Několikrát jsem měla možnost navštívit Ukrajinu. Tato země mně natolik učarovala, že jsem se znovu vracela do země, kde je možné spatřit jak panenskou přírodu, tak i krásu kostelů a monastýrů. Po napadení Ukrajiny ruskými vojsky jsem zavzpomínala na tuto krásnou zemi malými střípky.
Při první cestě na Ukrajinu málokdo z účastníků zájezdu věděl, co od návštěvy očekávat. Z literatury jsem měla matný dojem o zemi skládající se z lánů obilí a kukuřice, hladomoru, kozáků, vodky, ukrajinsksých dělníků, chudoby, oligarchů a mizerných silnic. K těm posledním položkám přibyla ještě válka na východě. Hranici jsme překročili na Slovensku a za přechodem už se objevilo město Užhorod. Ve městě je řada památek připomínající, že Zakarpatí patřilo pod Československou vládu. V Užhorodě dodnes sídlí úřady v československých budovách. Dodnes tam funguje i Masarykova škola a také má třídu s výukou českého jazyka. V městském parku je umístěna socha T.G.Masaryka.
Krajina, kterou jsme projížděli působí pochmurně, je kopcovitá a mnohem více zalesněná než u nás. Silnice jsou velmi špatné, spíše připomínají horskou dráhu. Na nádraží v Čopu, kde se mění rozchod z našeho evropského na široký, jsme viděli, že budova nádraží velikostí a výzdobou div nepřipomíná moskevské metro, přijíždí tudy jen pár vlaků denně a to mezi Užhorodem a Mukačevem.
Vesnice mívají několik kilometrů délky a po silnicích chodí krávy a na projíždějící auta nereagují. Nejvíce navštěvovanou vesnicí je obec Koločava, kde leží Nikola Šuhaj. Hřbitov bývá většinou zamčen a tak jsme se do areálu dostali po třiceti centimetrů široké cestičce v prudkém svahu, překonali jsme dřevěný plot a ocitli se na místě. Obec Koločava má českou hospodu, dokonce i čepují české pivo. Na Ukrajině najdete velké množství různých pomníků, jen v Koločavě jich je 25 počínaje pomníkem Ivana Olbrachta a konče pomníkům ěnovaným hrdinům II. světové války.
Další zastávkou, kde jsme byli ubytování, byl Lvov. Je největším městem západní Ukrajiny a zároveň kulturním i hospodářským centrem celého regionu. Navštívili jsme kopec nad městem "Vysokyj Zamok". Na jeho vrcholu kdysi stával hrad, dnes už je na místě pouze symbolická vyhlídka s ukrajinskou vlajkou a je odsu hezký pohled na celé město. Měli jsme možnost navštívit lvovskou čokoládovnu kde je i zároveň muzeum čokolády. Nachází se v historické části města a má celkem čtyři patra. Všichni účastníci zájezdu neodcházeli s prázdnýma rukama. Na večeři jsme byli pozvání do pivovaru, ve kterém vaří pivo český sládek.
O zážitcích z cest po Ukrajině by se dalo napsat ještě mnoho, snažila jsem se přiblížit někeré zajímavosti z této krásné země, která prochází v poslední době tolika utrpeními. Ve II.sv.válce zde bylo vypáleno mnoho vesnic, připomenula bych Český Malín. Dnes opět na Ukrajině zuří válka. Ruský agresor chce pokořit ukrajinský lid a zemi dostat do svého područí. Pevně doufám, že solidarita a pomoc Ukrajině pomůže zvítězit nad nepřítelem. Sláva Ukrajině.
