brambory, krmnou řepu nebo pšenici. Brambory se vařily v pařáku, pak se k nim přidal šrot (mleté obilí) a vzniklo krmivo pro slepice a vepře. V sadě se batolila každé léto kvočna s hejnem kuřat. Mladé slepičky se nechaly na chov a kohouti skončili na pekáči. Maso se jedlo většinou jen v neděli. Mléko bylo od záhumenkové krávy. Smetana se uchovávala ve sklípku, lednice ještě v domácnostech nebyly. Doma se stloukalo i máslo a syrovátku dostali k pití vepři. Netušili jsme, že jídlo bylo, jak se dnes říká, v bio kvalitě.

Příběhy naší rodiny vzpomínky
Hodnocení:
(5 b. / 23 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jitka Caklová
Hezké vzpomínky, moje "byly" podstatně horší, žádná idylka u babičky a dědečka, žádné lítačky a hry s ostatními dětmi. Ale kdo na oltář vlasti pole i kravku dal, kdo neměl nedal, stačilo být "poslušný" a měl se i v padesátých letech fajn. Šedesát let uteklo jak voda a nikdy jsem si za ta léta nemyslela, že tím "bahnem" padesátých let, kterým nás čtyři děti rodiče vláčeli, budu jednou vzpomínat s tak velkou láskou, s jakou vzpomínám :-) ♥♥♥
Jan Zelenka
Toto vyprávění je mi velmi blízké, i když jsem žil ve velké a známé vsi. Některé děje byly všude stejné - první televize, měnová reforma, skromný život, maso jen v neděli, atd. Mám na tu dobu velmi pěkné vzpomínky.
Dana Puchalská
Zajímavý článek. Ano,co čtenář - to jiný názor.
Hana Šimková
Jako dítě z Prahy to vůbec neznám. Musela to být idylka s hořkým koncem.
Soňa Prachfeldová
Jako malé děti jsme ještě nemohli moc vnímat 50 léta, ale rodiče a prarodiče to vůbec neměli lehké.
Věra Lišková
V té vesnici se narodil už můj praděda, je to předhůří ( 500 metr. n.m. ) Šumavy. Žili zde Češi i před válkou. Kraj to býval chudý, chodilo se do světa za výdělkem. V mládí děda ( nar.1884) pracoval na stavbách ve Vídni.
Naděžda Špásová
V té době jsem se narodila, žádná růžová zahrada se nekonala, tvrdá realita ve vesnici, která byla dříve německá. Neměli jsme ani vilu po Němcích, ani hezký domek. Rodiče přišli jako jedni z posledních, takže starý kamenný dům byl jeden z mála neobsazených domů. Ne, nebyla to hezká doba, idyla se nekonala ani později.
Marie Ženatová
Paní Věrko, moc děkuji za milé vzpomínání*
Olga Škopánová
Člověk by nabyl dojmu, že ta padesátá léta byla vlastně fajn.
Eva Mužíková
Milé vzpomínky Věrko.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 46. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?