Jak propadnout svému koníčku, ale nepropadnout posedlosti
Foto: archiv autorky Jany Hoškové

Jak propadnout svému koníčku, ale nepropadnout posedlosti

18. 2. 2022

Je rozhodně chvályhodné mít nějakého toho „koníčka“. Ať už je to sbírání čehokoliv, či zájem o cokoliv. Teď tím nemyslím samozřejmě například zájmy alkoholiků a jim podobných, ale třeba sport, historii a jiné ušlechtilosti.

Prospíváte tím kolikrát nejen sobě, ale i ostatním – vaše sbírky mohou například skončit v muzeu, když si posléze vaši příbuzní počnou rvát vlasy, co s nimi, pokud jste něco urputně sbírali celý svůj život . Nebezpečné ovšem je, pokud začnete sbírat úplně všechno a hromadit to ve svém bytě…to už je na pováženou. Z toho by teda příbuzní rozhodně radost neměli, pokud ovšem mezi harampádím nenajdou třeba pravé diamanty či papíry na luxusní jachtu v Tichomoří.

Já před několika lety propadla genealogii a vytváření našeho rodokmenu. Podařilo se mi dojít, kam se dalo a matriky dovolily. Dokonce mne napadaly takové šílenosti jako například naučit se ze zoufalství německý kurent, abych se ve své detektivní práci dostala dál. To mne naštěstí brzo přešlo, protože stihnout všechno včetně povinností pracovních a domácích zkrátka nemůžete, kdybyste se rozkrájeli.

Když jsem skončila se svým rodokmenem, protože jsem zjistila, že všichni mí předci tak zarputile lpěli na rodné hroudě, že se prostě odtud nikdo nehnul, pouze ve výjimečných případech jen na zkušenou či za prací, vylíčila jsem své úspěchy a neúspěchy své kamarádce.

Ta je jako já, když se do něčeho pustí, tak s vervou buldoka. Genealogie ji okamžitě chytla a dosud nepustila. Doslova jí propadla a možná se jí stala tou posedlostí v dobrém slova smyslu. Byla jedináček, rovněž tak její otec i matka, a tak si, nebohá, myslela, že je tady na tom světě sama jako prst, nikde žádní příbuzní. A ejhle! Brzy se stala téměř odbornicí na genealogii, protože zjistila, že má vlastně příbuzných přehršel, a to i v zahraničí.

A tak naše hovory se vždycky teď stočí k tomu, koho kde objevila, kdo se jí ozval a odkud, a vysvětluje mi, odkud se vzal a čím komu byl či je.

A co je na tom nejzajímavější? Soudě podle našich zkušeností s touto činností jsme zjistily, že jsme tu v té naší kotlině, na Moravě i přilehlém Slovensku tak propleteni, že jsme snad vážně všichni vzdálení příbuzní!  

A má rada, jak nepropadnout posedlosti čímkoliv? Tak to vám nesdělím, protože je mnoho druhů posedlostí, každá je jiná a s každou se obvykle musí každý vyrovnat sám… a když ne, chce se mi říct dle známé hlášky ze známého filmu, že holt skončí u docenta Chocholouška ! :-))

hobby vzpomínky
Hodnocení:
(5 b. / 24 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Porcalová
Genealogie je skutečně asi jeden z nejčastějších seniorských koníčků, také jsem se do práce na rodokmenu vrhla hned po odchodu do důchodu. Daleko jsem se ale nedostala hlavně kvůli nemožnosti přímo pátrat v archivech, najít informace tady na internetu nedokážu. Nebylo by od věci udělat tady na íčku nějaký minikurz, určitě by bylo dost zájemců. Zatím mám tedy zpracovanou jakousi komentovanou rodinnou fotokroniku a "strom", kdysi vytvořenou pomůcku k školnímu úkolu pro vnuka - gymnazistu.
Zdenka Soukupová
Jano, asi jsme opravdu všichni propletení. Na střední škole jsem měla spolužáka, se kterým se přátelíme dodnes. Když nám bylo asi padesát, tak na jednom srazu jsme s ním mluvili i o předcích. A objevili jsme jedno shodné příjmení u prababiček. Dělali jsme si z toho pochopitelně legraci, ale stejně jsme trochu pátrali každý po své linii. A co jsme zjistili? Že ty prababičky byly sestry! To tedy bylo překvapení. Ale kamarádi jsme dál... ☺☺
Jan Zelenka
Také jsem hledal náš genealogický strom, ale jen z podkladů, které mám doma. Dostal jsem se až na konec 18. století. Objevil jsem tam i nějakou německou šlechtu, ale dál jsem se po tom nepídil. Nejsem sice sběratel, ale nastřádalo se mi v bytě hodně poměrně drahých náležitostí, hlavně knihy a mince. Něco po otci, něco vlastním přičiněním. Nezávidím dcerám, až to budou likvidovat. Nebaví mě inzerce.
Miloslava Richterová
Genealogie nemusí být posedlost, může to být úžasná činnost a láska na celý život, nádherné objevování souvislostí, pochopení života těch před námi. Luštit dřívější písmo je zábava, naopak je štěstí, když se určitá kniha zachovala. Pokud se předkové příliš nestěhovali, je to přínos, při stěhovavých řemeslech je obtížné najít stopu. Vyžaduje to ale hodně trpělivosti, času a pátracích schopností :-)
Granda Nekonata
to je dětí :-) radost pohledět
Naděžda Špásová
O genealogii se jeden čas zajímal manžel, skončil u praprapředka zemana. Já mám předky z východní strany a radši nic vědět nechci. Stačím si s tím co vím.
Daniela Řeřichová
Článku velmi rozumím, v naší rodině je hodně koníčků až posedlostí. Také jsem dávala dohromady rodokmen, ale nedostala jsem se dál než do začátku 19. století. Pak jsem musela na farní úřady, kde se vedly matriky podle vyznání. Můj vytrvalý strýček zpracoval rodokmen po maminčině linii až do 18. století a je to napínavé čtení, zvlášť, když má člověk fantazii! :-)
ivana kosťunová
Trpím stejnou posedlostí a mohu potvrdit, že to je zajímavá detektivní práce. Ten článek je mi blízký.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.