Úvodní foto: Avignonský most, www.pixabay.com

Hudba, kterou mám ráda

17. 2. 2022

hudba Můj příběh Zimní soutěžení 2022

Autor: Věra Ježková

Hodnocení:

(5.1 b. / 29 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jarmila Komberec Jakubcová 18.2.2022 00:32

Věrko Sbor Židů od Verdiho patří mezi moje nejoblíbenější operní árie. Hezky napsaný článek.

Jana Šenbergerová 17.2.2022 23:20

Tak hezky bych to napsat nedovedla. Mám hudbu ráda, ale většinou ji neposlouchám cíleně a většinou si nepamatuji jména autorů, ani názvy skladeb. Výjimkou je píseň Vincent (Starry, starry night), tu mohu poslouchat pořád dokola. Mám ráda písničky Karla Plíhala, skladby s panovou flétnou a elektronickou hudbu. Často slýchám písničky Boba Dylana, ale není to moje volba. Pro návrat "domů" je Óda na radost dobrou volbou.

Irena Drob 17.2.2022 21:06

Znáte tuto skladbu? Jean Sibelius Valse triste. Úžasné podání orchestrem Herberta von Karajana https://www.youtube.com/watch?v=5Ls8-pk4IS4. A také skladba Joaquin Rodrigo Concierto de Aranjuez 2. věta je nádherná. Vážná či klasická hudba je pro mne povznášející.

Helena Přibilová 17.2.2022 20:25

Líbí se mi většina hudebních žánrů, avšak nejraději poslouchám tzv. vážnou hudbu (Bach, Handel, Vivaldi, Mozart, Haydn, Beethoven, Brahms, Verdi, Rossini, Chopin,...).

Eva Mužíková 17.2.2022 19:46

Věrko, některé Tebou jmenované skladby mám také moc ráda. Hezké připomenutí. Díky.

Marcela Pivcová 17.2.2022 19:24

Nějak si ani nedovedu představit někoho, kdo si sám pro sebe nikdy nebo téměř nikdy neposlechne žádnou hudbu. Kdysi se mě jedna kolegyně zeptala, cože si to vezu ze školy za gramodesku - a na mou odpověď, že Beethovena, mi řekla doslova: Jak to můžeš poslouchat, já bych to nemohla poslouchat. Vyvedlo mě to natolik z míry, že si to pamatuji dodnes. Dobře, že tady jsou jen samí milovníci hudby!

Miloslava Richterová 17.2.2022 18:56

Prostě nádherné:-) a i ta Zlatá kaplička na Fotu dne s článkem krásně ladi..

Alena Vávrová 17.2.2022 16:17

Krásné vyznání, Věrko! Bez hudby bych nevyžila a jak vás tady čtu, tak máme skoro stejný vkus. No a A. Rieu, to je fenomén - jenom když vidíte, co ty jeho monstr koncerty dělají s diváky.

Zuzana Pivcová 17.2.2022 15:42

Hudbu vnímám podle momentální nálady, aby mě uklidnila, potěšila, rozradostnila. Líbilo se mi také, když v některé solné jeskyni byly pro relaxaci zvuky přírody - hučení moře, křik mořských ptáků nebo "zpěv" kytovců. Díky, Věrko.

Jitka Hašková 17.2.2022 14:27

Věro, napsala jsi to bezvadně, také mám ráda tebou jmenované skladby, ale i mnoho dalších z jiných žánrů.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

To nepochopíš: Bezzubě kousavý

V úterý odpoledne jsem stál na poště před hracím automatem České spořitelny.

Květoň Zahájský

Zážitek roku: Zobcová flétna

Všechno to začalo oznámením do poštovní schránky, kde se nám dopisem v naší vesnici ozvala neznámá žena jménem Tereza, jak se bez příjmení podepsala.

Ingrid Hřebíčková

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Šárka (71 let): Rodina mi vyčítá, že stále jen hledám společnost

Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda ve společnosti. Když manžel zemřel, je pro mě samota ještě horší. Cíleně hledám zábavu, nové známé. Jenže rodina to nechápe.

Redakce