FEJETON: Filozofie sportu
Ilustrace: Tomáš Polák. Poskytnuto portálu i60

FEJETON: Filozofie sportu

20. 2. 2022

Rád chodím do jisté hospůdky sledovat televizní sportovní přenosy. Je tam velikánská obrazovka a jsou tam chlapi, se kterými vždycky všechno odborně vyhodnotíme, a co je vůbec nejlepší, občas se tam dostaví i naše milované kámošky Zdenička a Alenka.

Dočetl jsem se, že slovo sport je anglosaského původu a odvozuje se od slova disport, znamenajícího obveselení či rozptýlení. Zdenička a Alenkou tomu dodávají další rozměr - racionální a etické poučení. Ženy totiž kupodivu, na rozdíl od nás mužů, nevnímají sportovní dění prostřednictvím pocitů a emocí, nýbrž prostřednictvím mozkového rozboru. Zdeničku s Alenkou ani tak moc nezajímá kdo a co vyhrál, ale hlavně jak to udělal, proč to tak udělal, případně k čemu je to dobré. Ony sportovní události nekonzumují, nýbrž je berou jako téma k tvrdému filozofování. Ony je řeší. A protože obě jsou učitelky, nespokojí se s nezodpovězenými otázkami.

Zdenička například uplatňuje svůj totální smysl pro spravedlnost. Koukáme na olympiádu na hokej a ona zaznamenává, že někteří hráči mají prohnutou čepel hokejky jinak než jiní. „Co to je za fair play, náčiní by přece měli mít všichni stejné,“ konstatuje rozhořčeně. Vysvětlení, že v pravidlech je vymezena tolerance a hráč si v jejím rámci může sám určit prohnutí čepele, ji neuspokojuje. Navíc hned po hokeji následuje přenos ze sjezdového lyžování a reportér několikrát opakuje, že Italky mají zřejmě lepší lyže než ostatní startující. To už Zdenčino rozčilení vrcholí: „Tak ona vyhraje, protože má lepší lyže? To pro mě teda není žádná vítězka!“

Alenka je zase specialistkou na morální stránku mezilidských vztahů. Koukáme na fotbal, Sparta právě porazila Baník Ostrava 2:0 a Aleš, její manžel, řičí nadšením: „Jééé, to je paráda, to bude ten chachar Bedřich zejtra v práci nasranej, jééé, to mu to dám sežrat, šmejdovi baníkovskýmu, pane vrchní, dáme si velký fernety!“ Zachycuju, jak na něj Alena upírá studenej pohled: „To myslíš vážně, Aldo, já myslela, že jste s Béďou kamarádi.“ „Jasněže jsme, ale zejtra bude trpět jak zvíře za ty svý baníkovský čočkaře,“ polyká rozzářenej Aleš kořalku. „To jako ti stačí fakt, že někdo dvakrát kopnul balón do brány, abys trápil tak hodného člověka, jako je Bedřich? Vzpomínáš, že nám půjčil prachy, když jsme si kupovali auto? Vzpomínáš, jak nám pomáhal, když jsme opravovali na chalupě střechu? Víš, že ten chudák má cukrovku a astma? Že se nestydíš!“

Občas se k Alenině a Zdenině disputaci připojí servírka Marie. Ta se zaměřuje hlavně na racionální oprávněnost existence některých sportovních disciplín. Teď při olympiádě například pronesla zdrcující kritiku na konto závodu sáňkařů, na který jsme zrovna čuměli: „Tohle má bejt sáňkování? Tlustoprd si lehne na nějaký ohnutý trubky, šíleně se řítí ledovou strouhou, kde si může každou chvíli rozbít držku, a dole je naštvanej, že byl o dvě tisíciny vteřiny pomalejší než jinej tlustoprd. Co to je za sport, ať se jdou podívat někam na kopec na haranty, jak se na normálních sáňkách skvěle vyřáděj.“ V téhle souvislosti si najednou vzpomínám na něčí výrok – myslím, že je od Woody Allena – že sport je dělání pošetilých věcí, a vrcholná sportovní klání jsou setkáními lidí, kteří soutěží, kdo z nich tyto pošetilosti umí nejlíp.

Sem tam dávám k lepšímu historku, kterak jsme se kdysi s manželkou Zuzanou dohadovali, jestli se večer v televizi budeme dívat na film nebo na hokej. „Ale vždyť už jsi ten film viděla nejmíň desetkrát,“ argumentoval jsem. „No a co, ty jsi hokej taky viděl nejmíň desetkrát,“ zněl její protiargument. Tenkrát jsem šel koukat na hokej k sousedovi Rudlovi a jeho žena Marta šla k nám na film. S Rudlou jsme si tak trochu zabrblali, jak baby tomu absolutně nerozuměj a vůbec nejsou schopné chápat ušlechtilost, vznešenost a magickou podmanivost sportu.

Rudlo, kamaráde, k něčemu se ti musím přiznat: Možná jsem od té doby zmoudřel, možná jen zestárl, anebo opravdu platí, že pouze blbec nedokáže změnit názor – ale já už si dnes vůbec nemyslím, že baby sportu nerozuměj. Ony ho jen vidí filozoficky!

Fejetony Tomáše Poláka
Hodnocení:
(5 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jindřich Berka
Já mám takový názor, podle kterého se řídím skoro 70 let (69). Do hospody chodíme až po opravdovém sportu, myslím tím sportování. Tam to potom "odborně" rozebereme. Pivo mi chutná po výkonu. Jen mi leze do mozku nepříjemná otázka: "Jak dlouho"? Nejstarší z nás bude mít 78 let. Kdy to přijde? Až nebudu moci? Potom jen turistika, dále jen kratší a kratší procházky. Potom pro mě nebude nic. Možná láska k Sovětskému svazu. To byla sranda. Jindra
Zdenka Soukupová
Zdence a Aleně úplně rozumím. Že by to bylo tím, že jsem taky Zdenka?
Svatava Páleníková
Velmi vtipné.
ivana kosťunová
I když ke sportu filozofický přístup nemám, s potěšením jsem si váš fejeton přečetla.
Jana Vargová
Neděle, a já se od rána popelím v kuchyni, místo abych brouzdala na těchto stránkách. Až teprve teď jsem se dostala ke čtení, protože kromě škrábání brambor a dalších činností jsem se dívala na hokej, běh na lyžích, golf a připravuji se na finále tenisového turnaje. Zdravím obě sportovní filozofky a směrem k Vám volám: Bravo! Díky za další potěšení na duši.
Antonín Nebuželský
Pěkný :-)
Daniela Řeřichová
Díky za další parádní fejeton, bezkonkurenčně nejlepší na íčku, s nadhledem a myšlenkou. Opravdu je jiný přístup žen a mužů ke sportu, na druhé straně je fajn, když společně nějaký sport provozují. Můj muž byl vodní živel, vyzkoušel ledacos, ze zimních jsme se věnovali běžkování, s vazbou na N. Město na Moravě jsme fandili biatlonu. V TV je naštěstí hodně přenosů, tak jsme rádi byli u toho.
Jana Šenbergerová
Moc hezký článek na závěr olympiády. Woody Allen nepatří k mým oblíbencům, ale do jisté míry s ním souhlasím. S uvedenými učitelkami bych si určitě hezky zafilozofovala, nicméně tentokrát jsem "ztratila" spoustu času u televizní obrazovky, abych z této sportovní události také něco měla. Vždycky jsem se ráda dívala na krasobruslení, sem tam na hokej a skoky na lyžích. Mé pohnutky byly většinou zcela odlišné od sportovních fandů. Až tak moc mě nezajímalo, jak to dopadne, ale jaké to bude. Čím jsem starší, tím více sportů mě "zajímá", hlavně díky partnerovi, který se na ně dívá (a blokuje tím, na co bych se dívala já :-). Nejvíc mě oslovil biatlon, tam dokonce i fandím. Mám moc ráda přenosy dálkových běhů a v létě si nenechám ujít Tour de France. Přiznám se, že možná mě víc zajímá krajina, kterou se sportovci řítí, ale už začínám registrovat, že si pamatuji jména těch, kteří jsou ve své disciplíně opravdu dobří. Mým nejoblíbenějším sportem, který provozuji, je chůze a cyklistika. V zimě nejezdím a chodit zase konečně začnu. Od televizního sportování mám už docela otlačenou jistou část těla. Dokonce jsem se věnovala Tipovačce. Nejdříve sama, nakonec i s partnerem, protože máme jen jeden přístup k i60. Jsme se svým výkonem nadmíru spokojeni. A to jsem ještě před olympiádou některé sporty vůbec neznala. :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.