Proč chodit do divadla v teplácích

Ano, i já se v zahalení dusím, ale někdy moc stojím o určitou muziku, nebo představení a vydržím to nepříjemno. Ale za ty dva roky jsem to zvládla jen dvakrát. ♥

Stejně jako ostatní se těším, až nastane doba, na jakou jsme byli zvyklí před covidem. Myslím, že to je každého volba, kam chodit nebo chodit. Pro mne je kultura nezastupitelnou součástí života, takže strpím omezení i respirátor. Moji prarodiče zvládli horší věci. Ti možnost volby neměli.

Jsem ráda, že si opět mohu číst vaše články. Za kulturou jsem se zatím raději nevypravila.

Hani, já na žádné kulturní akce (zatím nebo jednou provždy?) nechodím, protože se nechci zabývat tím, jak kde sedět, co mít na sobě a jak to udýchat. Kultura se nemá týkat jen vlastního představení, ale i zvyklostí s tím spojených. To mi současná situace neumožňuje. Takže je nutno si kulturu hledat někde jinde, třeba i v sobě. :-D

Pěkné, Hani. Ráda tě tu vidím a těší mě, že to, co bylo ve tvých silách vyřešit, jsi zvládla. Co není v naší moci, se nakonec stejně nějak vyřeší samo.

16.42 ani, že je to paní Nováková :-)

Velmi výstižné. Dnes člověk, když potká známou ženu zahalenou rouškou, třeba v obchodě nemůže snad ani říci : "Vám to dneska sluší, paní Nováková", neboť si nemůže být jistý, že ona žena to nebude považovat za výsměch.

Milá Haničko, super, že jste přehodnotila situaci, která vám nevyhovovala. Víte, není na světě člověk ten... znáte to. A jak já říkám: "Do nemocnice za mnou, až se kvůli nim přetrhnu, chodit nebudou." A kašlete na nějaké vyhazování. A vzkazování a ukazování prstem. Není to o vás, takový člověk řeší své problémy a vy se mu připlete do cesty jako boxovací pytel. Povídání o roušce v divadle jste tedy vystihla :-) z komedie se stala taková malá tragédie... :-)

Krásně a pravdivě napsané! Ano v rouškách jsme podivné bytosti. Nejhorší je, když jdu do lékárny, nebo do obchodu a zamlží se mi brýle. Nic nevidím a jsem s nervama v háji... Sním o tom, že nasadím tepláky a sednu si pohodlně doma. V období, kdy se nosily roušky i venku a u nás tu povinnost vyhlásili i rozhlasem, jsem odpoledne chodila za vesnici na polní cestu k lesu. Tam jsem ji sundala a užívala si každou minutu. Žádné lidi jsem nepotkala, ale to v tu chvíli pro mě nebylo vůbec důležité....

Hezký článek a opravdu není nad domácí pohodlí v oblečení, které nám nejvíce vyhovuje. Třeba i ty tepláky s tričkem při sledování divadelních veseloher, dramat, oper apod.